Potřebujeme studenou válku? (kacířská myšlenka)

Nedávno jsem hovořil se svým kamarádem a řeč se stočila k politice, radaru, USA a Rusku, k událostem v Gruzii  a k hrozbě nové studené války. Uprostřed v přátelském duchu vedené polemiky jsem si uvědomil, že Moc vládnoucí tomuto světu (a v této souvislosti je celkem jedno, zdali jde o spiknutí mocných, Satana, Architekta Matrixu nebo o hegelovského Ducha dějin) si možná uvědomila, že studená válka skončila příliš brzy

Ta myšlenka je ovšem velice antihumanistická, alespoň ve svém obvyklém smyslu, ale současně logická a provokativní – vychází z neoddiskutovatelného faktu, že technologickému pokroku nejlépe svědčí válka. Všechny ty řečičky o tom, kam bychom to dotáhli, kdyby všechny národy spojily své síly, jsou plané. Historická skutečnost – a také skutečnost posledních dvaceti let – ukazuje, že v období míru, kdy není na pořadu dne mocenské soupeření, vedou z tohoto hlediska ke stagnaci. Zde musím podotknout, že hovořím o projektech, které už ze své podstaty vyžadují značné investice ze strany státu, jakož i masivní ideologickou podporu, protože existuje i pokrok, který bych nazval pokrokem vyrůstajícím ze sítí – ať už těch digitálních, obchodně-konkurenčních či jiných. Ovšem například oblast dobývání kosmu, o kterou mi zde jde především, vyžaduje v současné době mnohem víc než spolupráci a jednotu mezi národy. Vyžaduje válku.

Nebýt horké druhé světové války, neměli bychom technologie, které umožnily dobývání vesmíru, a nebýt války studené, nestanul by člověk na Měsíci; o tom jsem hluboce přesvědčen. Konec velkých kosmických projektů korespondující s koncem studené války je evidentní a vykonstruovaná pseudoválka s terorismem může vést nanejvýš ke zdokonalení technologií sledování a kontroly obyvatelstva…

Všimněme si, že onu proklínanou studenou válku, ono posezeníčko na sudu s prachem, k němuž se nyní, možná, opět vracíme, lze vnímat také jako další vývojový stupeň lidstva, který nastal po vygradování moderních ozbrojených konfliktů ve dvě světové války. Přes veškerou rizikovost studené války a velmocenského soupeření lze konstatovat, že druhotné oběti represálií a sekundárních horkých konfliktů nestály ani zdaleka tolik životů, jako předchozí horké světové konflikty. Ovšemže studená válka odčerpávala obrovské množství zdrojů, které dosti neproduktivně vázala v jaderném a jiném zbrojním arzenálu, ale přesto vedla k historickým milníkům ve vývoji lidstva.

Myslím si, že Homo sapiens sapiens prostě ještě neumí spolupracovat na globální úrovni nad rámec bezprostředního ekonomického profitu. K tomu, abychom se dočkali dalšího malého krůčku pro člověka, který bude velkým krokem pro lidstvo, možná opravdu nepotřebujeme mír, k němuž jsme ještě nedozráli, ale válku v její zkrocené podobě, válku jako řízený jaderný reaktor, který nám dodá tolik potřebnou energii k dalším krokům kupředu…

About the author