Už dlouhou dobu děsil moji ženu kuřácký kašel. Můj, pochopitelně. Možná to znáte – ráno vstanete, dáte si kafe a tři cigára, vykašlete do umyvadla pár chrchlů, vydechnete úlevou a jede se dál…
Jedním ze signifikantních projevů závislosti je mimo jiné i to, že pokračujete navzdory prokazatelným škodlivým účinkům drogy. Je docela zajímavé, že když máte vzdělání a praxi v oboru závislostí, tak přesně víte, že vám droga přeprogramovává priority, metapozorovatel žasne, odborník se diví, ale stejně v tom jedete dál a dál. Jiným znakem závislosti je, že si o vás vaši blízcí dělají starost. I toto kritérium pochopitelně splňuji a po pravdě řečeno splňuji i většinu ostatních, jako je snížené sebeovládání co se předmětu závislosti týče, abstinenční příznaky při vynechání spojené s bažením (craving), neovladatelné puzení k předmětu závislosti, neschopnost přerušit vztah s předmětem závislosti, střídavé, ale neúspěšné snahy vztah s předmětem závislosti omezovat… Prostě jsem těžký nikotinista, vím to a v životě bych neprohlásil, že kdybych chtěl, mohl bych s tím kdykoli seknout. Na druhou stranu je nikotin vážně fajn alkaloid. Dělá mi dobře. Což mimochodem nemusí být tak úplně subjektivní, neboť se zdá, že tato droga skutečně zmírňuje utrpení vyvolané duševní nemocí a pro duševně nemocné představuje kouření zcela zjevně intuitivní formu autoterapie, která skutečně nemusí být založena pouze na psychologickém působení. Ale to už jsem od svého kuřáckého kašle zabloudil do vzdálených končin, takže zpět k tématu.
Moje žena si o mě dělá starost.
„Co s tím budeš dělat?“ ptá se.
„Nic,“ odpovídám. „Teď s tím nic dělat nechci.“
„Bojím se, že mi umřeš.“
No jo, no. Samozřejmě, že má pravdu. Měl bys s tím něco dělat. Nebuď tak sobecký, říká Vnitřní hlas.
Jasně, budu, ale dnes ne, kontruje Závislost. Tohle je mimochodem nejčastější úhybný manévr každé Závislosti. Má v tom vpravdě odvěkou praxi…
No a tak pořád dokola, dokud na výše zmíněnou otázku zoufale nekníknu: „Tak bych mohl zkusit tu elektronickou cigaretu.“
No, a vzápětí se Lucienne vrhá k počítači, srovnává cenové nabídky a než stačím ve své ranní zpomalenosti jakkoli zareagovat (například říci, že jsem to myslel „jako že výhledově“), jest dokonáno a e-cigareta je objednána.
Za pár dní přišla dobírka a já jsem s podezřením prohlížel to podivné zařízení, které hodně zdálky připomíná cigaretu, ale otrlého kuřáka nenachytá. Bručím, čtu návod, zprovozňuji ten bazmek, potáhnu, no, leze z toho něco jako kouř, ale tohle přece není žádné pokouření, to je jen šidítko, já to nechci!
„Mně to nic nedává,“ sakruju. „Vrátíme to.“
„Tak to aspoň zkus. Dej tomu šanci…“
Dávám tomu šanci. Předně zjišťuji, že je to hodně o technice. Je třeba nejprve jednou dvakrát krátce potáhnout, vypustit trochu falešného kouře z úst, vzápětí potáhnout dlouze, ale jen do ústní dutiny, vyčkat zhruba vteřinu, dokud vdechnutá substance nezkondenzuje na optimální konzistenci, a hluboce vdechnout. Pokud jste závislák, tak se do toho vpravíte velice rychle, to vám garantuji. Něco ve vás okamžitě pozná, jak tento nový aplikátor staré drogy používat s maximální efektivitou.
