Ještě jako zaměstnanec občanského sdružení Práh, které se zabývá rehabilitací lidí s duševním onemocněním, jsem se u svých klientů často setkával s orientací na duchovní oblast. Tato zkušenost, stejně jako některá další setkání, mne přiměla poněkud se nad tímto fenoménem zamyslet, zvláště když sám do kategorie duševně nemocných zabývajících se spiritualitou spadám. Téma tedy zní: duševní nemoc a věci duchovní. Po pravdě řečeno, je to téma na diplomku z psychologie, ale já budu rozhodně stručnější…
Skutečnosti, že lidé s duševními potížemi se rádi motají kolem okultismu, magie či mystiky, není žádným velkým objevem. Téměř by se dalo říci, že to k sobě takřka neodmyslitelně patří. Potíž je v tom, že je to v mnoha (většině?) případech ulička slepá a navíc dosti nebezpečná.
Vzpomínám si, jak jsem se s jednou kamarádkou handrkoval o rozdílech mezi magií a mystikou. Ona tvrdila, že magie je nebezpečná a posiluje falešné ego, zatímco mystika je dobrá a falešné ego oslabuje. Já jsem tvrdil, že jde o rovnocenné postupy, které mohou člověka přivést jak k vyššímu poznání, tak i do duševního pekla. Mystická cesta je asi přeci jen bezpečnější, než cesta magie, ale také si vzpomínám na známou, která tak dlouho provozovala mystiku podle vzoru tibetského buddhismu, až skončila na psychině v Bohunicích. Když jsme se setkali (to už tam nebyla), zhrozila se nad tím, že beru léky. Vzala kus papíru, nakreslila tam sféru běžného vědomí a sféru vědomí vesmírného. Pak mezi nimi načmárala několik tlustých čar a řekla: „A takhle tě ty léky oddělují od vesmírného vědomí!“ Chvíli jsem zvažoval, co na to říci. „Víš,“ řekl jsem, „Když já opravdu nemám vůbec žádný problém s vesmírným vědomím. Léky beru, abych nebyl oddělený od toho každodenního…“
Ono je to totiž asi takto: podle všech duchovních škol, které za něco stojí, je prvotní podmínkou jakéhokoli zasvěcení skutečnost, že adept takového poznání musí stát nohama pevně na zemi. Když totiž stojíte nohama pevně na zemi a hlavu máte v oblacích, jste duchovní obr. Pokud máte jen tu hlavu v oblacích, ulítáváte…
Jednou jsem o sobě řekl, že jsem patrně nejskeptičtější okultista v Brně. Kladu důraz na obě tato slova. Mé vzdělání v oblastech magie možná není nějak zvlášť omračující, ale přinejmenším mi umožňuje rozlišovat mezi hodnotným a bezcenným (a věřte, že mystického a okultního braku je na knižním trhu asi tak desetkrát víc než hodnotné literatury), a také mi umožňuje vědět, co si dovolit mohu a co ne. Nesmírně důležité je rozlišovat mezi poznáním a bludem. To je nejspíš to nejdůležitější…
A pak jsou cesty a cesty. Každá duchovní cesta, která stojí za řeč, vyžaduje opravdu pevné nervy. Opravdu je máte? Když se mě lidé ptají, zda bych jim nedoporučil nějakou literaturu o magii a podobně, vždy se zeptám: „Nechceš se raději zaobírat něčím užitečnějším?“ A myslím to vážně.
A pokud už se opravdu chcete zaobírat takovými věcmi: Vybudujte stabilní základy. První a nejdůležitější krok. Práce na dlouho. Naučte se rozlišovat. Nevstřebávejte nekriticky každý (potenciální) nesmysl, který vás náhodou nějak osloví. Přemýšlejte. Pochybujte. Nekritická víra v cokoli je cestou do pekla. Máte-li nějaká zjevení či inspirace, hovoří-li k vám „duchovní bytosti“, berte je jako cizí lidi. Mohou mít pravdu, ale také nemusejí. Mohou být jen zvnějšněnými odlesky vás samých. Mohou to být takzvané astrální larvy, které na vás parazitují a obluzují vás tím, co si právě přejete slyšet. Dávají vám nějaké bytosti rady? Chtějí, abyste něco udělali? Fajn. Poděkujte, ale zamyslete se nad tím, kam by to vedlo. Myslete daleko. Stojíte pevně na zemi? Opravdu? Možná se trošku vznášíte, jen trošku, to přece nic není… Ale je! Takže zpátky na zem. Udělat krok. Jdete po zemi? Dobře. Rostete? Skvělé. Vznesli jste se? Klesněte. Trvá to tak děsně dlouho, viďte? Vlečete se jako šneci. Už už byste chtěli být tam, kde se rodí vize… Na to zapomeňte! Možná se tam nikdy nedohrabete, ale to nevadí. Můžete se pochválit za to, že jste ušli solidní kus cesty a něco se naučili. Pokud totiž přiletíte do míst, kde se rodí vize, rychle a nepřipraveni, nepochopíte nic. Podlehnete bludům a iluzím. Přinejlepším poznáte, jaké jsou možnosti. Ale abyste je získali, musíte k nim dojít. Vydrápat se na pohádkový skleněný vrch. Jinak to nejde. Opravdu.
A vůbec: opravdu se nechcete zabývat něčím užitečnějším?
