Všechno to začalo v sobotu ráno. Moje žena vstává, zatímco já, objektivně méně vyspalý než ona, spím dál. Probouzí mne vůně jídla. Lucienne vaří něco dobrého! Pocítím hlad. Vstávám a dostávám na výběr hned ze dvou variant mořských plodů. Vybírám si tu kořeněnější…
Lucienne odchází do práce a já se věnuji jisté magicko-literárně-jazykozpytné aktivitě. Zpočátku příliš nevnímám, že se se mnou děje něco divného. Už proto, že se se mnou něco divného děje skoro pořád. Přisuzuji to zmíněné aktivitě a věnuji se jí dál. A pak už mi bylo opravdu zle. Takto plíživou nevolnost jsem ještě nezažil. Když jsem ji pocítil v plné síle, nebylo už ani co zvracet. Točila se mi hlava, špatně se mi dýchalo, cítil jsem brnění po celém těle. Něco nebylo v pořádku a rozhodně nešlo o stav, který bych z minulosti znal. Dočista mě to otrávilo… Přemýšlím co s tím a nakonec píši SMS své ženě. Po chvíli mi volá zpátky a rozhoduje se odejít z práce za mnou, i když hrdinně říkám, že to zvládnu. Přijde a trvá na tom, že půjdeme do blízké nemocnice na pohotovost.
„Kde vás to bolí? Tady?“ Ptá se lékař.
„Nebolí mě to nikde, točí se mi hlava, mám brnění po celém těle, špatně se mi dýchá a mám náběhy na zvracení, ale není co, protože jídlo už je strávené.“
„Tady vás to bolí?“ Lékař zřejmě neslyšel.
„Nebolí mě nic, je mi hrozně zle, brní mě celé tělo a špatně se mi dýchá. Také se mi točí hlava.“
„Tomu se říká gastroenteritida,“ vysvětluje mi lékař důležitě. Dáme vám injekci Algifenu a vezmeme vám krev. Za půl hodiny budou výsledky. Otočte se na bok.“
Sestra mi píchá do zadku Algifen a já si uvědomuji, že je protikřečový. Ano, křeče v břiše, to ke gastroenteritidě patří. Takže Algifen je lege artis. Že žádné křeče nemám? Můj problém… Nemám sílu se s ním přít, je mi opravdu hodně zle.
Po půl hodině je hotov rozbor krve, nic mimo normu. Doktor mi říká, že mám pít hořký čaj a jíst suchary. Apaticky kývám hlavou. Nemám sílu se s ním hádat… Zaplatím regulační poplatek…
S nálezem a předpisem na algifenové kapky odcházím z ordinace…
Cestou domů se s Lucienne díváme do nálezu: „Po jídle nevolnost, nausea, vyzvracel jídlo, bolesti břicha, klinicky gastroenteritis acuta, břicho měkké prohmatné bez rezistence či perit. irritace.“ Jako perličku uvedu položku „povolání“, kam napsal „pojišťovák“. Na úředním dokumentu. Bez komentáře.
Stále se mi točí hlava a je mi mdlo, ale už to není tak hrozné. Odpočívám v posteli a Lucienne tvoří na popud mé mlsné buchtičky se šodó. Nacpu se k prasknutí. Byly skvělé. Po jídle mi nebylo ani lépe ani hůř než předtím. Na můj stav hutné a tučné jídlo nemělo sebemenší vliv…
Po pravdě řečeno si myslím, že to byla alergie na něco v tom polotovaru, z něhož Lucienne ty mořské plody připravila. Ale ať už to bylo cokoli, nebyla to gastroenteritida…
Tolik neprofesionality jsem už dlouho nezažil a bylo mi opravdu líto těch devadesáti korun, které to stálo, stejně jako času, který jsem mohl příjemněji strávit ležením v posteli. Ale byla to poučná zkušenost – vím, kterému doktorovi se mám napříště vyhnout, i kdyby to mělo znamenat delší cestu na vzdálenější pohotovost…
