Když Pierre Simon de Laplace (1749-1827) v roce 1796 vyložil teorii vzniku sluneční soustavy z velkého zploštělého rotujícího oblaku žhavých plynů, Napoleon se jej zeptal, kde je v jeho teorii místo pro Boha. Laplace odvětil: „Sire, tuto hypotézu jsem nepotřeboval.“
Přesto se Bůh ještě mnohokrát pokusil do empirických věd vetřít. Něco si o tom povězme…
Přesto se Bůh ještě mnohokrát pokusil do empirických věd vetřít. Něco si o tom povězme…
Jsou okamžiky, kdy se věda na delší či kratší dobu při pokusu řešit nějaký složitý problém takříkajíc „zasekne“. To jsou chvíle, kdy Bůh vycítí svou příležitost a pokusí se do vědy proniknout (ovšemže to myslím metaforicky!). Občas se Mu to i na chvíli podaří, zatím vždy však byl nakonec vypoklonkován. I když zde byla hypotéza přirozeného vzniku planety Země, stále nebylo jasné, jak vysvětlit onu úžasnou rozmanitost života na ní. Nakonec však přišel Darwin a tuto rozmanitost s neuvěřitelnou jasnozřivostí, jíž dala mnohem později za pravdu molekulární genetika, objasnil. Jeho odpůrci se snažili Boha vrátit zpět poukazem na složité orgány, jako je kupříkladu oko, tvrdíce, že něco takového nemohlo vzniknout náhodou a že částečné oko je k ničemu. Současné modely však přesvědčivě dokazují, že i oko se mohlo vyvinout postupnými kroky z nichž každý svému nositeli dokázal poskytnout selektivní výhodu. Další záhada padla a Bůh prchnul až k samotnému zrodu života, který evoluční teorie vysvětlit nedokáže.
„Život může vzniknout jen ze života!“ křičeli stoupenci tzv. „inteligentního designu“. „Něco tak složitého, jako je buňka, nemůže vzniknout náhodou! Je to jako kdyby se smetištěm prohnalo tornádo a náhodou vznikl Boeing 747!“ Je pravda, že vzájemný vztah DNA a proteinů náhodou vzniknout nemohl. Ale RNA se, narozdíl od své složitější sestry, dokáže chovat jako katalyzátor a umí replikovat samu sebe i mimo buňku. Biologům se dokonce podařilo to, co stoupenci designu pokládají za nemožné – nechat samovolně povstat život z neživé hmoty. Zatím se to zdařilo jen za velmi vstřícných laboratorních podmínek a z pečlivě předchystaných stavebních kamenů, nicméně vznik replikujícího se života z neživé hmoty to prokazatelně byl a tvrzení o tom, že celá záležitost je astronomicky nepravděpodobná, padlo. Nikdo ostatně také netvrdí, že prvním živým replikátorem byla buňka s DNA. Hypotéz o tom, jak to mohlo být se vznikem života v podmínkách rané Země, je několik (mně se osobně zamlouvá myšlenka, že život nevznikl v onom pověstném jezírku, ale v horninách) a lze říci, že vyhlídky jsou poměrně nadějné. Je mi líto, pane Bože, ale ani tady Tě nikdo nepotřebuje.
Co takhle vznik vesmíru? Velký třesk, vznik celého universa z ničeho, neschopnost spočítat, co se dělo na samém počátku – to zní nadějně! Šup tam s Bohem! Ne na dlouho. Dnes již kosmologové přicházejí s teoriemi, které ukazují možné cesty k objasnění mechanismu velkého třesku a Bůh se jim musí klidit z cesty…
Je pravda, že v minulosti se našli vědci, kteří ve chvíli, kdy něco nedokázali vysvětlit, postulovali Boha jako hypotézu nebo Jej přinejmenším agnosticky připustili. Vždy se to ukázalo jako chyba. Jako prostý nedostatek představivosti či, jak (možná trochu tvrdě) říká Richard Dawkins, intelektuální lenost. A zde je třeba zdůraznit, že Bohem zde nemyslím jen osobního tatíčka Stvořitele, ale i jakoukoli jinou nadpřirozenou sílu, třeba v podobě Bergsonova élan vital nebo například dnes tak oblíbeného „Kosmického vědomí“.
Pokud vůbec nějaký Bůh je, pak to ve své nekonečné moudrosti zařídil tak, aby Jej nebylo zapotřebí. Nutno dodat, že si tím – velice moudře – ušetřil spoustu práce. Bůh není a nemůže být platná hypotéza a pokládám Jej za poměrně hloupé ad hoc východisko z nouze. Kdybychom vždy, když právě něčemu nerozumíme, povolali na pomoc Boha, naše poznání by stále vězelo po uši ve středověku.
„Život může vzniknout jen ze života!“ křičeli stoupenci tzv. „inteligentního designu“. „Něco tak složitého, jako je buňka, nemůže vzniknout náhodou! Je to jako kdyby se smetištěm prohnalo tornádo a náhodou vznikl Boeing 747!“ Je pravda, že vzájemný vztah DNA a proteinů náhodou vzniknout nemohl. Ale RNA se, narozdíl od své složitější sestry, dokáže chovat jako katalyzátor a umí replikovat samu sebe i mimo buňku. Biologům se dokonce podařilo to, co stoupenci designu pokládají za nemožné – nechat samovolně povstat život z neživé hmoty. Zatím se to zdařilo jen za velmi vstřícných laboratorních podmínek a z pečlivě předchystaných stavebních kamenů, nicméně vznik replikujícího se života z neživé hmoty to prokazatelně byl a tvrzení o tom, že celá záležitost je astronomicky nepravděpodobná, padlo. Nikdo ostatně také netvrdí, že prvním živým replikátorem byla buňka s DNA. Hypotéz o tom, jak to mohlo být se vznikem života v podmínkách rané Země, je několik (mně se osobně zamlouvá myšlenka, že život nevznikl v onom pověstném jezírku, ale v horninách) a lze říci, že vyhlídky jsou poměrně nadějné. Je mi líto, pane Bože, ale ani tady Tě nikdo nepotřebuje.
Co takhle vznik vesmíru? Velký třesk, vznik celého universa z ničeho, neschopnost spočítat, co se dělo na samém počátku – to zní nadějně! Šup tam s Bohem! Ne na dlouho. Dnes již kosmologové přicházejí s teoriemi, které ukazují možné cesty k objasnění mechanismu velkého třesku a Bůh se jim musí klidit z cesty…
Je pravda, že v minulosti se našli vědci, kteří ve chvíli, kdy něco nedokázali vysvětlit, postulovali Boha jako hypotézu nebo Jej přinejmenším agnosticky připustili. Vždy se to ukázalo jako chyba. Jako prostý nedostatek představivosti či, jak (možná trochu tvrdě) říká Richard Dawkins, intelektuální lenost. A zde je třeba zdůraznit, že Bohem zde nemyslím jen osobního tatíčka Stvořitele, ale i jakoukoli jinou nadpřirozenou sílu, třeba v podobě Bergsonova élan vital nebo například dnes tak oblíbeného „Kosmického vědomí“.
Pokud vůbec nějaký Bůh je, pak to ve své nekonečné moudrosti zařídil tak, aby Jej nebylo zapotřebí. Nutno dodat, že si tím – velice moudře – ušetřil spoustu práce. Bůh není a nemůže být platná hypotéza a pokládám Jej za poměrně hloupé ad hoc východisko z nouze. Kdybychom vždy, když právě něčemu nerozumíme, povolali na pomoc Boha, naše poznání by stále vězelo po uši ve středověku.
