O původu úsloví Jít do háje

V dnešní době se sice vzájemně většinou posíláme do jiných míst, ale chceme-li být mírní a slušní, pak ještě i dnes někoho do háje pošleme. Ale proč právě do háje? Jaké má toto úsloví kořeny?

Etymologickém slovníku se dočteme, že původně se jednalo o “posvátný, chráněný les” a jsme odkázáni na sloveso hájit, od něhož je slovo háj (stejně jako hajný, hájovna, hájemství, obhájit, obhajoba, zahájit) odvozeno. Jde o všeslovanský výraz (kromě bulharštiny a makedonštiny). V polštině máme slovo gaić“sázet les, krášlit zelení”, dále známe staroruské gajiti “ohrazovat, bránit”, srbochorvatské gájiti “chovat, pěstovat, pečovat”. Praslovanské *gajiti se dá dobře vysvětlit odvozením od *gojiti “hojit”. Původní význam “nechat žít” se změnil v “pěstovat, chovat” a dále “chránit”.

Nyní už tušíme, že zmíněné úsloví má kořeny ve slovanském pohanství, ale stále ještě není jasné, proč bychom měli někoho, koho se chceme zbavit, posílat do chráněného posvátného lesa. Více však napoví Encyklopedie slovanských bohů a mýtů: “HÁJ – slovo označující vydělené místo určené k pobytu mrtvých předků, doslovně “místo, kde žijí mrtví” (původní výraz gaj). Později přešlo ve výraz “svatý háj”, nakonec ztratilo sakrální význam a stalo se označením pro malý, řidší les.”

Zdá se* tedy, že posíláme-li někoho do háje, posíláme jej tím zřejmě k mrtvým předkům (neboli mu sdělujeme, že má umřít), což už nepůsobí vůbec mírně a slušně, ale naopak jako nelítostná kletba!

Takže, než pošlete někoho do háje, raději si to ještě promyslete! Možná mu tak krutý osud přeci jen nepřejete a ve skutečnosti jej chcete poslat třeba jen do…

About the author

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *