Poznámky k aplikované etice 05: Argumentace proti trestu smrti

Dalším často diskutovaným etickým tématem je trest smrti, přičemž se nyní bude zabývat argumentací, s níž přichází americký filosof Hugo Adam Bedau v textu Capital Punishment and Social Defense. Na internetu jsem tentokrát neobjevil odkaz na tento článek, ale po pravdě řečeno se jedná o text tak nezáživný, zdlouhavý a úmorný, že jsem měl při četbě chuť autora zabít 😉 Myslím, že mé výpisky vcelku postačí.

I. Poznámky ze semináře

V tématech, která jsme dosud řešili, jsme zatím příliš neoperovali s empirickými daty. V čem je tento problém jiný, že najednou potřebujeme empirická data?

  • pojem prevence je inherentně empirický

Za jakých okolností by mohla empirie rozhodnout předchozí témata?

  • také se to tam řešilo (schopnost cítit bolest atp.), ale tam jsme se mnohem víc snažili debatovat na základě apriorních pojmů

Proto je to také těžší k diskusi – nejsme schopni od stolu zhodnotit kvalitu empirických významů.


Jaký je typ Bedauovy interpretace? Analogie (se sebeobranou). Tu však neužívá k obhajobě svého stanoviska, nýbrž ji označuje jako to, co obhájci trestu smrti tvrdí, a jeho cílem je ukázat, že ta analogie nesedí. Následně argumentuje na základě empirických dat, což lze pokládat jako podporu teze, že výchozí analogie není správná, tak i jako samostatnou argumentaci.

II. Shrnutí článku Capital Punishment and Social Defense

Analogie se sebeobranou

Trest smrti bývá označován jako společenská varianta sebeobrany. Právo na sebeobranu je spravedlivé, racionální a bere ohled na druhé. Bedau se tedy zabývá tím, co je a co není přiměřenou obranou a tvrdí, že principem sebeobrany je použití takového násilí, které je nezbytné k odvrácení hrozícího nevyprovokovaného násilnému útoku vůči vlastní osobě nebo jinému člověku (v případě ohrožení majetku není použití síly dle autora přípustné), pakliže není možné se střetu vyhnout (například utéct). Uznává, že v praxi je těžké určit, jaká sebeobrana je adekvátní, protože nemusíme mít dostatek informací o útočníkovi a musíme se rozhodovat rychle a často i instinktivně. Proto soudy netrestají ty, kteří užili nepřiměřeného násilí, protože neodhadli správně situaci a jednali pod tlakem. Za těchto okolností je morálně opodstatněné, že agresor musí nést následky svého jednání, i když je tímto následkem jeho smrt.

V případě trestu smrti je však dostatek času na dlouhé úvahy, vyhodnocení alternativ atd. Nelze to srovnat s řešením nečekané agrese. U trestu smrti neexistuje situace, kdy by nebyla alternativa.

Prevence zločinu versus odstrašování

Trest smrti bývá svými zastánci pokládán za nejlepší možnou prevenci a odstrašení. Je tomu skutečně tak? Bedau definuje preventivní počínání a odstrašující počínání jako dvě navzájem nezávislé kategorie, které ovšem často i spolupůsobí. Preventivní opatření je takové, které zabrání zločinu – může jím být zavření zločince do vězení, zabavení zbraně, ale také veřejná výzva občanům, aby byli méně lehkovážní. Odstrašující je takové opatření, které v potenciálním pachateli vyvolá takové obavy z trestu, že se neodváží zločin spáchat, aby se případným důsledkům vyhnul. Může jím být opět zavření do vězení a další tresty. Odstrašení vyvolává změnu psychického stavu pachatele, prevence nikoli.

