Před nedávnem jsem se tady zmínil o tom, jak jsem začal obchodovat na Aukru. To jsem ještě netušil, že se v mém sklepě a skříních skrývají mnohem větší poklady, než by člověk čekal.
Vlastně bylo mým prvotním záměrem zbavit se věcí, které mi bylo líto vyhodit, a případně za to dostat nějakou tu korunu. To, že se strhnou takové bitvy o staré fotografie, cívkový magnetofon, staré noty či o ručně šité pohory, jsem vážně nečekal. Celkem jsem vydělal přes dvanáct tisíc korun, což mi umožnilo nakoupit, rovněž na Aukru, několik věcí, jež mi udělaly radost (třeba tyto hodinky) nebo které byly užitečné, jako třeba Veselého kompendia o magii.
A to ani nechci přemýšlet o všech těch věcech, které jsem vyhodil předtím, než jsem Aukro poznal…
Každý máme sklep či půdu a každý máme doma věci, které nepotřebujeme a o nichž se domníváme, že nemají žádnou cenu…
