Ano, už je to tak. Hodně dlouho jsem se na toto uskupení díval spatra ovlivněn názory jiných osob, aniž bych si udělal obrázek sám, což byla chyba. Člověk by měl důvěřovat především sám sobě. Než se však dostanu k tomu, proč chci volit právě toto uskupení a proč mi to opravdu nepřipadá zbytečné, nastíním své dosavadní politické tápání plné znechucení a beznaděje. Pochopitelně jsem se snažil sám sobě odpovědět na otázku, jež zjevně netrápí jenom mě – koho volit?
Hodně dlouho jsem uvažoval jen o stranách, jež mají dle stranických preferencí solidní šanci se do parlamentu dostat. Po určitou dobu mi připadaly poměrně sympatické Věci veřejné, dokonce jsem je volil ve volbách do Evropského parlamentu a pomohl jim tak vydělat nějaké peníze, čehož teď docela lituji. Ukázalo se, že toto uskupení je až nechutně nevěrohodné a točí se tam peníze, o jejichž čistotě lze oprávněně pochybovat. A chová se populisticky až hrůza. Dobrá, VV tedy ne. Koho tedy? Stranu zelených, kterou jsem pomohl dostat do sněmovny v minulých volbách? Ne, už opravdu ne. Zklamání a rozčarování bylo příliš velké a určité dílčí sympatie na tom nic nemění. ODS pro mě ztratila věrohodnost už dávno a patrně jediným sympatickým členem této strany je Tomáš Julínek, z něhož jeho vlastní lidé udělali obětního beránka… Co tu máme dál? TOP09. Hm. Kníže Schwarzenberg je mi sice docela sympatický (mimo jiné svým prohlášením, že je tak bohatý, že opravdu nemá potřebu si nahrabat), ale mám volit stranu, v níž kandidují lidé jako Kalousek či dokonce Severa? To snad ne! TOP09 při bližším pohledu neobstojí. Kam se vrtnout? KDU-ČSL coby ateista a antiklerikál volit nebudu, to dá rozum, stejně tak nepřipadá v úvahu ČSSD a KSČM. Jako liberálně založený člověk nemusím snad objasňovat své důvody. SPOZ neboli Zemanovci… Musím říci, že jakási část ve mně Zemanovi tak trochu fandí. S některými jeho názory dokonce souhlasím a musím konstatovat, že to opravdu je osobnost. Ale SPOZ je levicové uskupení a navíc si vzpomínám na dobu jeho vlády a ta nebyla tak úplně „košer“. Ne, nebudu jej volit. No, a tím jsme vyčerpali všechny možnosti stran, o nichž lze uvažovat, že by se mohly do sněmovny dostat. Co dál?
Ovšem, také bych se na to mohl prostě vykašlat a volební lístky spláchnout do záchodu. Jenže tím bych vyslal jen jednu neslanou nemastnou dvojakou zprávu – totiž že buď je mi politika lhostejná, nebo že nevím, koho volit. A to není zpráva, kterou bych chtěl vysílat – rozhodně chci dát této zemi najevo, že zde jsem a že mi to není jedno – a to znamená, že musím jít k volbám. A pokud tedy volit bez ohledu na preference, výběr je najednou mnohem větší. Je zjevné, že nebudu volit stranu s patrně nejdelším názvem na světě, ani jiné pošuky. Kdo je zde takový, že se jasně profiluje a činí tak způsobem, který je mi blízký? Kdo otevírá témata, jež je třeba otevírat? Kdo prosazuje rozšiřování spíše než oklešťování svobod a práv člověka v současné postindustriální západní společnosti?
Ano, uhodli jste, je to Česká pirátská strana. 😉
Co se mi na nich líbí? Jak jsem již řekl – boj proti oklešťování svobod ve jménu jakékoli války, včetně války proti pirátství. Bojovat proti kopírování děl je asi stejně smysluplné, jako jakákoli jiná prohibice. Lidé to budou dělat stejně a jediným výsledkem této „války“ bude (stejně jako v případě „války proti drogám“) šikanování občanů a ohromné výdaje. A že je „pirátství“ nemorální – ale no tak: Kdo nemá nic okopírovaného, nechť hodí kamenem!
Možná se zdá zvláštní, že jako spisovatel, tedy tvůrce, podporuji právě pirátskou stanu, ale není to ani trochu podivné. Uvědomuji si totiž, že opravdu nestojím o to, aby se ten či onen svaz bil za moje práva. Já chci, aby společnost akceptovala realitu a postupně vznikly nové obchodní modely, jež zohlední změněné podmínky. Stalo se to v minulosti již mnohokrát a není důvod, proč se snažit přirozené procesy brzdit. Nehledě na to, že blog, který právě čtete, má na základě mého svobodného rozhodnutí licenci Creative Commons.
Líbí se mi i další body „pirátského“ programu a líbí se mi také, že se zaměřují na okruh témat, který je pro ně důležitý, a nehrají si na „všeználky“, kteří by chtěli vyřešit všechny problémy současné společnosti. Nicméně k důležitým oblastem se vyjadřují a to způsobem, s nímž jednoznačně souhlasím. Je mi rovněž sympatické, že jde zjevně o skupinu nadšenců, kteří patrně opravdu nemají žádné postranní úmysly.