Trest smrti jako prevence zločinu

Trest smrti je zvláštní tím, že jeho preventivní účinek ruší jeho odstrašující účinek, protože popravený člověk už nemůže být zastrašen. Je zjevné, že – co se týče prevence – popravený člověk zneschopněn spáchat jakýkoli zločin, ale zneschopnění není totožné s prevencí. Zneschopnění by bylo prevencí jen v případě, že by popravený zločinec spáchal nějaký zločin, kdyby nebyl popraven, ale potrestán jiným způsobem, například uvězněním. Jaké máme důkazy o tom, že zneschopnění v podobě trestu smrti jsou skutečnou prevencí? Studie ukazují, že opravení všech usvědčených vrahů by zabránilo množství zločinů, ale jen minimu vražd – méně než jeden z pěti set usvědčených vrahů zavraždí znovu. Nepokračování v kriminální aktivitě se u vrahů vyskytuje stejně často, ne-li častěji, jako u jiných těžkých zločinců.

Tyto skutečnosti ukazují, že rizika spojovaná s pachateli vražd, jsou v tomto směru veřejností značně přeceňována. Popravením všech usvědčených vrahů bychom předešli jen minimu zločinů.

Neexistuje způsob, jak předvídat, který z uvězněných nebo propuštěných vrahů zabije znovu. Proto pokud bychom chtěli zabránit těm málo činům, k nimž dojde, museli bychom popravit všechny usvědčené vrahy. To však žádná moderní společnost nedělá. Je to podobné jako v případě jiných rizik, u nichž nepoužíváme absolutní opatření – nezakazujeme lidem činnosti, které je mohou stát život (například řízení auta), ale přijímáme taková opatření, která rizika snižují, aniž by omezovala lidská práva. Stejně tak by pro nás bylo příliš, kdybychom popravili úplně všechny vrahy. Nechráníme společnost za každou cenu.

Trest smrti jako forma odstrašení

V této části Bedau uvádí, že je celkově obtížné změřit odstrašující účinek různých trestů a například exaktně zjistit, které zločiny, jejichž pachatelé nebyli odstrašeni hrozbou dlouholetého uvěznění, by se nestaly, kdyby byl hrozil trest smrti. Společenští vědci se po padesáti letech výzkumů shodují, že trest smrti neodstrašuje více než hrozba vězení.

Pakliže máme na výběr ze dvou trestů, z nichž oba mají stejný účinek, je morální zvolit ten mírnější. Lidský život je ceněn do té míry, do jaké je prostý bolesti, utrpení, strádání a frustrace, a ceníme-li si lidského života, měli bychom vždy možnost, jež splní účel za cenu menšího utrpení. Pokud se neprokáže, že trest smrti je v odstrašování účinnější než vězení, je třeba jako nástroj odstrašení volit méně tvrdé tresty.

Analýza ceny a přínosu trestu smrti

Plnohodnotná analýza trestu smrti se nemůže omezit jen na analýzu jeho preventivní a odstrašující funkce.

Kliničtí psychologové přinesli důkazy, že trest smrti (na rozdíl od vězení) může některé jedince motivovat ke spáchání vraždy, a to buď proto, že vrah sám touží zemřít a chce, aby jej společnost usmrtila (nemá odvahu či z jiného důvodu nechce vztáhnout ruku sám na sebe), nebo mají představu, že když společnost může legálně zabíjet, mohou i oni. Pokud tomu tak opravdu je, působí trest smrti vysloveně kontraproduktivně.

Dalším významným problémem spojeným s trestem smrti je riziko justičního omylu. Dějiny ukazují četné případy, kdy byl odsouzen a popraven nevinný člověk.

Další cenou, kterou musí společnost v případě trestu smrti zaplatit, jsou zvýšené výdaje za soudní procesy, neboť člověk odsouzený k smrti se téměř jistě odvolá, a také vyšší náklady na hlídání vězňů v celách smrti, jež mnohá vězení uvádějí.

Co kdyby popravy odstrašovaly?

Jaké by to bylo, kdyby trest smrti skutečně měl odstrašující účinek? Bedau říká, že z utilitaristického hlediska nelze zastávat názor, že trest smrti je nemorální jako takový bez ohledu na stav světa. Kdyby kupříkladu popravením vraha došlo ke vzkříšení jeho oběti, jistě by byl tento trest v takovém světě morální. Stejně tak, kdyby zcela prokazatelně svou odstrašující funkcí zachránil spoustu životů.

