Chřipka, prasečí, mexická, pandemická. Podzim bude, alespoň podle zpráv, hotové peklo! Co s tím? Inu, existuje lék, je to lék silný, osvědčený a dokonce není ani drahý…
Každý zkušený terarista, který chová jedovaté živočichy, třeba chřestýše a zmije, vám řekne, že jedna z nejhorších věcí, jež se vám mohou v případě uštknutí přihodit, je panika. Úsloví veselá mysl, půl zdraví v tomto případě platí stoprocentně a proto je třeba v případě pokousání jedovatým živočichem neztratit tvář, nervy a úsměv na rtech a v žádném případě nepropadnout panice, která by dokázala účinky jedu mnohonásobně zhoršit. Fakt to tak je, je to ověřené a vyzkoušené. Ale proč píšu o hadařích a ne o chřipce? Inu proto, že s prasečí chřipkou je to nemlich to samé. V současné době je nebezpečná jako každá jiná sezónní chřipka, na kterou taky sem tam někdo umře, ale nejsou toho plné noviny. Pokud onemocníte touto variantou prasečí chřipky, je to jako by vás uštkla naše stará dobrá (krásná!) zmije obecná. Pokud jste v normální kondici, nejste nějak zvlášť oslabení a máte v pořádku srdce, téměř jistě to přežijete i bez protijedu v případě uštknutí zmijí a bez Tamiflu v případě chřipky. To, co vás může zabít či přinejmenším všechno výrazně zhoršit, je panika. Ta nastává v okamžiku, kdy onemocníte chřipkou (jakoukoli) a místo abyste si řekli „Mám chřipku, tož si koupím Paralen, uvařím si horký čaj s citrónem a budu se kurýrovat.“ si řeknete: „Je to obyčejná chřipka nebo je to TA PRASEČÍ? Co když je to TA PRASEČÍ? Co když na to UMŘU?!“ – a začnete se hypochondricky pozorovat. Nepochybuji o tom, že taková panika již nejednoho člověka připravila o život, říká se tomu „nocebo efekt“ – opak placebo efektu, kdy si doslova vsugerujete vážné zdravotní komplikace. Můžete namítnout: „A co když mám slabé srdce a jsem oslabený?“ Inu, to sice je problém, ale ani v tom případě vám panika evidentně nepomůže. V takovém případě si můžete říci: „Možná umřu, ale rozhodně odmítám umřít hrůzou!“
Rozumějte, já netvrdím, že se nemůže stát, že virus znovu zmutuje a stane se z něj opravdový zabiják. Ovšemže se to může stát a dříve či později se to taky stane. Možná letos na podzim, možná za dvacet let, to nikdo neví. Ale i v případě, že by se rozšířil virus zabiják, stále platí, že bytostné vnitřní přesvědčení, že vy tohle přežijete, vaše šance výrazně zvýší.
V této chvíli pokládám za největší nebezpečí spojené s prasečí chřipkou její memetický potenciál, tedy nikoli schopnosti viru jako takového, ale sílu přidané informace, jež se šíří mnohem rychleji než vlastní virus. Lidé se instinktivně více obávají něčeho nového a neznámého spíše než známého zla, byť by bylo mnohem horší. Typickým případem byl pokles prodeje hovězího masa v období mediální hysterie ohledně BSE. Lidé, kteří si dají k obědu ve spěchu bůček s knedlíkem, pak silnou kávu, tři cigarety a následně, utlumení sytým jídlem, usednou za volant, ohrožují své zdraví a život řádově více, než člověk, který si dá krvavý hovězí steak. Jenže infarkt, rakovina a autonehody jsou známá zla, zatímco „nemoc šílených krav“ je… prostě „nemoc šílených krav“. A stejné je to i s tou prasečí chřipkou. Má nálepku – a ten název je skvěle zapamatovatelný a dostatečně děsivý – má mediální podporu a je to něco nového…
Pokud se v budoucnu objeví skutečný zabiják, nemusíte se obávat, že by vás taková informace minula. To se pak nebude mluvit o desítkách či stovkách mrtvých, ale desítkách tisíc, stovkách tisíc či milionech mrtvých. V takovém případě bude záhodno kromě veselé mysli učinit ještě některá další opatření. Zatím však pokládám ubránění se panice za dostatečně efektivní prevenci i léčbu prasečí chřipky.
Rozumějte, já netvrdím, že se nemůže stát, že virus znovu zmutuje a stane se z něj opravdový zabiják. Ovšemže se to může stát a dříve či později se to taky stane. Možná letos na podzim, možná za dvacet let, to nikdo neví. Ale i v případě, že by se rozšířil virus zabiják, stále platí, že bytostné vnitřní přesvědčení, že vy tohle přežijete, vaše šance výrazně zvýší.
V této chvíli pokládám za největší nebezpečí spojené s prasečí chřipkou její memetický potenciál, tedy nikoli schopnosti viru jako takového, ale sílu přidané informace, jež se šíří mnohem rychleji než vlastní virus. Lidé se instinktivně více obávají něčeho nového a neznámého spíše než známého zla, byť by bylo mnohem horší. Typickým případem byl pokles prodeje hovězího masa v období mediální hysterie ohledně BSE. Lidé, kteří si dají k obědu ve spěchu bůček s knedlíkem, pak silnou kávu, tři cigarety a následně, utlumení sytým jídlem, usednou za volant, ohrožují své zdraví a život řádově více, než člověk, který si dá krvavý hovězí steak. Jenže infarkt, rakovina a autonehody jsou známá zla, zatímco „nemoc šílených krav“ je… prostě „nemoc šílených krav“. A stejné je to i s tou prasečí chřipkou. Má nálepku – a ten název je skvěle zapamatovatelný a dostatečně děsivý – má mediální podporu a je to něco nového…
Pokud se v budoucnu objeví skutečný zabiják, nemusíte se obávat, že by vás taková informace minula. To se pak nebude mluvit o desítkách či stovkách mrtvých, ale desítkách tisíc, stovkách tisíc či milionech mrtvých. V takovém případě bude záhodno kromě veselé mysli učinit ještě některá další opatření. Zatím však pokládám ubránění se panice za dostatečně efektivní prevenci i léčbu prasečí chřipky.
