Tato recenze je určena především pro potřeby satanistů, i když může být pochopitelně podnětná pro kohokoli. Než se obrátím k titulu, jímž se hodlám zabývat, zmíním krátce něco málo o satanismu a filosofii.
Satanismus lze pokládat za způsob života či životní filosofii, ale to pochopitelně neznamená, že by každý satanista měl být filosofem. Zde musím zdůraznit, že filosofem v žádném případě nemíním člověka, který je schopen (obvykle v hospodě) přemoudřele žvanit o životě, vesmíru a vůbec, nýbrž člověka, který je schopen a ochoten přemýšlet a psát o základních podmínkách naší zkušenosti, bytí ve světě či o tom, co to vlastně znamená být člověkem. K tomu je třeba disponovat určitým ne zcela snadno definovatelným darem a dále pak sumou znalostí, jež jsou potřeba k tomu, abychom věděli, o čem už v minulosti myšleno bylo a jakým způsobem. Chce-li být člověk „milovníkem moudrosti“ v pravém slova smyslu, musí hodně číst, hodně přemýšlet a hodně pochybovat. A musí se smířit s faktem, že – narozdíl třeba od vědce – nejspíš nikdy nevymyslí „něco praktického“. Má však šanci inspirovat druhé natolik, že ti „něco praktického“ nakonec vymyslí (takto třeba inspirovala filosofie jazyka a logika kybernetiku a informatiku). Filosofie představuje ohromný inspirační zdroj pro každého, kdo je ochoten věnovat jí třebas i jen letmý pohled, tedy i pro nefilosofa. Zde musím zdůraznit, že je v naprostém pořádku, že existuje spousta inteligentních lidí, kteří nejsou filosofy! Dovedete si představit tu hrůzu, jaká by nastala, kdyby tomu tak bylo? Takže to, že jste satanista a nejste přitom filosof, je v naprostém pořádku. Nicméně i inteligentní nefilosof by měl znát základy filosofického myšlení – především ty, které se vztahují k jeho světonázoru.
Vrátím-li se k satanismu, pak o Antonu LaVeyovi můžeme říci, že se z hlediska filosofie nacházel spíše na periferii tohoto oboru. LaVey ostatně ani neměl ambice něco dokázat na filosofickém poli, jeho cílem bylo vytvořit použitelnou životní filosofii, demaskovat všemožná pokrytectví, trochu si zaprovokovat a především si to užít. A to je dobře. Kdyby byl zakladatel novodobého satanismu filosofem, pak by jeho texty byly sice hlubší, bohatší a přemýšlivější, nicméně by byly srozumitelné zase jen filosofům a vzdělancům. Jenže k tomu, aby byl člověk satanistou, nepotřebuje být vzdělancem, důležité je, aby nebyl hlupákem. V tomto smyslu je úroveň LaVeyových textů nastavena vcelku optimálně – nepožaduje rozsáhlé předběžné vzdělání, ale také není pro blbé.
Jedním z inspiračních zdrojů satanismu je bezesporu německý filosof Friedrich Nietzsche (1844-1900). Nietzsche filosofem byl a to i přesto, že odmítal akademismus. Narozdíl od mnoha jiných filosofů lze Nietzschemu porozumět i bez rozsáhlého předběžného vzdělání, ale člověk, který pomine kontext myslitelova života a díla a začte se do nějakého jeho izolovaného spisu, riskuje, že se dopustí dezinterpretace nebo že mu přinejmenším uniknou četné finesy filosofova díla. Je proto vhodné sáhnout po nějakém srozumitelném úvodu do Nietzscheho filosofie. A nyní se konečně dobírám k vlastní recenzi, neboť velmi doporučeníhodným a navíc zajímavým a zábavným úvodem nabízejícím porozumění životu a dílu jednoho z myslitelů, kteří změnili svět (či snad byli odrazem měnícího se světa?) je kniha „Nietzsche“ od Laurence Ganea (text) a Kitty Chanové (ilustrace). Patří do série comicsových biografií, které u nás vydává nakladatelství Portál – mezi jinými se tímto způsobem mohl čtenář seznámit také s životy a díly Sigmunda Freuda, Carla Gustava Junga (obě knihy jsem četl a doporučuji je!) a s dalšími osobnostmi a tématy hodnými zamyšlení.
