Kniha Parapsychiatrie bývalého německého psychiatra a klinického psychologa Dr. Wolfganga Hauptmana, jež nese podtitul Kompendium parapsychiatrické parapsychofarmakoterapie, na svých více než tisíci stranách shrnuje práci, jíž zasvětil posledních dvacet let svého života poté, co za dramatických okolností opustil post primáře jednoho z oddělení fakultní nemocnice v Düsseldorfu.
Problematice této zásadní změny ve svém životě se věnuje v rozsáhlém a nic neskrývajícím úvodu své knihy, v němž shrnuje své zkušenosti s léčbou duševně nemocných a následné bolestivé období spirituálního obratu, jenž nastal v roce 1985. V té době začal ve svých pětačtyřiceti letech studovat některá klasická i moderní okultní díla, aby lépe porozuměl problematice jednoho svého pacienta, který se zabýval praktikováním evokační magie. Autor uvádí, že zprvu k těmto knihám přistupoval spíše jako k zajímavé a zábavné kuriozitě. Nepřikládal jim větší význam; to se však změnilo jednoho večera, kdy před spaním studoval Goetii a poté, právě když si četl o démonu Marchosiovi, upadl do mělkého spánku. V tomto hraničním stavu vědomí se ocitl ve světě, který byl příliš jasný a konkrétní na to, aby to byl sen či hypnagogická fantazie. Byl to děsivý přízračný svět, v němž se mu zjevil Marchosias v podobě okřídleného vlka s hadím ocasem a vnikl do usínajícího Hauptmana. Jak autor popisuje, v tom okamžiku usnul hlubokým tvrdým spánkem. Ráno po probuzení si tuto událost nevzpomněl, vybavila se mu až v noci poté, co ulehl, opět s knihou, do postele a začal usínat. Pokládal to za výtvor své rozjitřené fantazie, přesto v něm zůstal jakýsi podivný neklid. Posléze začal slyšet hlas, který se mu představil jako jeho Anděl strážný a vysvětlil mu, že se stal jasnovidným a jeho posláním je zachránit německý národ. Po několika měsících začal Dr. Hauptman znepokojovat své okolí podivnými změnami chování, jež nakonec vyústily v pokus vpašovat do zásobníků pitné vody velké množství Haloperidolu, neboť byl přesvědčen, že Sověti vynalezli tajnou zbraň, která má učinit ze západních Němců schizofreniky. Krátce poté, co jej pracovníci düsseldorfské vodárny předali policii, byl s diagnózou parafrenie hospitalizován na téže klinice, v níž v předchozích letech působil jako nadějný lékař a nakonec i jako primář. „Cítil jsem se ponížený a byl jsem zcela zdrcený. Velké dávky neuroleptik mne zklidnily a já si uvědomil, že jsem se ocitl na druhé straně barikády. Že jsem už neměl klíče…“
…pokračování naleznete v knize Bizarní atraktor anebo O zvláštních knihách, kterou vydalo nakladatelství Vodnář v roce 2011.
