Svým předchozím článkem o astrologii jsem vyvolal reakce, které se zaměřily na problém popperovské falzifikovatelnosti astrologických předpovědí (neboli – „Udělejte experiment a uvidíte, že to nefunguje!“). Poté, co jsem odmítl možnost kauzálního působení hmotných planet na dění na Zemi, je to vlastně jediný argument, který zbývá. Uvědomil jsem si, že jsem ve svém výkladu opomněl další důležitý aspekt astrologického umění, a to je jeho religióznost. Astrologie je víra v orákulum. Krátce se nad touto problematikou zamyslím.
Astrologii jako umění divinace lze pokládat za náboženství – stejně jako jiné formy víry v nějaké orákulum. Má své věřící a má své kněze. Moderní astrologie je založena na víře ve svět relativně stálých archetypů, které ovlivňují kolektivní nevědomí lidstva i život každého jednotlivce. Tyto archetypy působí cyklicky a podstatné jsou vztahy mezi nimi. Pohyb těchto archetypů souvisí s pohybem planet nahlíženým geocentricky. Tato víra je vědecky nedokazatelná.
C. G. Jung k tomu píše: „Jak je známo, věda začala u hvězd, ve kterých lidstvo odhalilo své dominanty nevědomí, takzvané „bohy“; stejně tak je tomu se zvláštními psychologickými kvalitami zvěrokruhu – je to úplná projikovaná charakterologie. Astrologie je podobným prvotním prožitkem jako alchymie. Takové projekce se opakují všude tam, kde se člověk pokouší o prozkoumání prázdné temnoty a bezděčně ji zaplňuje živými postavami.“ (C. G. Jung: Představy spásy v alchymii, in Výbor z díla VI., str. 31)
Astrologie je způsobem, jak najít ve světě i v životě smysl a řád. V tomto beze zbytku naplňuje jednu z nejdůležitějších funkcí náboženské víry. Jako umění interpretace archetypů funguje jako účinný nástroj individuace. Dokazovat či vyvracet víru vědeckými argumenty je nesmysl, i když, mimochodem, nelze zcela vyloučit, že některé dílčí aspekty astrologie skutečně zachycují i nějaký objektivní kauzální řád, tedy že astrologie intuitivně nalezla nějakou vědecky relevantní cykličnost. Nebylo by to poprvé, co se tak stalo. Zkoumání tohoto typu však přenechám (odvážným) vědcům. Z hlediska astrologie jako divinace to ovšem není podstatné a není to jejím jádrem ani posláním.
Přesto je na ni neustále házena špína a jsou používána slova jako pověra či pavěda. Proč je právě v tomto případě náboženské přesvědčení uráženo? Zčásti si za to může astrologie sama, především vinou různých šarlatánů, kteří ji za vědu vydávají. Zčásti za to může ona nešťastná „logie“ v názvu (proč však nikdo neplive na stejně tak nevědeckou teologii?).
Pověra… jaký je vlastně rozdíl mezi vírou a pověrou? Tvrdím, že žádný. Pověra je prostě víra, kterou dotyčný nesdílí. Pro křesťana je pověrou islám, pro muslima křesťanství… Osvícenské „odhalování pověr“ je ve skutečnosti vynálezem mnohem starším. Křesťané kritizovali (s použitím psaudoracionalistických argumentů) víru pohanského Říma, aby pak byli posléze sami kritizováni osvícenskými deisty či materialisty. Stále stejný model neochoty přiznat druhému právo na hledání posvátného řádu ve světě kolem něj…
Za příznačný lze označit příklad Jiřího Grygara, který brojí proti astrologii a tvrdí o sobě, že je katolický křesťan. Pokud tomu tak je, pak věří, že Bůh, Stvořitel universa, sestoupil na tento svět, zrodil se z panny jako židovský muž, učil, činil zázraky, byl ukřižován, sestoupil do pekla, po třech dnech vstal z mrtvých a svou obětí spasil lidstvo. Věří také v přímluvu svatých, věří, že Kristus je skutečně přítomen v hostii a víně poté, co posvěcený kněz provede eucharistický obřad… etc.
Ptám se: Čím se tato víra liší od víry, že lidské nevědomí ovlivňují cyklicky působící archetypy, respektive jejich kombinace, a že tato působení je možné zkoumat a předvídat studiem pohybu planet? Čím je víra pana Grygara vědečtější a méně „pověrečná“ než víra astrologie?
C. G. Jung k tomu píše: „Jak je známo, věda začala u hvězd, ve kterých lidstvo odhalilo své dominanty nevědomí, takzvané „bohy“; stejně tak je tomu se zvláštními psychologickými kvalitami zvěrokruhu – je to úplná projikovaná charakterologie. Astrologie je podobným prvotním prožitkem jako alchymie. Takové projekce se opakují všude tam, kde se člověk pokouší o prozkoumání prázdné temnoty a bezděčně ji zaplňuje živými postavami.“ (C. G. Jung: Představy spásy v alchymii, in Výbor z díla VI., str. 31)
Astrologie je způsobem, jak najít ve světě i v životě smysl a řád. V tomto beze zbytku naplňuje jednu z nejdůležitějších funkcí náboženské víry. Jako umění interpretace archetypů funguje jako účinný nástroj individuace. Dokazovat či vyvracet víru vědeckými argumenty je nesmysl, i když, mimochodem, nelze zcela vyloučit, že některé dílčí aspekty astrologie skutečně zachycují i nějaký objektivní kauzální řád, tedy že astrologie intuitivně nalezla nějakou vědecky relevantní cykličnost. Nebylo by to poprvé, co se tak stalo. Zkoumání tohoto typu však přenechám (odvážným) vědcům. Z hlediska astrologie jako divinace to ovšem není podstatné a není to jejím jádrem ani posláním.
Přesto je na ni neustále házena špína a jsou používána slova jako pověra či pavěda. Proč je právě v tomto případě náboženské přesvědčení uráženo? Zčásti si za to může astrologie sama, především vinou různých šarlatánů, kteří ji za vědu vydávají. Zčásti za to může ona nešťastná „logie“ v názvu (proč však nikdo neplive na stejně tak nevědeckou teologii?).
Pověra… jaký je vlastně rozdíl mezi vírou a pověrou? Tvrdím, že žádný. Pověra je prostě víra, kterou dotyčný nesdílí. Pro křesťana je pověrou islám, pro muslima křesťanství… Osvícenské „odhalování pověr“ je ve skutečnosti vynálezem mnohem starším. Křesťané kritizovali (s použitím psaudoracionalistických argumentů) víru pohanského Říma, aby pak byli posléze sami kritizováni osvícenskými deisty či materialisty. Stále stejný model neochoty přiznat druhému právo na hledání posvátného řádu ve světě kolem něj…
Za příznačný lze označit příklad Jiřího Grygara, který brojí proti astrologii a tvrdí o sobě, že je katolický křesťan. Pokud tomu tak je, pak věří, že Bůh, Stvořitel universa, sestoupil na tento svět, zrodil se z panny jako židovský muž, učil, činil zázraky, byl ukřižován, sestoupil do pekla, po třech dnech vstal z mrtvých a svou obětí spasil lidstvo. Věří také v přímluvu svatých, věří, že Kristus je skutečně přítomen v hostii a víně poté, co posvěcený kněz provede eucharistický obřad… etc.
Ptám se: Čím se tato víra liší od víry, že lidské nevědomí ovlivňují cyklicky působící archetypy, respektive jejich kombinace, a že tato působení je možné zkoumat a předvídat studiem pohybu planet? Čím je víra pana Grygara vědečtější a méně „pověrečná“ než víra astrologie?
