V Hospodářských novinách vyšel rozhovor s budoucím ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem (TOP 09), v němž je otevřeno několik důležitých témat. Nutno dodat, že s většinou myšlenek budoucího ministra vcelku souhlasím, nicméně mám potřebu se ohradit k následujícímu tvrzení, jež je odpovědí na otázku, zda by si lidé měli platit ze svého léčbu chřipky:
„Chřipku si může člověk vyléčit tím, že si lehne do postele, bere si aspirin tři dny, a když má nějakou komplikaci, tak pak může jít k doktorovi. Jinak tam toho doktora opravdu nepotřebuje. Takže tam jo, tam bych pro připlácení byl. A když někdo bude chtít jít s touto banalitou k doktorovi, tak ať si zaplatí nějakou větší účast. Při bližším pohledu vám ale zas tolik věcí na připlácení nezbude.“
Předně je třeba říci, že chřipka není banalita, je to nemoc poměrně závažná, značně infekční a oslabený člověk na ni (nebo na přidružené komplikace) může i umřít. „Přechozené“ chřipky navíc mohou vést k nebezpečným komplikacím v budoucnosti. Ano, pan Heger má pravdu v tom, že po třech dnech je člověku lépe, ale to neznamená, že je od té chvíle zdráv. Jeho organismus je v té době náchylný k rozvoji dalších infekcí, které mohou vést například i k těžkému zápalu plic. Chřipku je třeba řádně vyležet a to alespoň týden. Z výše uvedené odpovědi ale spíše plyne (alespoň mně to tak připadá), že pan Heger po lidech chce, aby čtvrtý den od propuknutí nemoci naklusali do práce. Ano, krátkodobě to může být ekonomicky výhodné, dlouhodobě však v žádném případě.
Nicméně je pravda, že náklady na léčbu chřipky člověk opravdu může nést sám, hovoříme-li o lécích. Já například při chřipce trvám na lécích s pseudoefedrinem, které mi přinášejí úlevu, jíž mi Acylpyrin či Paralen neposkytnou. Ty mi ovšem pojišťovna nehradí, takže pokud chytím chřipku, vždy musím sáhnout do vlastní kapsy – a, přestože penězi neoplývám, nestěžuji si (koneckonců bych tu chřipku přežil i bez léků, s léky je to však příjemnější). Pokud jsou náklady hrazené pacientem míněny v tomto smyslu, pak s tím nemám problém – nepředstavuje to pro mě ostatně žádnou změnu. Nicméně i člověk, který je ochoten koupit si léky a jít si lehnout do postele, v určitých – a nutno dodat, že častých – případech k lékaři jít musí tehdy, když potřebuje napsat neschopenku. Ne každý chce či může řešit tento problém pomocí dovolené. Platit nějakou extra částku (kromě regulačního poplatku) za to, že člověk dostane na chřipku týdenní neschopenku, mi připadá zvrácené a pevně doufám, že něco takového pan Heger na mysli neměl.
Mám-li to shrnout: Je až tragikomické, kterak došlo k přecenění prasečí chřipky a jak je na druhou stranu konstantně podceňována chřipka sezónní. Lidé by měli být vedeni k tomu, aby chřipku řádně přeléčili, současný trend vede spíše k doporučení chřipku přecházet a to je podle mě špatné. Proti tomu, aby si pacient hradil léky na chřipku ze svého, bych příliš neprotestoval, nicméně návštěva lékaře je vzhledem k potřebě neschopenky přesto často nezbytná a neměla by být speciálně zpoplatňována.
Předně je třeba říci, že chřipka není banalita, je to nemoc poměrně závažná, značně infekční a oslabený člověk na ni (nebo na přidružené komplikace) může i umřít. „Přechozené“ chřipky navíc mohou vést k nebezpečným komplikacím v budoucnosti. Ano, pan Heger má pravdu v tom, že po třech dnech je člověku lépe, ale to neznamená, že je od té chvíle zdráv. Jeho organismus je v té době náchylný k rozvoji dalších infekcí, které mohou vést například i k těžkému zápalu plic. Chřipku je třeba řádně vyležet a to alespoň týden. Z výše uvedené odpovědi ale spíše plyne (alespoň mně to tak připadá), že pan Heger po lidech chce, aby čtvrtý den od propuknutí nemoci naklusali do práce. Ano, krátkodobě to může být ekonomicky výhodné, dlouhodobě však v žádném případě.
Nicméně je pravda, že náklady na léčbu chřipky člověk opravdu může nést sám, hovoříme-li o lécích. Já například při chřipce trvám na lécích s pseudoefedrinem, které mi přinášejí úlevu, jíž mi Acylpyrin či Paralen neposkytnou. Ty mi ovšem pojišťovna nehradí, takže pokud chytím chřipku, vždy musím sáhnout do vlastní kapsy – a, přestože penězi neoplývám, nestěžuji si (koneckonců bych tu chřipku přežil i bez léků, s léky je to však příjemnější). Pokud jsou náklady hrazené pacientem míněny v tomto smyslu, pak s tím nemám problém – nepředstavuje to pro mě ostatně žádnou změnu. Nicméně i člověk, který je ochoten koupit si léky a jít si lehnout do postele, v určitých – a nutno dodat, že častých – případech k lékaři jít musí tehdy, když potřebuje napsat neschopenku. Ne každý chce či může řešit tento problém pomocí dovolené. Platit nějakou extra částku (kromě regulačního poplatku) za to, že člověk dostane na chřipku týdenní neschopenku, mi připadá zvrácené a pevně doufám, že něco takového pan Heger na mysli neměl.
Mám-li to shrnout: Je až tragikomické, kterak došlo k přecenění prasečí chřipky a jak je na druhou stranu konstantně podceňována chřipka sezónní. Lidé by měli být vedeni k tomu, aby chřipku řádně přeléčili, současný trend vede spíše k doporučení chřipku přecházet a to je podle mě špatné. Proti tomu, aby si pacient hradil léky na chřipku ze svého, bych příliš neprotestoval, nicméně návštěva lékaře je vzhledem k potřebě neschopenky přesto často nezbytná a neměla by být speciálně zpoplatňována.
