Uplynul nějaký čas, kdy jsem se musel věnovat jiným věcem, než pracnému scanování knihy, ale konečně se naskytlo trochu klidu (před bouří?) a je zde další zajímavý výňatek ze sborníku Telepatie a jasnovidnost. Minule jsem zde z něj zveřejnil Vasiljevovo pojednání Sugesce na vzdálenost. Dnes předkládám ctěnému čtenářstvu hned dvě kapitoly ze sborníku Telepatie a jasnovidnost. Jedná se statě nizozemského badatele W. H. C. Tenhaeffa, který se zaměřuje více než jiní autoři na psychologickou problematiku parapsychologických fenoménů, respektive jejich nositelů.
Zatímco z hlediska (přírodo)vědeckého výzkumu by bylo patrně možné tyto statě podrobit kritice (především metodu experimentů; stejně tak autor ve druhé stati ani zdaleka nevyvrátil námitku náhody v parapsychologii – proč ne, na to nechť si každý čtenář přijde sám;), jsou oba texty velmi zajímavé z hlediska kvalitativního výzkumu psychologického, protože velmi dobře mapují vnitřní duševní děje jasnovidců a způsob, jakým dospívají ke svým výsledkům. Je poznat, že autor vychází z psychologických pozic a právě tato oblast je jeho nejsilnější stránkou.
W. H. C. TENHAEFF:
- O některých aspektech parapsychologického výzkumu v Holandsku
- Námitky proti hypotéze náhody v parapsychologii
