Antiislamismus už z principu není kritika islámu

Antiislamismus, prezentovaný kupříkladu na hysterické FB stránce „Islám v české republice nechceme“, není a nemůže být tím, zač se někdy označuje, totiž kritikou islámu. Abychom mé tezi porozuměli, zamysleme se nejprve nad tím, co vlastně kritikou je a co nikoli.

(Terminologická poznámka: Pojmem „islamista“ označuji fundamentalistického muslima, který má radikální politické ambice (viz heslo Islamismus na Wikipedii). Pojmem „antislamista“ ale v tomto kontextu nemíním odpůrce islamismu (jímž ostatně docela dobře může být i muslim), ale bojovníka proti islámu jako takovému. V zásadě lze říci, že jde o dvě strany jedné fanatické mince.)

Smyslem kritiky kohokoli a čehokoli je snaha o žádoucí změnu na straně kritizovaného subjektu, tedy snaha o nějakou formu nápravy či zlepšení daného stavu. Kritika je naprosto nezbytnou součástí učení všeho druhu, ať již jde o učení se efektivnímu zvládání životních situací, šachové hry, skoku dalekého nebo třeba tvůrčího psaní. Spadá sem i sebekritika, jež je kritikou internalizovanou. Kritika z podstaty věci nemůže být motivována nenávistí ke kritizovanému subjektu. Nenávistí je možné si změnu vynutit, ale není možné jí někoho přimět, aby se změnil sám na základě nových faktů a účinné zpětné vazby.

Pokud mi kupříkladu někdo sdělí, že jsem ten či onen text nedomyslel, nebo jsem jej z těch a těch důvodů napsal špatně, zamyslím se nad tím a pomůže mi to psát v budoucnu lépe a vyvarovat se chyby, jíž jsem se doposud dopouštěl. Pokud mi však někdo napíše, že můj text je debilní, připojí nějakou „diagnózu“ mé osobnosti a doplní to sérií smajlíků, pomyslím si něco ve smyslu „A ty mně taky.“ a ani to se mnou nehne. Dokonce i kdyby ten text debilní opravdu byl, „kritika“ tohoto druhu mi zabrání v tom, abych se nad ním znovu zamyslel. Je to zcela přirozená lidská reakce: Pokud na vás někdo řve, tak jej buď poslechnete, protože se ho bojíte, nebo ho pošlete do řiti, zaujmete obranný postoj a zatvrdíte se.

Již nyní je, soudím, celkem jasné, kam mířím: Žádnou nenávistí vedenou rétoriku není z principu možné označit jako „kritiku“, a je úplně jedno, jestli se jí dopouští levičák nebo pravičák, anarchista nebo neonácek, muslim nebo křesťan, věřící nebo ateista, islamista nebo antiislamista… Nejedná se o kritiku, jedná se jen o křik a sliny létající od vztekem zkřivených brunátných držek.

Skutečná kritika musí mít z podstaty věci dialogickou povahu. Abyste kohokoli přesvědčili o tom, že něco dělá špatně, musíte s ním hovořit, jinak to prostě nejde. Jediná další možnost je jednat z pozice síly. Když jsem v jedné diskusi napsal, že nenávist nikdy k ničemu dobrému nevedla, byl mi nabídnut protiargument, že nenávist k nacistům byla nástrojem podílejícím se na jejich porážce, a to přeci dobré bylo. Toto lze mimochodem označit za skutečnou kritiku – a také jsem se nad tím zamyslel.

Ano, nenávist lze takto využít, pokud nastane konflikt, v němž zúčastněné strany jednají z pozice síly. V takovém případě ale už nehovoříme o argumentech – a výsledek konfliktu na nich ani nijak podstatně nezáleží. Vyhraje vždy ten, kdo disponuje většími donucovacími prostředky, přičemž nenávistná propaganda je jen jedním z těchto prostředků. Tedy ano: Nenávist může být (mobilizačním) prostředkem k vítězství dobré věci, nicméně až ve chvíli, kdy se smíříme s tím, že vedeme válku. Mimochodem: Počínání antiislamistů nelze považovat ani za kritiku lidí, kteří, třeba jako já, v jejich očích „podceňují nebezpečí islámu“ – neboť i takoví lidé jsou okamžitě zavaleni agresí, je jim spíláno do kolaborantů atp.; tedy ani zde nenalézáme cokoli, co by bylo možné označit slovem „kritika“.

Připusťme ovšem, že antiislamista (dle mého názoru paranoidně, ale budiž) v této chvíli namítne, že v takové válce již jsme. Pak ale musí připustit, že jeho záměrem je mocensky vynucená likvidace „nepřítele“. Tedy, méně kulantně řečeno, například omezování občanských práv na základě hlášení se k určité náboženské víře, deportace občanů na základě náboženské příslušnosti, ghetta, pogromy, koncentrační tábory, „hubení škůdců“ naší vyspělé kultury… (Nikoli nutně všechno z vyjmenovaného.) Neměli jsme zde už někdy něco podobného?