Pokud by však jeho odstrašující efekt byl sice reálný, ale jen malý, bylo by třeba zvážit další v předchozí části zmíněné faktory, které cenu trestu smrti zvyšují. Je třeba zvažovat všechny eventuality.

Kolik životů viníků vyváží život jediného nevinného?

Nezodpovězenou otázkou, kterou musí vzít utilitaristé v potaz, je, jak moc prospěšný by musel trest smrti být, aby bylo oprávněné jej zavést. Bedau přichází s myšlenkovými experimenty, jejichž podstatou je úvaha, kolik zachráněných životů nevinných lidí musí poprava zachránit, aby byla ospravedlnitelná. Ukazuje, že je rozdíl, pokud by jeden život popraveného viníka zachránil deset nevinných životů a když by to byla jen polovina života (dvě popravy by vedly k záchraně jednoho člověka). Co kdyby popravení všech vrahů snížilo roční počet vražd na 5000, zatímco popravení každého desátého by počet vražd ročně snížilo na 5001? Bylo by oprávněné popravit všechny, abychom ušetřili jeden nevinný život ročně? Pakliže přikládáme i životu viníka nějakou hodnotu, nemůžeme se takovým kalkulacím vyhnout. A skutečnost je taková, že i kdybychom popravovali všechny vrahy, efekt by byl sotva znatelný. Tudíž pokud jsou trest smrti a uvěznění v podstatě srovnatelné, nelze pro trest smrti argumentovat z hlediska ochrany společnosti.

Spravedlivá justice a trest smrti

V poslední části příspěvku Bedau argumentuje tím, že podle amerických statistik převládají mezi odsouzenými k smrti chudí černí muži, tedy že systém je nespravedlivě vychýlený. Ukazuje se, že lidé, kteří byli v USA odsouzeni k smrti, nebyli „nejhorší z nejhorších“, ale lidé, kteří si nemohli dovolit kvalitní obhájce ani odvolání, lidé, kteří si nemohli dovolit sympatické svědky atp. Typickou ukázkou rasových předsudků jsou v tomto směru hrdelní tresty za znásilnění (do roku 1977): Černí násilníci byli odsuzováni k smrti podstatně častěji něž bílí, zválště pak pokud znásilnili bílou ženu.

Pokud nějaký trest takto svádí k uplatnění rasových předsudků a je ve většině případů trestem pro chudé, není spravedlivý.

III: Kritika Bedauova článku

  • Ač nejsem příznivcem trestu smrti, musím říci, že mi Beauova argumentace připadala místy dosti slabá a problematická. Ztotožňuji se s názorem, že trest smrti není analogický k sebeobraně a to z důvodů, které udává Bedau, ale nikoli absolutně. Jsou případy, kdy jiná alternativa, jak zajistit ochranu nevinných neexistuje a je třeba je vzít v potaz: Jedná se především o válečný stav a výjimečný stav (extrémní živelná katastrofa, epidemie…), kdy instituce, jako je vězení, nepřichází v úvahu. Je zjevné, že v takových situacích se zvyšuje pravděpodobnost justičního omylu, ale i tak je v zájmu společnosti, aby byla práva obvykle viníkovi přiznávaná, omezena. Za normálního chodu společnosti však Beauova argumentace platí.

  • Argumentace, že stejně, jako nezakazujeme auta, nepopravujeme všechny vrahy, i když by se tím mohlo zachránit několik nevinných životů, je neadekvátní analogií, jak ostatně zaznělo na semináři. Nicméně existuje plausibilní argument, proč nepopravit všechny vrahy, i kdyby to vedlo k zachránění životů několika nevinných: Nebylo by to spravedlivé. Intuitivně cítíme, že existují různé motivy pro vraždu a že vražda v afektu, jíž viník lituje, sám se udá policii atd., je něco jiného, než promyšlená chladnokrevná vražda naplánovaná a provedená bezcitným psychopatem. Zde mimochodem poznamenávám, že justice často hodnotí, coby brutální, přísněji vraždy, u nichž je kolem spousta krve, přičemž ve skutečnosti rozseknutí hlavy sekerou způsobuje méně utrpení než třeba uškrcení.