Nyní je třeba zmínit se o tom, jak to vlastně funguje. Nebudu zabíhat do detailů, ty si můžete přečíst na stránkách výrobce (výrobců je víc, Lucienne zvolila toho, na něhož odkazuji, z reklamy nemám žádný profit…). V zásadě jde o to, že potáhnutím z e-cigarety aktivujete takzvaný atomizér, který vyrobí z nikotinem a aromatem obohaceného oleje propylenglykolové výpary, jež poté, co je zkondenzujete v ústech, vdechnete a necháte vstřebat v plicích. To, co vydechnete, se bez jakýchkoli následků rozptýlí ve vzduchu – zkusil jsem „kouřit“ e-cigaretu těsně vedle Lucienne a nevnímala cokoli obtěžujícího. Prostě žádný kouř, žádný zápach. Také žádné nebezpečí požáru, klidně z toho bazmeku můžete potahovat třeba při tankování auta. A víte co? Fakt to vůbec není špatné, když tomu přijdete na chuť…
A teď se pochopitelně vynoří nevyhnutelný dotaz: „A je to bezpečné?“ či „A co je ten propylenglykol vlastně zač?“
Jedinou prokazatelně škodlivou látkou je zde nikotin, ale ten sám o sobě není ani zdaleka tak problematický, jako všechny ty ostatní sajrajty v běžném cigaretovém kouři. Propylenglykol je látka běžně užívaná v potravinářství a jeho páry pravidelně vdechují kupříkladu návštěvníci některých koncertů (a koncertující sami), protože se používá k vytváření kouřových efektů. Skeptik by mohl říci, že neexistují dlouhodobé studie, co se pravidelné inhalace propylenglykolových výparů týče, ale upřímně řečeno z hlediska pravděpodobnostního je zjevně mnohem bezpečnější inhalovat tuto látku, než čekat, jak ty studie dopadnou, a mezitím vdechovat tabákový kouř.
Další námitky? Toto zařízení zachovává kuřácké návyky a proto není vhodné k odvykání kouření. Jo, to je pravda. Ať si výrobce říká co chce, tohle je pomůcka pro nikotinového feťáka, který chce užívat svou drogu zdravěji a bezpečněji pro sebe i pro okolí, a nikoli vhodná pomůcka pro cestu k abstinenci. Odborně řečeno je to klasický případ harm reduction.
Další nevýhodou může být skutečnost, že e-cigaretu může používat kdekoli, aniž byste tím porušovali jakýkoli zákaz či někoho obtěžovali. Vypadá to jako výhoda, ale je to dvojznačné. Při psaní tohoto článku jsem, stylově, potahoval z e-cigarety, zatímco dříve jsem prostě napsal článek, a pak jsem si šel zakouřit do kuchyně. Ve výsledku si tak nikotinu možná šlehnete více a častěji, než pokud vás svazovala nějaká omezení. Naštěstí je provoz e-cigarety asi o polovinu levnější než náklady na běžné cigarety a, jak bylo uvedeno, nikotin sám o sobě zase tolik neškodí (pozor ale na těhotenství!) a nemyslím si, že by to někdo s e-cigaretou dopracoval až k regulérní otravě.
Také mne v této souvislosti napadá, že egregor nikotinu dospěl k závěru, že je třeba přejít do ofenzivy, znovu dobýt ztracené pozice a proto inspiroval vznik nové formy své vlastní aplikace…
Po pravdě řečeno lze očekávat, že se e-cigaretový byznys pokusí zpochybnit z jedné strany tabákové koncerny a z druhé strany zapřísáhlí protikuřáčtí aktivisté. Výrobci klasických cigaret můžou být naštvaní, že jim jejich e-cigaretová konkurence přetahuje zákazníky a navíc vydělává na jejich vysoké spotřební dani – může nikotinové náplně prodávat za poloviční cenu běžného kuřiva, ale protože se nejedná o tabákový výrobek, neplatí z toho spotřební daň. Upřímně řečeno to výrobcům e-cigaret přeji – dobrý nápad má být odměněn tučným ziskem, je to tak v pořádku. Navíc konkurence mezi e-cigaretovými výrobci už nyní vede k poklesu cen. Protikuřáčtí aktivisté budou zase namítat, že e-cigareta není účinným nástrojem boje s návykem. No, není. A co? Po pravdě řečeno to ukáže míru fanatismu takového protikuřáckého aktivisty: Pokud daný výrobek nedělá téměř nic z toho, co aktivista vytýká tabákovým výrobkům, pouze je nevhodný pro těhotné ženy a mladistvé, pak co je tedy oním zlem, jež chce aktivista tak vehementně potírat? Závislost jako taková? Požitek? Ale dosti filosofování…
Jaký je výsledek mého přechodu na e-cigaretu? Svého oblíbeného tmavého tabáku se zatím vzdávat nehodlám, ale z cca 25-30 vykouřených cigaret denně jsem se dostal během prvních tří dnů pod deset (z nichž jen cca pět vykouřím doma), aniž bych to pociťoval jako nějakou újmu. I nadále kouřím dýmku, obvykle jednu denně. Mé spojenectví s nikotinem trvá – v žádném případě si nepřipadám jako nějaký bojovník se závislostí, s ničím nebojuji, pouze svou drogu z jisté části užívám alternativně, čímž méně škodím sobě i okolí.