Pakliže tedy antiislamistické kruhy užívají nenávist jako mobilizační nástroj, měly by jasně říci, oč přesně jim běží, jak si vlastně své „vítězství“ představují a jak chtějí naložit s poraženými, zvítězí-li. Nemusím snad dodávat, že jejich „vítězství“ pro mne osobně představuje nepřijatelné pošlapání étosu naší kultury a pád do přesně toho barbarství, jakým nás sami antiislamisté straší v případě, že by v Evropě získali převahu muslimové.

Abychom demonstrovali kontraproduktivnost antiislamismu, je třeba připomenout, že (jak to trefně vystihl Ivan Brezina) „islám není religiózním monolitem, ale pestrým konglomerátem řady disparátních věroučných skupin, které se od sebe velmi liší“. Islám je de facto horizontální síť, jež je tvarována různými autoritami spíše přirozeného a neformálního, než oficiálního rázu. V Íránu je to trochu jinak a existují společnosti, kde je podoba praktikovaného islámu nějakým způsobem kodifikována, ale pokud jde o evropské muslimy, ti si mohou volně vybírat z velkého množství autorit, škol a směrů od těch nejkonzervativnějších až po ty nejliberálnější. Na čem přesně takový výběr závisí?

Samozřejmě, že některé z těchto autorit jsou finančně podporovány určitými mocenskými centry, například Saúdskou Arábií, v tomto s Lukášem Lhoťanem a dalšími, kdo na to upozorňují, nemám problém souhlasit, ale podstatnější je, že volba islámských učenců, které muslimové akceptují jako autority, vychází především z podmínek, v jakých muslimové žijí. Islám v devatenáctém století byl jiný, než islám ve století dvacátém, přičemž jeho inspirace evropskou civilizací v 19. století i jeho averze k ní ve století dvacátém, lze sociologicky velice dobře vyložit jako ideový odraz té které dějinné situace a s ní spojených socioekonomických vztahů. Pokud něco potřebujeme, tak nikoli potření islámu, ale jeho zpestření, obohacení dalšími školami a směry; nicméně je logické, že v situace vnímaná jako ohrožující a konfliktní fundamentalistickému wahhábismu jedině prospívá.

Vážně se obávám, že antiislamisté mohou dosáhnout situace, jež je v sociologii a sociální psychologii známa jako „sebenaplňující se proroctví“ – totiž že výsledkem jejich úsilí bude jen a pouze větší radikalizace muslimů, jež povede k větší radikalizaci antiislamistů atd. – pěkně fofrem do peklíčka po spirále smrti!

„Osvícenstvím inspirovaná sekularizovaná společnost vytváří prostor pro náboženství (svoboda vyznání) a zároveň náboženství legitimně omezuje (u nás např. § 5 zákona o církvích, 3/2002). V tomto smyslu je v demokratické společnosti prostor pro křesťany stejně jako pro muslimy. Mohou plně realizovat své náboženství a musí dodržovat zákony demokratického státu. To je vychovává. Věřím na kultuivující vliv sekulární společnosti na náboženství (například pravoslaví v západních demokratických zemích daleko víc ukazuje svou krásu, než v polodemokratických, polodiktátorských zemích východní Evropy) a věřím na to, že takto zkultivovaná náboženství se mohou odvděčit sekulární společnosti tím, že ji dají duchovní inspiraci. A je to sekulární prostředí, ve kterém náboženské směry vstoupily do dialogu. A v tom i křesťanství s islámem. Tento dialog podporuji.“ napsal v jednom komentáři Ivan Štampach a já se s jeho postojem naprosto ztotožňuji.

Proto, bez ohledu na to, zda v tomto směru jsem či nejsem „hlasem volajícího na poušti“, pokládám za svou povinnost znovu a znovu volat po dialogu a odmítat hádku, volat po sbližování a odmítat kopání zákopů, volat lásce a odmítat nenávist. Nemohu jinak.

Chcete-li dát najevo svůj protest vůči nenávistné rétorice antiislamistů a jste na Facebooku, otevřete si komunitní stránku Islám v České republice chceme a klikněte na Líbí se mi. Dáte tak najevo, že u nás nejsou jen hysteričtí fanatikové, ale i lidé naklonění dialogu a vzájemnému obohacování kultur. Je to ostatně jediné správné východisko ke skutečné kritice islámu a jeho interakcí s dalšími kulturami.

EDIT: „terminologická poznámka“ byla vložena dodatečně jako upřesnění.

