Včera jsem poprvé v životě navštívil knihkupectví paní Dobry Bednářové v Celetné ulici v Praze. Zavedla mě tam Lucienne a sám jsem byl na tento obchod, jakož i na paní Dobru, zvědavý.
Zpočátku se vše vyvíjelo dobře. Procházeli jsme rozsáhlým knihkupectvím, nahlíželi do knížek, dívali se na kameny a poslouchali podmanivou indickou hudbu linoucí se z reproduktorů. Nakonec si nás všimla sama paní Bednářová a ptala se, zda máme přání. Zaujala mě „Kniha Dzyan“, obsahující stejnojmenný spis tak či onak zjevený Madame Blavatské, doplněný fundovanou studií o životě a díle této rozporuplné, leč nepochybně pozoruhodné, dámy. „Tuto knihu bych si koupil,“ řekl jsem. „Ale nabízíte studentské slevy? Jinak si ji koupím v Brně.“
„A jakou slevu dostanete?“
„Deset procent,“ odvětil jsem.
„Tu slevu u mě máte,“ odvětila briskně paní Dobra. „Na všechny knihy z mého nakladatelství je zde deset procent sleva.“
„Tak v tom případě si ji koupím u vás,“ rozhodl jsem se a knihu si koupil.
Dál jsme se s Lucienne toulali po obchodě, díval jsem se, zda tam neobjevím nějaký zajímavý kámen pro svoji kamarádku jako dárek k vánocům.
„Máme tady kameny vhodné pro studenty,“ vložila se do toho paní Dobra a vysvětlila nám, že tyto kameny si studenti často kupují, protože jim podporují učení a pomáhají při zkouškách – dokonce i při doktorátech! V duchu jsem si představil postgraduálního studenta matfyzu, člena Klubu skeptiků, který si týden před životní zkouškou říká „Co kdyby přece?“ a běží si k Dobře koupit kamínek… Ta představa mě pobavila.
V tomto směru se sice paní Dobra přeci jen příliš netrefila, ale pokus to byl dobrý. Pracovala s těmi informacemi, které měla k dispozici, tedy: je to student a chce koupit kamínek…
Nakonec jsem si koupil za dvacku sokolí oko, protože vypadalo jako lyra a moc se mi líbilo. Paní Dobra poznamenala, že je výborné k zlepšování zraku – a to i vnitřního. Uznal jsem, že to není od věci.
Zeptal jsem se, co za pěknou hudbu to zde posloucháme. Paní Dobra řekla, že je to Deva Premal, Američanka s indickými rodiči, že je opravdu dobrá, měla v Česku koncert a byl to dechberoucí zážitek naplňující všechny zúčastněné hlubokými duchovními prožitky. Odvětil jsem, že tomu věřím. Paní Dobra přinesla paklík CDček a povídala co na kterém je. Zmínila také cenu – 490 Kč.
„Vy jste opravdu dobrá obchodnice,“ prohlásil jsem uznale. „Ale tolik peněz nemáme…“
„Já nejsem žádná obchodnice!“ odsekla paní Dobra, sebrala paklík CDček plných duchovně povznášejících manter a zmizela kdesi v zázemí obchodu.
A bylo to. Stačilo tak málo a Dobra byla nadobro uražená, což ale opravdu nebylo mým záměrem. Paní Dobra Bednářová mi byla sympatická skoro stejně jako Madame Blavatská, setkání s ní mne bavilo a s radostí jsem u ní nakupoval. Ona totiž opravdu je dobrou obchodnicí a na tom není vůbec nic špatného. Snad jen skutečnost, že zde jde zřejmě o nějaký stínový aspekt její duše – její „světlá“ strana se možná pokládá za natolik duchovní, že je zcela potlačena touha vydělat peníze. Když jsem se nevědomky jejího Stínu dotkl, „světlá“ strana nemohla reagovat jinak. Možná kdyby paní Dobra sobě i druhým přiznala lidskou a naprosto oprávněnou potřebu mít ze své činnosti finanční profit, stala by se celistvějším a laskavějším člověkem – k sobě i k druhým. Ale třeba jsou to všechno jen takové mé psychologické fantazie, kdo ví…?
„A jakou slevu dostanete?“
„Deset procent,“ odvětil jsem.
„Tu slevu u mě máte,“ odvětila briskně paní Dobra. „Na všechny knihy z mého nakladatelství je zde deset procent sleva.“
„Tak v tom případě si ji koupím u vás,“ rozhodl jsem se a knihu si koupil.
Dál jsme se s Lucienne toulali po obchodě, díval jsem se, zda tam neobjevím nějaký zajímavý kámen pro svoji kamarádku jako dárek k vánocům.
„Máme tady kameny vhodné pro studenty,“ vložila se do toho paní Dobra a vysvětlila nám, že tyto kameny si studenti často kupují, protože jim podporují učení a pomáhají při zkouškách – dokonce i při doktorátech! V duchu jsem si představil postgraduálního studenta matfyzu, člena Klubu skeptiků, který si týden před životní zkouškou říká „Co kdyby přece?“ a běží si k Dobře koupit kamínek… Ta představa mě pobavila.
V tomto směru se sice paní Dobra přeci jen příliš netrefila, ale pokus to byl dobrý. Pracovala s těmi informacemi, které měla k dispozici, tedy: je to student a chce koupit kamínek…
Nakonec jsem si koupil za dvacku sokolí oko, protože vypadalo jako lyra a moc se mi líbilo. Paní Dobra poznamenala, že je výborné k zlepšování zraku – a to i vnitřního. Uznal jsem, že to není od věci.
Zeptal jsem se, co za pěknou hudbu to zde posloucháme. Paní Dobra řekla, že je to Deva Premal, Američanka s indickými rodiči, že je opravdu dobrá, měla v Česku koncert a byl to dechberoucí zážitek naplňující všechny zúčastněné hlubokými duchovními prožitky. Odvětil jsem, že tomu věřím. Paní Dobra přinesla paklík CDček a povídala co na kterém je. Zmínila také cenu – 490 Kč.
„Vy jste opravdu dobrá obchodnice,“ prohlásil jsem uznale. „Ale tolik peněz nemáme…“
„Já nejsem žádná obchodnice!“ odsekla paní Dobra, sebrala paklík CDček plných duchovně povznášejících manter a zmizela kdesi v zázemí obchodu.
A bylo to. Stačilo tak málo a Dobra byla nadobro uražená, což ale opravdu nebylo mým záměrem. Paní Dobra Bednářová mi byla sympatická skoro stejně jako Madame Blavatská, setkání s ní mne bavilo a s radostí jsem u ní nakupoval. Ona totiž opravdu je dobrou obchodnicí a na tom není vůbec nic špatného. Snad jen skutečnost, že zde jde zřejmě o nějaký stínový aspekt její duše – její „světlá“ strana se možná pokládá za natolik duchovní, že je zcela potlačena touha vydělat peníze. Když jsem se nevědomky jejího Stínu dotkl, „světlá“ strana nemohla reagovat jinak. Možná kdyby paní Dobra sobě i druhým přiznala lidskou a naprosto oprávněnou potřebu mít ze své činnosti finanční profit, stala by se celistvějším a laskavějším člověkem – k sobě i k druhým. Ale třeba jsou to všechno jen takové mé psychologické fantazie, kdo ví…?