  • Co se týče argumentace ekonomičnosti či neekonomičnosti trestu smrti, to neumím dost dobře posoudit. Intuitivně mi připadá trest smrti levnější než doživotí, ale je fakt, že v USA tráví odsouzenci v celách smrti dlouhé roky i desetiletí.

  • Autor zcela pomíjí diskusi ohledně uspokojení pozůstalých po zavražděném, tedy roli trestu smrti jako spravedlivé odplaty. A mnozí pozůstalí se skutečně poprav zúčastňují a jsou spokojeni. Otázkou samozřejmě je, zda uspokojení práva na pomstu patří do právního řádu. Možná se k této záležitosti ještě vrátím.

  • Ohledně ceny života pachatele vraždy: Připadá mi celkem zajímavé, že s trestem smrti souhlasí např. američtí konzervativci spojení s evangelikálním křesťanstvím. Nesnižuje trest smrti šanci viníka činit pokání, obrátit se atd.? 😉 Osobně souhlasím s tím, co zaznělo na semináři: I doživotně odsouzený vrah má ještě určitou šanci se napravit a určitým způsobem alespoň zčásti přinést společnosti nějaké odškodnění, vytvořit nějaké hodnoty. Pakliže můžeme (máme prostředky) člověku takovou šanci dát, měli bychom tak učinit.

  • Co se týče diskriminačního užití trestu smrti: To ovšem poukazuje na diskriminační justici jako takovou a samozřejmě to velice účinně zviditelňuje celý problém. Nicméně je třeba podotknout, že pokud by se nezměnila justice jako taková, vedlo by zrušení trestu smrti v USA pouze k tomu, že chudí černí muži by byli za vraždy častěji odsuzováni na doživotí než bohatí bílí. Nebylo by to tak kruté, ale bylo by to v principu stejně nespravedlivé. Osobně jsem toho názoru, že nespravedlnost soudní moci je přímo úměrná míře její zprivatizovanosti. Dokud si bude moci bohatý obstarat kvalitnější právní službu než chudý, bude rovnost před zákonem do značné míry iluzorní. Ale to už je nad rámec diskuse o trestu smrti, proto je nejvyšší čas skončit a přenechat slovo případným diskutujícím 😉

Advertisements

komentářů 21

Filed under Filosofie a religionistika

21 responses to “Poznámky k aplikované etice 05: Argumentace proti trestu smrti

  1. Lemp

    Zaujala mě tato věta: "Společenští vědci se po padesáti letech výzkumů shodují, že trest smrti neodstrašuje více než hrozba vězení." Jelikož si myslím, že nikdo není víc v zajetí ideologie, než společenští "vědci", rád bych bych viděl odkaz na nějaké hodnověrné studie, které by toto tvrzení dokazovaly. Já jsem naopak našel studii (dělali ji ekonomové), podle níž je díky odstrašujícímu účinku jednoho trestu smrti zabráněno 3 až 18 vraždám ("For each inmate put to death, the studies say, 3 to 18 murders are prevented"). http://www.nytimes.com…wanted=all

  2. @Lemp: To netvrdím já, to tvrdí Badou. A žádný odkaz ve studovaném textu nebyl, ale jednalo se o výňatek ze širšího textu, takže možná nějakou bibliografii pak uvedl. Já jsem tuto problematiku dále nestudoval, toto jsou poznámky do školy, nejsem odborníkem na danou oblast a ani to v textu netvrdím. Tudíž nemohu poskytnout požadované informace. Děkuji za pochopení. (a samozřejmě děkuji za odkaz)

  3. Když koukám na odkazovaný článek, zase z toho plyne, že výsledky studie byly podrobeny kritice jako sporné. Což asi fakt jsou, protože se zde pohybujeme na hranici či za hranicí statistické chyby. Vzhledem k počtu vražd v USA lze tak malé fluktuace vysvětlit mnoha příčinami, navíc i kdyby tomu tak bylo, nebylo by poněkud cynické fungovat na principu "Letos je nějak moc vražd, měli bychom někoho popravit." ;-)Mně osobně připadá do očí bijící, že v USA je výrazně víc vražd (v přepočtu na počet obyvatel) než třeba v Kanadě, a to navzdory tomu, že v mnoha státech je trest smrti zaveden. Ale jak říkám, nespecializuji se na toto téma a nemám čas jít do hloubky.