Forma comicsu se může zdát provokativní a vážný člověk by si snad mohl myslet, že výsledek musí být povrchní, ale není tomu tak. Propojení textu a ilustrací naopak umožňuje autorům působit prostřednictvím dvou kanálů místo jediného, což vede k snazšímu porozumění tématu a k lepšímu zapamatování si potřebných informací. Ostatně dnes už spousta velmi důstojných přenášejících doprovází své přednášky powerpointovými prezentacemi a vpravdě vědí, co činí.
Podstatné je, že kniha, o níž píši, je určena širokému okruhu čtenářů a nevyžaduje (kromě přirozené inteligence, zájmu a určitého všeobecného přehledu) žádné speciální předběžné znalosti. Čtenář dostane možnost projít tím nejdůležitějším z Nietzscheho života a díla aniž by se nudil či musel dohledávat informace jinde. Dozví se tedy, jak to Nietzsche vlastně myslel se svým prohlášením o smrti Boha, co myslel „panskou“ a co „otrockou“ morálkou, kdo pro něj byl známý „nadčlověk“ (jak se ukazuje, nikoli nutně nějaký budoucí vyšší vývojový stupeň, ale naše vlastní osvobozené já); kniha také čtenáře zasvětí do myslitelova utrpení, pochyb a nejistot, jež jeho život provázely, ukazuje jej tedy především jako člověka, který nikdy nepřestal usilovat o překonání sebe sama. Dozvídáme se také například, a to je velice důležité, že Nietzsche pohrdal židovskou morálkou, ale Židy choval v úctě (větší než Němce). V závěru knihy se pak dočteme o dalším životě a vlivu Nietzschova díla ve filosofii dvacátého století.
Je snad něco, co bych mohl knize vytknout? Upřímně řečeno mne nic konkrétního nenapadá. Ovšemže jde jen o zúžený výběr z filosofových myšlenek, který nemůže nahradit bohatost původního díla, ale tento výběr je natolik reprezentativní a ilustrativní, že se mi nad tím až tajil dech.
Čtenář, který vstřebá tuto knihu, bude v každém případě velmi slušně informován o Nietzschově životě a díle a získá cenný kontext pro další případné studium filosofových textů. Vzhledem k důležitosti Nietzscheho pro satanismus si dovoluji prohlásit, že by satanisté měli tuto knihu brát jako četbu stejně povinnou, jako četbu Satanské bible. Za sebe musím říci, že i když jsem (vzhledem ke svému filosofickému vzdělání) v knize narazil jen na málo skutečně nových informací, byla i pro mne tato knížka přínosem, neboť mi v mnohém osvěžila paměť a povzbudila mě k dalšímu zájmu o filosofovo dílo.
Vrátím-li se k satanismu, pak o Antonu LaVeyovi můžeme říci, že se z hlediska filosofie nacházel spíše na periferii tohoto oboru. LaVey ostatně ani neměl ambice něco dokázat na filosofickém poli, jeho cílem bylo vytvořit použitelnou životní filosofii, demaskovat všemožná pokrytectví, trochu si zaprovokovat a především si to užít. A to je dobře. Kdyby byl zakladatel novodobého satanismu filosofem, pak by jeho texty byly sice hlubší, bohatší a přemýšlivější, nicméně by byly srozumitelné zase jen filosofům a vzdělancům. Jenže k tomu, aby byl člověk satanistou, nepotřebuje být vzdělancem, důležité je, aby nebyl hlupákem. V tomto smyslu je úroveň LaVeyových textů nastavena vcelku optimálně – nepožaduje rozsáhlé předběžné vzdělání, ale také není pro blbé.