Advertisements

komentářů 43

Filed under Úvahy a postřehy, Filosofie a religionistika, Politika, Sociologie a andragogika

43 responses to “Antiislamismus už z principu není kritika islámu

  1. Vojtěch Merunka

    Kojote, chápeš nějaký rozdíl mezi islámem a islámismem?

    • hank

      Tak tady je na místě spíš otázka, zda ho chápou všichni ti, kdo oba pojmy házejí do jednoho pytle a tvrdí, že islám – sic! nikoli islamismus – je agresivní ideologie. V té dlouhatánské diskusi pod jedním z minulých zdejších článků se jich našlo množství „víc než malé“.

    • Právě že chápu. Kdyby se ta iniciativa jmenovala „Islamismus v České republice nechceme“, patrně bych takový článek nenapsal.

  2. apoc9

    Nechtít islám je regulérní názor. Je to stejné jako odmítat komunismus. Určitě se najde množství těch, kteří mají až chorobnou nenávist k veškerým projevům komunismu. Stejně tak lidé, kteří nemají rádi komunismus kvůli činům lidí, kteří se ke komunistům hlásí. Ti rozumnější pak oprávněně poukazují na prohnilé základy na kterých jsou komunismus, ale i islám postavené, a právě proto jej kritizují. Jejich cílem není kritizovat ve smyslu dílčích změn daného systému, ale pro jeho nesprávnost v samotné podstatě jej zcela odstranit.

    • Problém je, že jak pojem „islám“, tak pojem „komunismus“, se používají pro tak širokou paletu fenoménů, že je prostě lze en bloc zamítnout jen předsudečně.

  3. To je relevantní připomínka, i když jsem revizionista 😉 Jsem ochoten připustit, že rozpor mezi islamisty a zbytkem společnosti skutečně je antagonistický, protože se jedná o konkurenční politické teorie. Nejsem ochoten ale dávat rovnítko mezi muslimy a islamisty, islamisté jsou podmnožina a velikost této podmnožiny lze redukovat změnou společenských podmínek.
    Ale když už jsme u toho: Co tedy navrhuješ jako řešení ty? Řekněme, že bys měl absolutní vliv na zákonodárnou a výkonnou moc, jak bys tento antagonismus řešil?

    • Pokud máš dojem, že dochází k porušování platných zákonů, proč nepodáš trestní oznámení?
      Ad body 2 a 3: Vztahovalo by se to i na občany ČR?

      • Koukám, že se stavíš nad zákon. A kdo se tu pak snaží rozvracet ústavní pořádek země? Pokud máš ovšem zdokumentováno, že policie a orgány činné v trestním řízení nekonaly v případě, že konat měly, je zde možnost dát podnět na inspekci atd. Nebylo by to záslužnější, než neukojitelná komentářová masturbace?
        BTW: Kolik trestních oznámení jsi vlastně již podal a s jakým výsledkem? To je dost podstatná otázka, protože pokud žádné, těžko můžeš říci, že to nemá smysl.

      • Ještě bych se zastavil nad větou „Bylo opakovaně zdokumentováno, že policie a justice i v případech zcela zjevného porušení zákonů ze strany muslimů nezasahují nebo zasahují velice laxně.“ – KDY? KÝM? Děkuji za odpověď.

    • hank

      kojot: “ islamisté jsou podmnožina a velikost této podmnožiny lze redukovat změnou společenských podmínek“

      Do kamene tesat. Budu se opakovat, ale toto je dle mého názoru jádro problému: Kdyby západní geopolitika pořád nevrtala do poměrů v muslimských zemích (především těch, které jsou zdroji nějakých surovin nebo mají především pro USA jinak strategický význam), většina islamistických režimů by zřejmě byla smetena vlastním obyvatelstvem nebo by se vyčerpala vnitřními rozbroji natolik, že by islamismus za jejich hranicemi už dávno nebyl vnímán jako nebezpečí.

      A ono mimochodem i pro euroamerické režimy je užitečné mít nějakého strašáka proti vlastnímu obyvatelstvu, aby si moc nevyskakovalo. Kdyby neměly islamistický terorismus, zřejmě by si pěstovaly něco jiného.

  4. hank

    lomikel:
    „na rozdil od krestnstvi, proti nemzu uz spolecnost ma castecne imunitu, je tahle verse nabozenstvi postniho besa daleko nakazlivejsi“
    To se hluboce mýlíš, vyrostl jsi ovlivněn křesťanstvím stejně jako tvoje okolí natolik hluboce, že nevnímáš, jak moc jsi křesťanstvím nakažen. Ze stejného důvodu ti připadá křesťanská kultura (a to ta „naše“ je, ať se ti to líbí nebo ne, ať se tu k ateismu hlásí lidí kolik chce) „normální“, stejně tak jako muslimům v analogické situaci islám, islámská kultura, islámská civilizace.

