Jeden ze známých skeptických argumentů proti telepatii, který by se dal rozšířit i na další „psychotronické“ fenomény, zformuloval (pro časopis 21. století) známý český neuropatolog, spisovatel a publicista František Koukolík takto:
„Jedna z nejelegantnějších teoretických námitek proti telepatii říká: Tato vlastnost by byla buď vrozená, nebo získaná. Kdyby byla vrozená, tedy podmíněná evolučně, pak by svým nositelům poskytovala tak velkou selektivní výhodu, že by jejich potomci dnes zaplavovali svět a byli bychom telepati všichni. Což nejsme!
Jestliže by šlo o vlastnost získanou, kdo, proč, odkud a jak by ji získal? Pokud na to někdo odpoví slovem ‘tajemství‘ dostane se do říše iracionality. Ponechme ho v ní, tam je možné cokoli. Ale jen do okamžiku srážky s realitou!“
Tato teze by byla naprosto pravdivá a nezpochybnitelná v případě, že by telepatie a další obdobné fenomény (psychokineze, různé druhy jasnovidnosti etc.) skutečně selektivní výhodu představovaly. Rozumím tomu, že člověk, který na problematiku nahlíží prizmatem kritiky, automaticky shledává, že telepatie prostě musí selektivní výhodu poskytovat. Jenže Koukolíkem nastolený problém má dvě možná řešení:
1) Telepatie poskytuje selektivní výhodu & Nejsme (všichni ani většina) telepaté. => Telepatie neexistuje. (tj. Koukolíkovo řešení)
2) Telepatie neposkytuje selektivní výhodu & Nejsme (všichni ani většina) telepaté. => Telepatie může a nemusí existovat.
V každém případě je ale Koukolíkův argument nesmírně důležitý a přínosný, i když ve skutečnosti není důkazem, že telepatie se u lidí nevyskytuje. Pokud telepatie existuje, je atavismem, který nemá pro současné lidstvo žádný skutečný význam, nemá potenciál selektivní výhody. Pokud by telepatie takový potenciál mít měla, byla by díky své selektivní výhodnosti zcela běžná. Tedy, řečeno stručně a lidově: Buď neexistuje, nebo je víceméně k ničemu!
Jak je to ovšem možné? Člověka hned napadne tolik úžasných využití čtení myšlenek! Pokud vezmu alespoň trochu vážně všechny ty experimenty s telepatií a jinými psychotronickými fenomény, zjišťuji hned několik důležitých skutečností: Tyto fenomény se dějí zve stavu sníženého vědomí, ve své spontánní podobě obvykle ve stavu silného emočního vypětí, přenášeny jsou obrazy či pocity, nikoli myšlenky, a konečně: Všechno je to značně nepřesné, nespolehlivé a problematicky opakovatelné. Nevím jak vy, ale já bych dal přednost mailu či mobilu před telepatickou komunikací.
Předjímám možnou důležitou námitku: Totiž, že telepatie a ostatní fenomény jsou něčím, co teprve přichází, tedy schopnostmi v zárodečné podobě, které budou budoucími příslušníky Homo sapiens (superior?) rozvinuty. Ano, je to možné. Ale vzhledem k popisovanému charakteru těchto fenoménů, zvláště k jejich obraznosti a emocionálnosti, soudím, že – pokud se vyskytovaly – mohly být užitečné spíše pro naše (polo)zvířecí předky než pro naše vzdálené potomky…
