„Jste marod? A nechcete polykat chemii? Smůla. Odteď se totiž jen velmi těžko dostanete k relevantním informacím o alternativní přírodní léčbě.“ Tak začíná text, jenž náš, na poplašné zprávy a fámy vskutku přecitlivělý, národ zpravuje o tom, že dnem 14. prosince 2012 vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a rady Evropského společenství (ES) č.1924/2006.
Pokud tipujete, že se to nyní lavinovitě šíří na sociálních sítích, tipujete správně.
Inkriminované nařízení jsem našel, prošel jsem je a nepřipadá mi vůbec problematické. Ano, prodejce té či oné byliny (to je vlastně okrajové, směrnice se týká jakýchkoli tvzení o zdravotních účincích potravin a poživatin) může uvádět její účinky na zdraví pouze v případě, pokud je může doložit na základě vědeckého výzkumu – tedy právě tehdy, pokud relevantní jsou! Což je samozřejmě dobře, protože dnes se setkáváme s tím, že jsou léčivé účinky připisovány i prostředku na čištění bazénů.
Na druhou stranu chápu, že existují byliny, jež dosud nebyly řádně prozkoumány a přesto je chce někdo vyzkoušet i na základě méně objektivních informací, například na základě doporučení jiných uživatelů. Co si pak chudáček počne, když na webu prodejce nesmí být účinky dané byliny uvedeny? A to je pro prodejce opravdu takový problém napsat, že bylinu XY používají peruánští indiáni třeba na zvýšení chuti k jídlu, potence či proti zánětům, a že bylina YZ je v Číně tradičně užívána jako lék na křečové žíly? Tím přece neříká, že bylina dané účinky ve smyslu výše uvedené směrnice má (ve smyslu, že to bylo dostatečně objektivně prokázáno), ale že je v takové účinky věřeno (a kým) – což je dle mého názoru přesně to, co by v takovém případě mělo být zákazníkovi sděleno. Případně by bylo možné doplnit ještě “dislaimer” ve smyslu “účinky této byliny nebyly zatím vědecky testovány”. To je relevantní informace.
Je to navíc mnohem relevantnější informace, než jaké byly podávány doposud. I z letmého pohledu na tu směrnici je zjevné, že nikdo nebude nikomu zakazovat psát o účincích bylin, jak se už také někde objevilo, směrnice se týká popisu produktu jeho prodejcem. A vskutku pokládám za užitečné vědět, zda účinky daného produktu ověřila dvojitě slepá studie, nebo zda jsou produktu připisovány na základě zjištění jiného druhu (třeba, že si to Číňané chválí. Číňané si ostatně chválí i prášek z nosorožčího rohu coby lék na impotenci), tudíž zrovna tuto směrnici nepokládám za nějakou “zbytečnou buzeraci z Brusele”.
Pochopitelně vím, že někteří lidé nechápou rozdíl mezi „užíval jsem to a uzdravil se z nemoci X“ a „léčí to nemoc X“. Ale možná i takoví lidé nakonec zjistí, že nařízení tohoto druhu užitečné je, protože zvýší, nikoli sníží, kvalitu informací sdělovaných zákazníkovi. Stejně tak věřím, že prodejci pochopí, jak správně, tj. kvalitně a v rámci zákona, informovat zákazníky o svých produktech. Ostatně měli celých šest let, aby se na to připravili!
Pokud jde o zákazy různých substancí, jsem vždy spíše proti – ostatně kdyby to bylo na mně, postupně bych legalizoval, nebo přinejmenším dekriminalizoval, většinu dnes nelegálních drog – ale tady nejde o žádný zákaz bylinek ani zákaz informování o nich, pouze o zpřísnění podmínek informování zákazníka o jejich účincích.
Zatímco fáma o zákazu bylin se šíří dle očekávání lavinovitě, zpráva o tom, že homeopatika léčivé účinky dle změny zákona na svých obalech nyní uvádět mohou, není ani zdaleka tak v kurzu, i když tento fakt představuje skutečný problém.
Stručně shrnuto: Směrnice říká, že reklamní tvrzení o zdravotní prospěšnosti produktu má prodejce prokazovat a to vskutku není něco, kvůli čemu bych se měl zlobit. Pokud zdravotní prospěšnost produktu prodejce prokázat nemůže, může tradované či předpokládané účinky dané substance zformulovat tak, aby nebyly v rozporu se zákonem.