  4. Lemp

    V pohodě, kritika nebyla namířena na Vás, ale pokud někdo (v tomto případě Badou) tvrdí dost zásadní fakt, neměl by být založený jen na tvrzení, že "se vědci shodují", popř. "všeobecně se ví" atd.Myslím, že intuitivně každý cítí, že opak je pravdou, tj. že trest smrti MÁ zastrašující účinek. Totalitní režimy to zřejmě vidí taky tak (že by neznaly výsledky 50-letého zkoumání sociálních vědců?): „Nejvyšší trest byl použit k umlčení politických oponentů nebo za účelem propagandy v zemích jako Čína, Írán a Súdán,“ upozornila ředitelka české pobočky AI Dáša van der Horst.http://www.novinky.cz…v-iran.html

  5. Dalsi argumentaceOsobne mne tyto teorie a vysledky vedcu nechavaji chladnym a souhlasim s nazorem, ze clovek intuitivne citi kde je pravda. Ze je trest smrti vice odstrasujici nez vezeni je dano uz jen tim, ze clovek se obecne boji smrti a predevsim umirani. To je neoddiskutovatelny fakt. Otazkou je, presne jak se pise v textu, zda ma pro nas jako spolecnost trest smrti nejaky jiny prinos. Vrah pokud je 30 let ve vezeni opravdu muze a mel by vytvaret nejake hodnoty, kterymi by castecne odcinil svuj dluh. I kdyz chapu, ze zivot to nikomu nevrati.Dalsi otazkou je pak zpusob usmrceni takoveho vraha. Chapu, ze pro rodinu to muze byt urcitym vysvobozenim, kdyz vidi vraha zemrit, ale kdo ho usmrti? Jakym pravem spolecnost prevede akt usmrceni na naprosto nezucastneneho cloveka, ktery toto ve veznici provede? Pripadne skupinu lidi pro rozmelnenei vlastni odpovednosti za takovy cin. Jak s timto pak dale ziji lide kteri toto provedou? Neni to pouze prevedeni spatneho pocitu z rodiny na vykonavatele? Je to otazka ja obstat s timto cinem pred bohem? Chapu, ze v CR je vetsinova spolecnost neverici, nicmene to neznamena, ze v nic neveri. Krestanske principy jsou zakodovane v kazdem z nas at chceme nebo ne a tim, ze se smrti bojime zaroven uznavame, ze bychom nezabili.To jen tak par mych slov treba k zamysleni.;-)

  6. Lemp:na studiích jsem čítávala totéž – že trest smrti není víc odstarušující, nemírní kriminalitu. Nevím, které výzkumy to potvrzují, ale vím, že potvrzují. Odborné časopisy jsou k dispozici ve vědeckých knihovnách pro toho, kdo chce znát zdroje. Autor asi už to bralza natolik prokázané a prověřené, že žádné zdroje neuvedl (což ovšem škoda až chyba je).

  7. Lemp

    Liško Ryško, to je krásné: "Nevím, které výzkumy to potvrzují, ale vím, že potvrzují." Já zase myslím že vím, co ti na studiích lili do hlavy: Listinu základních práv Evropské unie, článek 2 (právo na život): 1. Každý má právo na život 2. Nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti ani popraven.Místo toho, aby vás na univerzitě naučili kriticky myslet, předložili vám k věření tzv. fakta, kterými utvářeli veřejné mínění tvoje a zřejmě i celého tvého ročníku. To byl zřejmě celý smysl studia. Tak mě napadá – výuku sociálních "věd" by si studenti fakt měli platit ze svého, na to bych nerad přispíval svými daněmi.