Řeknete ovšem: „Ano, to je všechno hezké, ale oni se tam nedostanou.“
To je pravděpodobné. Přesto hlas odevzdaný této straně (pakliže vám je sympatická) není hlasem hozeným do záchodu (jak mi bylo řečeno) a to hned z několika důvodů. Předně, jak bylo řečeno, je to jiný druh signálu, než kdybych nevolil vůbec. Dále je to projev morální podpory uskupení, jež je mi sympatické a které vykonává z mého pohledu další důležité aktivity, jako je kupříkladu vstupování do rozhovorů na témata spojená s autorskými právy. Ještě podstatnější je, že moje podpora může přispět k tomu, že strana získá 1,5% hlasů potřebných k tomu, aby za každý hlas získala 100Kč. Tyto finance by pak mohly být před dalšími volbami zúročeny ve viditelnější volební kampani. A uvědomme si, že za čtyři roky získají volební právo dnešní středoškoláci a leccos může být hned veselejší.
Z těchto důvodů shledávám, že mezi volbou ČPS a nevolbou je významný rozdíl. A nechci-li být zhnusen sám sebou, nepůjdu proti svému přesvědčení a nebudu volit tu či onu stranu, z níž se mi zvedá žaludek, jen proto, že se bojím Paroubka.
Kdekdo říká: „Když chceš něco změnit, tak nekritizuj, vstup do politiky, založ si stranu a ukaž co umíš!“ Lidé kolem ČPS si tuto radu vzali k srdci a já jim za jejich odvahu a za čas a energii, které do tohoto projektu investují, tleskám a z celého srdce fandím.
Ovšem, také bych se na to mohl prostě vykašlat a volební lístky spláchnout do záchodu. Jenže tím bych vyslal jen jednu neslanou nemastnou dvojakou zprávu – totiž že buď je mi politika lhostejná, nebo že nevím, koho volit. A to není zpráva, kterou bych chtěl vysílat – rozhodně chci dát této zemi najevo, že zde jsem a že mi to není jedno – a to znamená, že musím jít k volbám. A pokud tedy volit bez ohledu na preference, výběr je najednou mnohem větší. Je zjevné, že nebudu volit stranu s patrně nejdelším názvem na světě, ani jiné pošuky. Kdo je zde takový, že se jasně profiluje a činí tak způsobem, který je mi blízký? Kdo otevírá témata, jež je třeba otevírat? Kdo prosazuje rozšiřování spíše než oklešťování svobod a práv člověka v současné postindustriální západní společnosti?
Ano, uhodli jste, je to Česká pirátská strana. 😉
Co se mi na nich líbí? Jak jsem již řekl – boj proti oklešťování svobod ve jménu jakékoli války, včetně války proti pirátství. Bojovat proti kopírování děl je asi stejně smysluplné, jako jakákoli jiná prohibice. Lidé to budou dělat stejně a jediným výsledkem této „války“ bude (stejně jako v případě „války proti drogám“) šikanování občanů a ohromné výdaje. A že je „pirátství“ nemorální – ale no tak: Kdo nemá nic okopírovaného, nechť hodí kamenem!
Možná se zdá zvláštní, že jako spisovatel, tedy tvůrce, podporuji právě pirátskou stanu, ale není to ani trochu podivné. Uvědomuji si totiž, že opravdu nestojím o to, aby se ten či onen svaz bil za moje práva. Já chci, aby společnost akceptovala realitu a postupně vznikly nové obchodní modely, jež zohlední změněné podmínky. Stalo se to v minulosti již mnohokrát a není důvod, proč se snažit přirozené procesy brzdit. Nehledě na to, že blog, který právě čtete, má na základě mého svobodného rozhodnutí licenci Creative Commons.
Líbí se mi i další body „pirátského“ programu a líbí se mi také, že se zaměřují na okruh témat, který je pro ně důležitý, a nehrají si na „všeználky“, kteří by chtěli vyřešit všechny problémy současné společnosti. Nicméně k důležitým oblastem se vyjadřují a to způsobem, s nímž jednoznačně souhlasím. Je mi rovněž sympatické, že jde zjevně o skupinu nadšenců, kteří patrně opravdu nemají žádné postranní úmysly.
Řeknete ovšem: „Ano, to je všechno hezké, ale oni se tam nedostanou.“
To je pravděpodobné. Přesto hlas odevzdaný této straně (pakliže vám je sympatická) není hlasem hozeným do záchodu (jak mi bylo řečeno) a to hned z několika důvodů. Předně, jak bylo řečeno, je to jiný druh signálu, než kdybych nevolil vůbec. Dále je to projev morální podpory uskupení, jež je mi sympatické a které vykonává z mého pohledu další důležité aktivity, jako je kupříkladu vstupování do rozhovorů na témata spojená s autorskými právy. Ještě podstatnější je, že moje podpora může přispět k tomu, že strana získá 1,5% hlasů potřebných k tomu, aby za každý hlas získala 100Kč. Tyto finance by pak mohly být před dalšími volbami zúročeny ve viditelnější volební kampani. A uvědomme si, že za čtyři roky získají volební právo dnešní středoškoláci a leccos může být hned veselejší.
Z těchto důvodů shledávám, že mezi volbou ČPS a nevolbou je významný rozdíl. A nechci-li být zhnusen sám sebou, nepůjdu proti svému přesvědčení a nebudu volit tu či onu stranu, z níž se mi zvedá žaludek, jen proto, že se bojím Paroubka.
Kdekdo říká: „Když chceš něco změnit, tak nekritizuj, vstup do politiky, založ si stranu a ukaž co umíš!“ Lidé kolem ČPS si tuto radu vzali k srdci a já jim za jejich odvahu a za čas a energii, které do tohoto projektu investují, tleskám a z celého srdce fandím.
