Bývaly doby, kdy jsem jezdíval na černo a bral to jako adrenalinový sport. Revizor byl pro mne tehdy soupeřem. To mohlo být tak před třinácti lety. Pak jsem toho nechal a chodil především pěšky. Občas jsem se svezl za peníze, někdy jsem to riskl na černo. Revizoři mi byli lhostejní. V posledních měsících jezdím MHD více než dost a zjišťuji, že mám vlastně revizory rád…
Lidé o nich ovšem nemají příliš valné mínění. Ono také jinak zní, když prohlásíte: „Jsem kardiochirurg!“ než když řeknete, že jste… revizor. Lidé si obvykle neuvědomují, že nebýt revizorů, tak městská hromadná doprava zkrachuje. Poctivci, kteří by platili za jízdenky, i kdyby věděli, že je nikdo nebude kontrolovat, by MHD asi nevytrhli…
Kardiochirurg ovšem zachraňuje životy! Jenže revizor plní funkci, která udržuje v chodu systém, jenž dost možná zachránil mnohem více životů, než všichni kardiochirurgové dohromady. Stačí se podívat na statistiky autonehod a představit si, že by vlastní auto bylo jediným možným způsobem dopravy ve městě…
Jenže většina lidí takto nepřemýšlí, je to pro ně prostě příliš složité. Snazší se neplést si hlavu složitostmi a vystačí si s tezí, že kardiochirurg je ten, kdo zachraňuje životy a revizor je ten, kdo buzeruje v tramvaji.
A co vy? Přemýšleli jste někdy o revizorech?