Jedním z inspiračních zdrojů satanismu je bezesporu německý filosof Friedrich Nietzsche (1844-1900). Nietzsche filosofem byl a to i přesto, že odmítal akademismus. Narozdíl od mnoha jiných filosofů lze Nietzschemu porozumět i bez rozsáhlého předběžného vzdělání, ale člověk, který pomine kontext myslitelova života a díla a začte se do nějakého jeho izolovaného spisu, riskuje, že se dopustí dezinterpretace nebo že mu přinejmenším uniknou četné finesy filosofova díla. Je proto vhodné sáhnout po nějakém srozumitelném úvodu do Nietzscheho filosofie. A nyní se konečně dobírám k vlastní recenzi, neboť velmi doporučeníhodným a navíc zajímavým a zábavným úvodem nabízejícím porozumění životu a dílu jednoho z myslitelů, kteří změnili svět (či snad byli odrazem měnícího se světa?) je kniha „Nietzsche“ od Laurence Ganea (text) a Kitty Chanové (ilustrace). Patří do série comicsových biografií, které u nás vydává nakladatelství Portál – mezi jinými se tímto způsobem mohl čtenář seznámit také s životy a díly Sigmunda Freuda, Carla Gustava Junga (obě knihy jsem četl a doporučuji je!) a s dalšími osobnostmi a tématy hodnými zamyšlení.
Forma comicsu se může zdát provokativní a vážný člověk by si snad mohl myslet, že výsledek musí být povrchní, ale není tomu tak. Propojení textu a ilustrací naopak umožňuje autorům působit prostřednictvím dvou kanálů místo jediného, což vede k snazšímu porozumění tématu a k lepšímu zapamatování si potřebných informací. Ostatně dnes už spousta velmi důstojných přenášejících doprovází své přednášky powerpointovými prezentacemi a vpravdě vědí, co činí.
Podstatné je, že kniha, o níž píši, je určena širokému okruhu čtenářů a nevyžaduje (kromě přirozené inteligence, zájmu a určitého všeobecného přehledu) žádné speciální předběžné znalosti. Čtenář dostane možnost projít tím nejdůležitějším z Nietzscheho života a díla aniž by se nudil či musel dohledávat informace jinde. Dozví se tedy, jak to Nietzsche vlastně myslel se svým prohlášením o smrti Boha, co myslel „panskou“ a co „otrockou“ morálkou, kdo pro něj byl známý „nadčlověk“ (jak se ukazuje, nikoli nutně nějaký budoucí vyšší vývojový stupeň, ale naše vlastní osvobozené já); kniha také čtenáře zasvětí do myslitelova utrpení, pochyb a nejistot, jež jeho život provázely, ukazuje jej tedy především jako člověka, který nikdy nepřestal usilovat o překonání sebe sama. Dozvídáme se také například, a to je velice důležité, že Nietzsche pohrdal židovskou morálkou, ale Židy choval v úctě (větší než Němce). V závěru knihy se pak dočteme o dalším životě a vlivu Nietzschova díla ve filosofii dvacátého století.
Je snad něco, co bych mohl knize vytknout? Upřímně řečeno mne nic konkrétního nenapadá. Ovšemže jde jen o zúžený výběr z filosofových myšlenek, který nemůže nahradit bohatost původního díla, ale tento výběr je natolik reprezentativní a ilustrativní, že se mi nad tím až tajil dech.
Čtenář, který vstřebá tuto knihu, bude v každém případě velmi slušně informován o Nietzschově životě a díle a získá cenný kontext pro další případné studium filosofových textů. Vzhledem k důležitosti Nietzscheho pro satanismus si dovoluji prohlásit, že by satanisté měli tuto knihu brát jako četbu stejně povinnou, jako četbu Satanské bible. Za sebe musím říci, že i když jsem (vzhledem ke svému filosofickému vzdělání) v knize narazil jen na málo skutečně nových informací, byla i pro mne tato knížka přínosem, neboť mi v mnohém osvěžila paměť a povzbudila mě k dalšímu zájmu o filosofovo dílo.