    „cilem islamu je islamisovat veskery prostor“ Proč myslíš, že jen islámu? Slyšels někdy pojem „misijní náboženství“? Patří k nim křesťanství a islám. (Někteří sem počítají ještě buddhismus, ale to je věc výkladu a jiní s tím nesouhlasí.) Obě věrouky si dávají za úkol aktivně šířit víru mezi bezvěrci a jinověrci. Takže žádný rozdíl.

    „Islam je mix nabozenstvi a statni ideologgie“ Prdlajs. Plácáš nesmysly. Mezi islámem a islamismem je podobný rozdíl jako mezi křesťanstvím a klerikalismem. Je islám státní náboženství v Turecku, Libanonu, Sýrii nebo Tunisku? Byl islamistický Násirův režim v Egyptě? Nebo levicová vláda v muslimské Indonésii do roku 1965? A když už jsme u toho, kdopak svrhl sekulární režimy a nastolil islamistické režimy přímo nebo přispěl či přispívá svou podvratnou činností k jejich nastolení nepřímo v Íránu, Iráku, Libyi a snaží se o totéž v Sýrii? Kdopak podporuje penězi, zbraněmi a nákupem ropy islamistické režimy v Saúdské Arábii, Kataru, Bahrajnu…? Kdyby „naši“ „křesťanští“ spojenci, kteří se jindy zaklínají Bohem (tím „správným“, tím „naším“) nedrželi tyhle režimy u moci, místní obyvatelstvo už by se s nimi třeba dávno vypořádalo samo.

    „nechci ani islam, ani islamismus andi arabase v cr ani v eu,kdyz us jsme tam byly posunuti“ Posunuti? Kdo nás tam posunul? Nehlasovalo se tu náhodou o vstupu do EU? Arabáše… jiní zas nechtějí v EU čehúny nebo bémáky, die tschechische Schweinerei, a taky nás nikdo díkybohu odnikud nevyhazuje. A já zas nechci nejen v EU, ale ani v Čechách a na Moravě lidi, kteří jiným nadávají do morgošů, němčourů, talošů, rusáků, jugošů, frantíků, amíků, arabášů… Nechci, rozumíš? Co s tím uděláš?

    • Vážený pane Hanku. Sdílím Váš nesouhlas s těmi, kdo chtějí ze „svého“ světa vytěsnit lidi s odlišným vztahem k životu. Ani mně se nelíbí označování velkých skupin bližních dehonestujícími nálepkami „arabáši“ apod. Rovněž souhlasím s Kojotovým výrokem z 8. 4. 2013, že pojem „islám” i pojem „komunismus” se používají pro tak širokou paletu fenoménů, že je prostě lze en bloc zamítnout jen předsudečně. (Patrně se tu mnozí shodneme, že i „křesťanství“ a „ateismus“ jsou takovými širokými pojmy, že je lze a priory odmítnout toliko předsudečně.) Mám ale pocit, že Váš příspěvek vyznívá tak, jakoby islám a křesťanství byly ve své nebezpečnosti pro lidskost a její různost zhruba na stejné úrovni. Ať již je takové vyznění záměrné či nikoli, nesouhlasím s ním.
      Je pravda, že křesťanství bývalo často zneužíváno mocnými tohoto světa a jeho pokleslá až deviovaná forma působila proti rozumu a lidskosti. Stejně, tedy antihumanisticky, bývaly (bývají) zneužívány i svou podstatou humanistické snahy o sociální spravedlnost (komunismus?) nebo o osvobození od pověrečného strachu (ateismus?).
      „Misijnost“ křesťanství a islámu se v konkrétních případech může projevovat podobně (ne-)násilně, ale troufám si tvrdit, že ve východiscích těchto dvou „misijních“ náboženství je rozdíl. Srovnáme-li Bibli a Korán, případně i vztah „věřících“ k těmto textům, lze najít indicie pro zamítnutí hypotézy o symetrii obou „misijních“ náboženství:
      1) Mnozí (zejména „liberální“) křesťané nevnímají Bibli jako bezprostředně sdělené Boží slovo, ale jako svědectví lidí, kteří se s Božím působením setkali. Tito křesťané neodmítají „kritické zkoumání“ biblických textů. Odmítají naopak obhajování násilí a jiných excesů rčeními vytrženými z textu Bible s poukazem na fakt, že celek Písma poukazuje k nenásilí a snaze o překonání přízemnosti, k níž (k té snaze) patří i odpuštění, velkorysost a „milost“. Pokud je mi známo, Korán se oficiálně „kriticky“ zkoumat nesmí ani v „umírněnějším“ muslimském prostředí, neboť islám postuluje Korán jako přímé zjevení, jehož se mělo dostat Muhammadovi sice snad skrze anděla, ale doslovným předáním („nadiktováním“) slov Božích.
      2) V Bibli je NZ výrazně nenásilný. Ve SZ bývá násilí popisováno jako věc v životě Izraele běžná jak na straně „nepřátel“, tak i Izraelců. Ale ani SZ nenabádá k násilnému šíření judaismu mimo „zaslíbenou zemi“ a mimo izraelský národ. Korán k násilnému šíření islámu vybízí. (http://cs.knowquran.org/koran/nasili/)
      3) Křesťanská misie má (ne vždy využívanou) šanci nabízet skrze misionáře (coby „sůl země“) alternativu a nevnucovat ideologii. (Je normální připustit i existenci jiných poživatin, než je sůl – dokonce je na místě i obava z přesolenosti.) Existují také křesťané, kteří upřednostnili mírnění bolesti před nabízením „teorií“ a „světonázorů“, např. A. Schweitzer nebo Matka Tereza. Obávám se, že existence podobné šanceislám v islámu je diskutabilní.

