aneb Několik Kojotových cynických postřehů k havárii ve Studénce.
„Za katastrofu mezinárodního významu označil dnes premiér Mirek Topolánek železniční neštěstí ve Studénce na Novojičínsku. Nehodou, která si zatím vyžádala sedm obětí a desítky zraněných, se bude 20. srpna zabývat vláda.“ (ČTK)
Je pozoruhodné, jak rychle se vláda angažuje v záležitostech, které jí de facto nepřísluší, ale kde její angažovanost vypadá dobře. Nutno podotknout, že nyní nemluvím pouze o vládě současné, ale o určitém standardním způsobu reakce politiků na neštěstí všeho druhu. Přísluší vládě zabývat se na vládní úrovni záležitostí, které nerozumí? Proč by vláda měla fušovat do řemesla orgánům činným v trestním řízení a expertům? Čím se vlastně vláda bude zabývat? „Budeme řešit jak materiální, tak i osobní případné následky havárie,“ řekl Topolánek. (ČT24) První část je v pořádku: „vláda zřejmě rozhodne o uvolnění peněz na likvidaci škod.“ (ČTK). Škody jsou nezanedbatelné a nelze v tomto případě čekat, než bude jasné kdo za ně může a kdo je zaplatí (respektive která pojišťovna).
Ale jde řeč i o „osobních následcích havárie“. Možná se tedy (koneckonců se blíží volby!) dostane i nějakého toho nadstandardního odškodnění pozůstalým. Skvělé. Pokud zemřu při nějaké nehodě, bylo by vhodné, aby to byla mediálně nepřehlédnutelná „katastrofa mezinárodního významu“! Vzhledem ke skutečnosti, že většina neštěstí je katastrofou významu osobního a nikoli mezinárodního, raději se v tomto směru spolehnu na placené, ale mediálně nemanipulovatelné, služby své pojišťovny.
Trocha statistiky:
| Studénka: | Dopravní nehody 7. 8. 2008 (včera): |
| 7 mrtvých | 6 mrtvých |
| 16 těžce zraněných | 15 těžce zraněných |
| 54 lehce zraněných | 81 lehce zraněných |
(aktuální informace o denní statistice dopravních nehod viz mvcr.cz)
V roce 2007 zemřelo na našich silnicích 1123 lidí, to jsou v průměru 3 lidé denně, takže co dva a kousek dne jedna Studénka. Jenže vůči autonehodám jsme už tak nějak vlivem médií desenzitizováni, kdežto k velkým vlakovým neštěstím moc často nedochází (patrně proto, že jde o velice bezpečný způsob dopravy).
Tím vším nechci říci, že by dnešní havárie nebyla velkým neštěstím. Přirozeně jím je a soucítím s oběťmi i pozůstalými. Soucítím ovšem také s oběťmi a pozůstalými méně nápadných a přesto neméně bolestných neštěstí…
