Dnes? Tak jsem se kupříkladu před nějakou dobou domluvil s několika přáteli, že půjdeme do divadla. Bylo řečeno kdy to je a kde to je, což je podle mého názoru naprosto dostačující. A jak to dopadlo?
V týdnu mi volal jeden z nich ohledně cédéček, která si u mě zapomněl. Řekl jsem mu, že mu je vezmu do toho divadla. Á, jo, to divadlo, no, víš, já nevím, jestli tam půjdu…. Hm.
Když jsem telefonoval s dalším, raději jsem mu to divadlo připomněl. No, víš, mě tento týden hrozně bolí záda… Hm.
Kamarádka, která rovněž přislíbila účast, během týdne zavolala, že se omlouvá, ale nestíhá. Hm.
K napsání tohoto článku mě rozhoupala sms od kamarádky, jež tam také měla jít. Na tu sedmou to nestíhám, takže nepřijdu. Hm.
Pak zavolal další kamarád. Byl jsem vážně zvědav, co mi chce… Naštěstí se jen ptal, kdy a kde to vlastně je. Hodina to je na něj sice brzká, ale dá do toho všechno a přijde. Hm. No budiž. Alespoň na to myslí a přijde. Je holt ze staré školy…
Shrnuto: ze sedmi lidí přišli, včetně mě, tři, možná čtyři. Na dnešní dobu vlastně celkem úspěch…
Dějí se ale i mnohem úchylnější věci. Můj kamarád se s kýmsi domluvil, že dotyčný k němu přijde na návštěvu. Dotyčný nepřišel. Když mu chtěl zmíněný kamarád zavolat, objevil na svém mobilu nepovšimnutou SMS: „Platí ta návštěva?“ Bez komentáře…
Kromě toho, že je celá tato záležitost dosti iritující, vede mne k hlubšímu zamyšlení v souvislosti s duchovní cestou. Jde o problém slova a závazku. V dnešní době se stalo normou, že lidé mění domluvené závazky s lehkostí až ohavnou. Prakticky nelze domlouvat nic dopředu, slovo je odvolatelné a už to mnoha lidem ani nepřijde zvláštní. Jak ale má mág skládat magickou přísahu, když se nedá ani spolehnout na to, že za týden někam přijde, když to slíbil?
Poctivě přiznávám, že jsem se nad tím zamyslel především u sebe a přiznávám, že jsem také své slovo občas tímto způsobem také změnil. Hodlám si na to dávat pozor a nečinit tak. A už vůbec tak nečinit samozřejmě. Je to – z mnoha důvodů – velmi důležité. Nejen pro mágy…
Vynořují se však další otázky: byla minulost opravdu taková, jakou si ji pamatuji a (pokud ano) mohou za současný stav právě mobilní telefony a jiné obdobné nástroje komunikace? Staly se jablkem pokušení a sváru proto, že takové chování umožnily? Spustily ve svých uživatelích nějaký zhoubný program nespolehlivosti? Jací jsme byli doopravdy? A jací doopravdy jsme?
Nezbývá než kontemplovat…