  8. Hele, debila si dělej z někoho jinýho. Ty víš prdlajs, co se mne týče, tak se laskavě vyjadřuj ke svojí osobě a věcem s ní spojeným, a ne ke mně. Ostatně idiota tím děláš akorát ze sebe. Mně nikdo nic do "hlavy nelil," Já opravdu nebyla ten typ, co se něco naučí, aniž by chápal nebo si ověřil, co je mu sdělováno. Možná ty. Já ne.

  9. [7]jo a žádnou listinu práv EU jsem v životě neviděla, taková jsem já neinformovaná. Tím končím s Lempem.

  10. Jsem teď po většinu času offline, zítra se možná vyjádřím. Obecně lze říci, že pokud jde o výzkumy tohoto druhu, problém bývá často v různé metodologii. Skutečnost, že v této oblasti panují spory jednoznačně znamená, že ať už trest smrti odstrašuje či nikoli, jedná se jen o nepříliš významný vliv – kdyby odstrašoval hodně, tato polemika by neexistovala, podobně, jako neexistuje polemika, že strach z pokuty nutí významné množství řidičů dodržovat i ta pravidla, která pokládají za zbytečná (nenapijí se ani malého množství alkoholu před jízdou např.) apod. U trestu smrti se asi opravdu pohybujeme na hranici statistické chyby, proto ty spory.Hmmm. Tak jsem se nakonec rozepsal 😉

  11. Lemp

    Nechtěl z nikoho dělat debila,jenom jsem zkritizoval výuku sociálních věd na univerzitách. Jestli si to někdo vztáhl osobně, tak mě to mrzí. Jsem zvyklý diskutovat o faktech a už vůbec nepoužívám pro názorové oponenty nadávky.Sociální vědci ztratili kontakt s ostatními vědami, mají potřebu jevit se sami sobě a svému okolí jako dobří lidé, kteří jsou proti eutanázii, interrupcím, trestu smrti, eugenice… Podle toho pak vypadají výsledky jejich "bádání" – potvrzují jejich ideologickou víru, která se kolikrát příčí i zdravému rozumu.Kdyby se mnou ještě Liška Ryška neskončila, zajímalo by mě, jak si vysvětluje fakt, že v průzkumech veřejného mínění je většina lidí stále pro trest smrti a že se v totalitních režimech (Číně a Íránu) ději popravy veřejně na stadiónech.

  12. Lemp

    Nevím, jestli můj předchozí příspěvek prošel cenzurou. Tenhle tenhle ano: Třebaže studenti vysokých škol žádnou oficiální listinu EU neviděli, jsou jejich názory podle těchto listin formovány. Nejlepší PR agentury jsou totiž takové, které nejsou vidět, resp. o kterých ani nevíme.

  13. Mod.

    Trest smrti samozřejmě nemá žádný výchovný účinek, tedy není trestem odstrašujícím. Ani tresty odnětí svobody vpodstatě nemají žádný výchovný účinek, tedy s výjimkou potrestaných, kteří se trestného činu dopustili nechtěně, nebo pod nějakým tlakem zásadních okolností.

  14. Lempe,no ještě že jsem studovala na Přírodovědě; můžu dělat, že se mě to netýká :-))o ne- věta začínající "sociální vědci ztratili kontakt…" atd. má být co, Tvrzení? na základě čeho, osobního setkání se všemi sociálními vědci světa a prozkoumání 100% jejih názorů? Taková b´věta přece neobstojí! A tomu já říkám "dělat ze čtenáře debila," no. Jak si vysvětljujm že většina lidí je pro trest smrti? předně jsem se o to zatím nezajímala, tudíž žádné výsledky žádného výzkumu neznám. A i kdybych je znala, bylo by mi to k ničemu, protože bych nevěděla, jaká byla metodika. (Přehnaný) příklad možné metodiky:tázka číslo 1 – "Všiml jste si, že dnešní lidé často jedí maso, ale sami by nezabili ani kuře?" Otázka číslo 2 – "Zdá se vám dnešní společnost odtržená od skutečného života?"Otázka číslo 3 – "Myslíte, že na odtrženost od života a smrti (pozn.: jo, to je manipulativní…) má vliv to, že lidé jsou málokdy přímými svědky smrti; že se často umírá stranou, v nemocnici?" Otázka č. 4 – "Souhlasíte, že je zdravé, aby nebyl život a smrt odtržen od banálního povrchního života?" Otázka č. 5 – "Jste spíše pro trest smrti, než pro dlouhodobé ekonomicky náročné věznění masových vrahů?" No – a interpretátor výsledků je nějak vyloží a statistiky neznalý novinář z jeho zprávy to hlavní vypustí, ten kontext, a vznikne zpráva v novinách "Většina lidí se vyslovila pro trest smrti." Tak se to třeba může dělat. proto neberuv úvahu žádná tvrzení která jsou nepodložená; ať jsou vědomou manipulací, anebo míněna s čistým úmyslem. je to jedno. Prostě nepodloženosti a zkreslenosti brát cwo nejmíň.To vysvětluje moje reakce.

