Kontemplace nad depresí
motto:
„Rozdíl mezi lemplovstvím a depresí je velký, jen výsledek je stejný, proto to lidi mate.“
MUDr. Květoslava Vrbová
Podělit se s druhými o vnitřní svět je vždy nesnadné, dokonce i pro spisovatele. Zvláště, pokud se tento svět významně liší od prožívání většiny lidí. Přesto jsem se o to pokusil. Jednotlivé střípky mozaiky, kterou má tvorba utváří, vznikaly v různých obdobích, ale mnohé (či spíše většina z nich) zachycují ten podivný pološerý stav duše, jemuž se říká deprese. Nemohu si činit nárok na prvenství, ani na dokonalost (nejbravurnějším ztvárněním problematiky deprese je bezpochyby Styronova kniha „Darkness Visible“), ale snad přeci jen se hranolem mého vnímání světa občas zviditelnilo několik dalších zákoutí temnoty. Dá se říci, že většina mé dosavadní nekomerční tvorby je prodchnuta snahou podělit se o svou zkušenost, přiblížit tu beztvarou noční můru lidem, kteří ji nezakusili. Především své matce. V tomto ohledu jsem selhal. Deprese není lenost, lemplovství, image či záminka. Deprese není ani smutek a dokonce ani žal, neboť ty pramení z nějaké konkrétní příčiny. Blíže má k úzkosti, někdy se s ní prolíná. Deprese je především nemoc, hluboký spánek duše plný přízraků, míhajících se na samém okraji zorného pole. Před třemi dny jsem dvě hodiny intenzivně přemýšlel o sebevraždě. Když tento akutní stav přešel, nechápal jsem, proč jsem se vlastně chtěl zabít. To je deprese. Noční můra, která, je-li sněna, zdá se být od nepaměti a navěky, pomine-li, je velmi obtížné se na ni upamatovat. Moje diagnóza je deprese periodická, rekurentní, tedy navracející se. Poprvé se objevila, když mi bylo kolem dvaceti let, přicházela a odeznívala a každý její návrat byl delší, zoufalejší a zhoubnější. Její poslední návrat, prohloubený umíráním maminky, mne sužuje dosud. To ovšem neznamená, že by s sebou nesla neměnný stav mysli. I v depresivních periodách prožívám krátká období aktivity, které jsem povětšinou využíval k hektické tvorbě.
Nedávno mne napadl způsob, jak si může každý vyzkoušet, co to znamená žít s depresí. Stačí k tomu jen batoh a písek. Nasypte si do batohu tolik písku, kolik unesete. Ten batoh položte vedle postele a když pak ráno vstanete, hodíte si ten batoh na záda. Aniž byste jej sundali, věnujte se svým každodenním činnostem, těm prostým věcem, jako je úklid, péče o sebe, nakupování… Příšery, které plodí spánek rozumu, však mohou být i užitečné. Mnozí lidé žijí v iluzi, ve snu, ale pokud je to krásný sen, proč by se z něj chtěli probudit? Myslím, že je přeci jen plodnější snažit se probudit z noční můry, než si hovět v příjemném snění.