      • hank

        Děkuji. Mezi těmi militanty tady působíte jako bílá vrána. Nedivte se, že moje reakce na ně byly ve stylu „na hrubý pytel hrubá záplata“. Takže i když jsem se zařekl, že už se k tomuto tématu nehodlám vyjadřovat, kvůli Vám ještě udělám výjimku.

        Já přiznávám, že z koránu a muslimské teologie moc teoreticky nastudováno nemám. Zato – jistě na rozdíl od řady zdejších diskutérů – znám muslimy z běžného života, protože pracuji jako exportní obchodník při vývozu strojů na Střední východ. Byl jsem dokonce i v Saúdské Arábii, kam se našinec zas tak často nedostane. Dovolím si proto tvrdit, že většina „normálních“ lidí, s nimiž se tam setkávám – většinou jsou to VŠ vzdělaní obchodníci a technici – se taky úplně „normálně“ chová. Určitě jim nekouká z očí sexuální zvrhlost ani (sebe)vražedná agresivita a jejich životní ambicí není vtrhnout do Evropy a šířit tam slávu Alláha ohněm a mečem, natož obracet na víru každého křesťanského psa, kterého potkají na ulici.

        Problémy vidím dva.
        1. Islámu chybí těch 600 let vývoje, o které je mladší než křesťanství. Křesťanství v 15. století vypadalo a křesťanstvo se chovalo ± podobně jako islám a muslimové dnes. Proto říkám, že si obě věrouky nemají moc co vyčítat – tedy s přihlédnutím k historickým podobnostem a dosaženým stupňům vývoje v analogických epochách. Odklon od zjevné agresivity v křesťanství nastal později (nebudu teď rozebírat agresivitu skrytou…) a islám jeho reformace zřejmě teprve čeká – tedy nastanou-li určité podmínky.
        2. Ty podmínky se dají shrnout takto: Muslimské společnosti by měly dostat šanci vyvíjet se bez geopolitického ovlivňování zvenčí. Už jsem tu někde napsal, že obraz agresivity muslimů a militantnosti islámu v očích především křesťanů či křesťanskou morálkou ovlivněných ateistů a agnostiků je záměrně vytvářen a posilován s přispěním některých zájmových struktur v západních zemích – především v USA – protože to někomu velice vyhovuje. Stejně tak některé hnusné středovýchodní režimy, kdyby byly ponechány přirozenému vývoji a nevrtalo se do nich zvenčí, by buď už dávno byly smeteny vlastními obyvateli nebo by se ve vnitřních sporech vyčerpaly natolik, že by pro zbytek světa nepředstavovaly žádné riziko.

        Normální muslimové v Íránu, Turecku, Egyptě i jinde chtějí normálně žít a většinou tak i činí. Třeba ten Írán je prastará kulturní země, lidi jsou tam vzdělaní a příjemní a kde mohli být, nebýt zvenčí instalovaného režimu tzv. šáha, díky němuž a reakcím na něj ztratili 60 let normálního vývoje společnosti. Jinde (třeba v Saúdské Arábii, Kataru nebo Bahrajnu) je to ještě složitější, ale i tam se už objevují náznaky liberálnějšího vývoje. Tyhle země mají smůlu, že mají ropu a proto jsou předmětem zájmu USA, které si tam ty militantní režimy doslova pěstují. Nicméně ani jejich vládnoucím rodinám nejde hlavně o větší slávu Alláha, ony si „jen“ hájí své zištné zájmy a islám je pro ně stejně dobrý nástroj jako cokoli jiného.