  15. Psala jsem nějak obšírně – a asi to neprošlo – co teď zestručním, Lempe:Věta "Sociální vědci ztratili kontakt s ostatními vědami, …" a jí podobné neobstojí, protože to je právě nepodložené tvrzení; podobně jako to, že údajně většina lidí je pro trest smrti. jaká většina? Koho, kdy, jak probíhal průzkum, kolika lidí a jaké možná návodné otázky tam byly a jak přesně zněla otázka aodpověď. Třeba je to prostě interpretace okleštěná o kontext, a tím pádem už bez dodání dalšího ovšem neplatná. Člověk nikdy neví, bez kontextu. Proto není třeba brát kdejaké tvrzení za platné. Nepodložené nebrat.

  16. Liško, bez obav, normální komentáře, které z nějakého důvodu odchytí antispam, sem samozřejmě následně přidám. Pokud z nějakého důvodu přehlídnu, že mám v systému komentář ke schválení, stačí mě upozornit mailem 😉

  17. Lemp

    Odkaz na průzkumy veřejného mínění:http://www.angus-reid.com…enalty/Odkaz na aktivity EU na poli ovlivňování veřejného mínění:http://europa.eu…p;guiLanguage=en"…zvyšování veřejného povědomí v zemích uplatňujících trest smrti, a to prostřednictvím veřejného vzdělávání…"

  18. Lemp

    Odkaz na článek vysvětlující odtrženost sociálních věd od těch ostatních:http://blisty.cz/art/17285.html "(Sociální vědy) takřka výhradně slouží státu a vládním aktivitám a bez nich by patrně jen velmi těžko hledaly širší uplatnění." To je klíčová věta – pokud věda někomu slouží, tak to vždycky smrdí podvodem.

  19. @Lemp: A ještě tu o Smolíčkovi! To, že pravičáci říkají o společenských vědách, že jsou neužitečné (i když například teorie managementu využívají poznatků sociologie víc než dost!) a jsou semeništěm levičáků, bych pochopil. To že levicově orientovaní a proti establishmentu zaměření lidi občas kritizují společenské vědy jako sloužící establishmentu jde poněkud nad rámec mého chápáni.Vlastně nevím, kam zařadit vás.A až potkáte Jana Kellera, vysvětlete mu, že slouží vládě. Patrně to dosud nepochopil.

  20. Lemp

    Je fakt, že Ivo Bystřičan, který vystudoval sociologii a sociální politiku-sociální práci v Brně, točí i filmy, ale většinou dokumenty. Pokud chcete pohádku, Kojote, pošlete mu nějaký nosný námět.Jana Kellera bych asi nepoznal a navíc se zdržuji na úplně jiných mistech než on. Ale vím, že mezi mladými je modlou.

  21. Lemp

    Proč mě někam zařazovat?V téhle souvislosti si neodpustím ještě jeden citát Ivo Bystřičana:"Osobní hodnoty výzkumníka jsou odvěkým problémem sociologického výzkumu." http://www.blisty.cz…t/19955.html—————————————Pokud jakýkoliv vědec (i sociální) pracuje poctivě, nepoznáte podle výsledků jeho práce, jestli je levičák, pravičák, anarchista nebo konzervativec.