        Pokud jde o statistiku výskytu volání po násilí v textu koránu, na kterou odkazuje Váš link: Vsadím se, že v bibli – zvlášť ve SZ – by nebyla příliš odlišná. A některé militantní křesťanské skupiny – třeba evangelikálové – měly za obou US-presidentů Bushů významný vliv na praktickou politiku. Pouze ho prosazovaly rafinovanějším způsobem a jinými prostředky. Přece jen, ve Washingtonu mají takové vymyšlenosti jako bezpilotní letadla a tiskárny na US dolary a vliv evangelikálů na jejich použití v Iráku nebo Pákistánu není tak viditelný, jako když nějaký muftí hlásá smrt špinavým křesťanským psům a zaklíná se přitom příslušnými súrami z koránu. Ale jsem si jistý, že špičky režimů například v USA a v Saúdské Arábii se docela dobře umějí dohodnout a používání metod té druhé strany si navzájem tolerují, když je ta druhá strana nechá hájit své zájmy.

        Je to všechno složitější a toto není místo vhodné pro sáhodlouhé rozbory. Ale rád bych svou troškou přispěl k tomu, aby se tu aspoň někdo snažil poctivě přemýšlet místo hledání pseudoargumentů nebo zběsilého útočení na „arabáše“.

        • Souhlasím téměř se vším, co píšete. Přesto si myslím, že např. rozumní lidé v USA mají relativně dobrou šanci nedovolit svým spoluobčanům z řad fanatických evangelikálů, aby jim tito příliš formovali životy. V muslimských zemích jsou zajisté také rozumní lidé, ale mnohde je jejich šance na to, aby je hlídači různých „správných způsobů“ nechali na pokoji, o dost menší. A ty „správné způsoby“ se týkají někde tolika věcí (oblékání, vztahů mužů a žen,…), že bych téměř souhlasil s formulací podobnou té Lomikelově: Islám je (v mnohých muslimských zemích) komplexem náboženství a společenských a právních norem ovlivňujícím život člověka podstatně více, než jsme my z euroatlantického prostoru zvyklí. (Řečeno zkratkou: Ideologie odvolávající se na islám ovlivňují život lidí v těch zemích viditelněji, než ovlivňují třeba ideologie amerických evangelikálů Američany.)
          Kojot někde nedávno prohlásil, že kdyby žil v Íránu, prohlásil by se za křesťana a měl by klid. Já se obávám, že ani v tom relativně civilizovaném Íránu by dlouhodobě klid nemusel mít. Dříve či později by ho mohlo zneklidnit buď chování některých „prostých“ mužů k ženám, nebo výroky mužů vysoce postavených třeba o připravenosti Íránu zničit Izrael. (Generál Mohammad Alí Džafarí apod.)
          Osobně jsem pro zachování co největší svobody u nás, a proto bych paní Špírkové dovolil nošení hidžábu (všude) i provádění náboženských úkonů (na vhodném místě). Ale obávám se nebezpečí spojeného s přílišnou relativizací rozdílu ve svobodě lidí euroatlantické oblasti ve srovnání s muslimskými zeměmi.

          • jvf

            S tou nesvobodou máte samozřejmě pravdu.

            • (No a je tu samozřejmě otázka, zda je ona nesvoboda způsobena islámem/Koránem, nebo jeho zneuživateli. Kojot by nejspíše řekl, že zneuživateli, a já bych v podstatě souhlasil. Jen bych dodal, že islám s Koránem se k implementaci nesvobody zneužívá na docela velkém prostoru a nejspíš k tomu obsahuje nějaké předpoklady. (Ale to se dá říci i o několika dalších „světonázorech“.))

        • hank

          Tak s tím Mossadekem jsi teda úplně vedle. Jestli se někdo podobal Atatürkovi, byl to Mossadek. A že byl pozdější šáh Pahlaví ještě jako obrlajtnant íránské armády na výplatnici CIA, která zorganizovala v Íránu státní převrat v roce 1953, lze také mít za dostatečně doložené.

          Tohle bylo pro ostatní. Pro tebe snad jen dvě doporučení:
          1. Svěř se s důvěrou do péče kolegům v Černovicích. Takhle na dálku bych to tipoval na diagnózy někde kolem F 20 nebo F 22, v lepším případě F 60.
          2. Jestli tě uznají za příčetného, preventivně hledej advokáta, který tě vyseká z trestných činů podle §§ 355 a d. a 403 a d. tr. zákoníku.

          A tím opravdu končím.

          • jvf

            Šáhovi se ovšem musí uznat, že vliv těch nejfanatičtějších ajatolláhů výrazně omezoval. Dělal to ovšem tak necitlivě a brutálně (mučení a popravy vážených duchovních v rozsahu připomínajícím nejtemnější stalinismus) a očividně nahrazoval islám kultem vlastní osobnosti ve stylu dávných achaimenovských panovníků, že si tu islámskou revoluci celkem logicky vykoledoval…

            • Stále více se nemohu zbavit dojmu, že jsi zrůda. Nevím, zda jsi byl takový i v devadesátých letech, toto téma jsme tehdy neprobírali. Rozhodně bychom však dnes už nemohli být přáteli.

          • „V Saúdské Arábii i v Íránu došlo v průběhu 80. a 90. let k velkému nárůstu gramotnosti, výrazně se také zvýšil počet žen studujících na vysokých školách a tento trend v obou zemích trvá. V současnosti jejich počty dokonce předčí muže: Íránky představují 65 %,54 Saúdky 55 % absolventů univerzit.“
            http://clovek.ff.cuni.cz/pdf/vojtiskova_studie_15.pdf

            • Napsal jsi „A faktem je, že za šáha v Íránu ženy směly studovat“, poukázal jsem na to, že mohou i nyní. Ale jinak je mi líto, že jsem do toho vůbec vstoupil. Nemá to smysl.

          • Mám v úmyslu v horizontu cca týdne (ne dřív) až čtrnácti dní odstranit z tohoto blogu všechny nenávist podněcující komentáře. Dále tě informuji, že ti zakážu komentáře. Takže pokud máš v úmyslu si své výplody někam uložit, dávám ti k tomu, doufám, dost času. Dám ti taky ještě nějaký čas na případné odpovědi ostatním, než tě zakážu.
            Je mi úplně jedno, co si o tom budeš myslet, nebo jak to okomentuješ, ale udělám to.
            Měj se jak chceš.

  5. jvf

    Když už jste takový vlastenec, proč se nenaučíte česky? Ten váš komentář se nedá číst.

  6. hank

    Než jsem dopsal reakci na lomikela, objevilo se tu tohle. Na rozdíl od těch lomikelových, tvoje formulace jsou rafinované a vypadají na první pohled jako inteligentní projev sečtělého mulvčího, takže někomu třeba ani nedochází, že zároveň přinášíš řadu demagogických tvrzení bez důkazů. Takže koukni prosím do toho vlákna pod lomikelem a dokaž prosím na faktech, že moje příklady sekulárních režimů ve většinově muslimských zemích splňují to, co tvrdíš, tj. především že tam má navrch šaríja nad světským právem a že jsou tam jinověrci utlačováni.

    BTW, do doby nastolení „napoleonského“ občanského zákoníku ve většině Evropy (u nás 1811, ale dobře mu připravily půdu už josefinské reformy) byla v Evropě podobná situace. Světské a církevní právo bylo sice formálně oddělené, ale morálka a z ní odvozené formální právo byly (a jsou dodnes, jak píšu pod lomikelem) natolik produktem křesťanské kultury, chce se říci indoktrinace, že nám to připadá „normální“. Stejně tak tehdy obě větve práva v soudní i jiné praxi úzce spolupracovaly (a proto jsou dodnes doktoři OBOJÍHO práva, kanonického i světského, označováni titulem iuris utriusque doctor = JUDr.). Nakonec by se možná dalo říct, že islámskému světu chybí těch 600 let vývoje, o které je islám mladší než křesťanství, ale pozor, vývoje bez zasahování zvenčí – západní sekulární společnost vznikala bez trvalého tlaku a rozvracení zvenčí, kterého bohužel islámský svět ze strany „postkřesťanské“ západní civlizace ušetřen není. Spousta islamistických režimů, které jsou hlavním zdrojem „exportu“ islámu prostřednictví teroristických útoků, by se bez aktivní podpory především ze strany USA dlouho neudržela.

    A kromě toho, publicitu v médiích mají především fatwy typu té proti Salmanu Rushdiemu, ale že třeba někteří muftíové vyhlásili fatwy PROTI islamistickým teroristům, že v Egyptě v únoru zvolili (!!! – Mubarakův režim ho vždycky z moci úřední jmenoval) umírněného apolitického nejvyššího muftího, který je zároveň uznávaný všemi sunnity v celém muslimském světě, nebo že nejvyšší saúdskoarabský(!!!) muftí kritizuje vládnoucí režim za jeho asociální praxi, to ti zřejmě známo není.

    A o judaismu toho taky asi moc nevíš, jinak bys nemohl tvrdit, že se židi naučili oddělovat světské a náboženské právo. Jakmile vznikl stát Izrael, ortodoxní židi si okamžitě prosadili, že pro ně platí de facto jen náboženské právo, a to až tak důkladně, že jsou osvobozeni od vojenské služby, místo práce „studují“ tóru a talmud a berou na své často osmi- a vícečlenné rodiny bohaté státní sociální podpory . (Což sere ty vlažné a sekulární Židy a mj. proto Izrael přijímá nejraději imigranty z bývalého SSSR, kteří prošli sovětskou/ruskou armádou, často i bojovým nasazením a jsou slušně vycvičeni a tudíž ideálním kanónenfutrem pro izrelsko armádu. Ale to už jsem OT.)

  7. A.S. Pergill

    Zdejší diskuse je, obávám se, krásnou ilustrací bonmotu, že o islámu existují pouze dva druhy informací: pozitivní a pravdivé.

    Obecně (a ze široka):
    O. Neff v 90. letech měl sérii článků a přednášek na téma kontaktu pozemšťanů s cizí civilizací. (Měl to od S. Lema.) Konstatoval, že i při oboustranně dobrých úmyslech takovýto kontakt vždy povede k válce na život a na smrt a k anihilaci jedné z civilizací (případně obou). Přitom „anihilace civilizace“ nemusí znamenat nutně fyzickou likvidaci jejích nositelů, ale jen jejich rozsáhlé kulturní a sociální přizpůsobení vítězům (příkladem mohou být indiánské populace ve střední Americe).
    Obávám se převelice, že kontakt naší civilizace s islámem tenduje k takovémuto střetu (maximálně je to znečitelněno biologickou kompatibilitou zástupců obou civilizací, takže kdyby to byli ještírci nebo BEM, bylo by to patrnější) a že jinak než střetem na život a na smrt (alespoň na úrovni zániku jedné z civilizací) to prostě skončit nemůže. Na tomto stavu se podepsal technický rozvoj (dnes cesta islámských zemí netrvá týdny na koni nebo na voze, nebo ještě déle pěšky, takže v dřívějších dobách byli pro nás „životem na cizí planetě“), tento rozpor poněkud „přezrál“ v období studené války, kdy islámské země mohly kličkovat mezi soupeřícími supervelmocemi, aniž by se civilizační střet s nimi vyhrocoval. Po pádu „tábora míru a socialismu“ se tento proces drasticky zrychlil (a obávám se, že nevratně, tj. že ani návrat Ruska do pozice supervelmoci by to už neobrátil zpět někam k 60. létům minulého století).
    Ten střet, jak jsem uvedl, je neodvratný i při oboustranné dobré vůli, protože dobrou vůlí muslimů je naplnění fatwy, říkající, že „pro nevěřícího je lepší zemřít rukou pravověrného, než žít dále jako nevěřící“, zatímco i velmi mírumilovný a multikulturní Kojot by rád oddělil islám od islamismu, což je popřením základních tézí Koránu a chtít po muslimech to udělat je +- ekvivalent toho, jako chtít od křesťanů prohlášení, že Kristus nebyl božím synem a nezemřel za spásu lidstva (a reformování křesťanství v tomto duchu).
    Mám také mnoho důvodů (mám i ekonomické vzdělání) se domnívat, že „anihilace“ euroatlanticé civlizace, a to i velmi pokojnou cestou, by následně vedla k daleko většímu celosvětovému počtu obětí (v důsledku ekonomického a obecně civilizačního úpadku vyspělých zemí) než naše vítězství, byť zajištěné i použitím ABC zbraní. Takže i z naprosto obecného hlediska, ignorujícího fakt, že jsem příslušník euroatlantické civilizace, považuji variantu s vítězstvím naší civilizace za menší zlo (dobré řešení ex principio neexistuje, aneb tertiam non datur).

  8. ABC

    Jakákoliv generalizace je nepřípustná. Vytváří se tím obraz nepřítele jako projekce stínu, kterou část společnosti potřebuje. Pak se vlastní problémy dají svést na domnělého vnitřního nebo vnějšího nepřítele (Romy, nepřizpůsobivé, socky, imigranty, muslimy, Židy, komunisty, levičáky, Rusy, černochy, atd.)

  9. Pingback: Islám: hrozba pro ateisty, agnostiky a slušné lidi | Občanské sdružení ateistů České republiky

  10. lomikel

    zpoved insidera, byvaleho

    sledujte trendy v komunite, strukturu a zpusobe rizeni

    • jvf

      Lhoťan je už na první pohled duševně nemocný člověk. Používat ho jako argument je podle mého názoru hyenismus.

  11. lomikel

    proste jen dalsi monoteistiky militantni kult s Bohuum zel, svetovou pusobnosti, ve sve vzestupne – agresivne misionarke fazi.

  12. lomikel

    v druhe casti 2:26 je pasaz o uzitecnych idiotech 😉

  13. Pingback: Proč ateismus nebude nikdy úspěšný a rozšířený | Občanské sdružení ateistů České republiky