Nemohu zatím porovnat různé konkurenční výrobky, používám Super Smoke a jsem s ní spokojený. Věřím, že vývoj přinese i další inovace a zkvalitnění požitku, který e-cigareta přináší. Těším se.
Co říci závěrem? Elektronická cigareta je vynález, který mi umožnil žít o něco zdravěji a mít to bez boje, což mi v současné situaci naprosto vyhovuje…
Moje žena si o mě dělá starost.
„Co s tím budeš dělat?“ ptá se.
„Nic,“ odpovídám. „Teď s tím nic dělat nechci.“
„Bojím se, že mi umřeš.“
No jo, no. Samozřejmě, že má pravdu. Měl bys s tím něco dělat. Nebuď tak sobecký, říká Vnitřní hlas.
Jasně, budu, ale dnes ne, kontruje Závislost. Tohle je mimochodem nejčastější úhybný manévr každé Závislosti. Má v tom vpravdě odvěkou praxi…
No a tak pořád dokola, dokud na výše zmíněnou otázku zoufale nekníknu: „Tak bych mohl zkusit tu elektronickou cigaretu.“
No, a vzápětí se Lucienne vrhá k počítači, srovnává cenové nabídky a než stačím ve své ranní zpomalenosti jakkoli zareagovat (například říci, že jsem to myslel „jako že výhledově“), jest dokonáno a e-cigareta je objednána.
Za pár dní přišla dobírka a já jsem s podezřením prohlížel to podivné zařízení, které hodně zdálky připomíná cigaretu, ale otrlého kuřáka nenachytá. Bručím, čtu návod, zprovozňuji ten bazmek, potáhnu, no, leze z toho něco jako kouř, ale tohle přece není žádné pokouření, to je jen šidítko, já to nechci!
„Mně to nic nedává,“ sakruju. „Vrátíme to.“
„Tak to aspoň zkus. Dej tomu šanci…“
Dávám tomu šanci. Předně zjišťuji, že je to hodně o technice. Je třeba nejprve jednou dvakrát krátce potáhnout, vypustit trochu falešného kouře z úst, vzápětí potáhnout dlouze, ale jen do ústní dutiny, vyčkat zhruba vteřinu, dokud vdechnutá substance nezkondenzuje na optimální konzistenci, a hluboce vdechnout. Pokud jste závislák, tak se do toho vpravíte velice rychle, to vám garantuji. Něco ve vás okamžitě pozná, jak tento nový aplikátor staré drogy používat s maximální efektivitou.
Nyní je třeba zmínit se o tom, jak to vlastně funguje. Nebudu zabíhat do detailů, ty si můžete přečíst na stránkách výrobce (výrobců je víc, Lucienne zvolila toho, na něhož odkazuji, z reklamy nemám žádný profit…). V zásadě jde o to, že potáhnutím z e-cigarety aktivujete takzvaný atomizér, který vyrobí z nikotinem a aromatem obohaceného oleje propylenglykolové výpary, jež poté, co je zkondenzujete v ústech, vdechnete a necháte vstřebat v plicích. To, co vydechnete, se bez jakýchkoli následků rozptýlí ve vzduchu – zkusil jsem „kouřit“ e-cigaretu těsně vedle Lucienne a nevnímala cokoli obtěžujícího. Prostě žádný kouř, žádný zápach. Také žádné nebezpečí požáru, klidně z toho bazmeku můžete potahovat třeba při tankování auta. A víte co? Fakt to vůbec není špatné, když tomu přijdete na chuť…
A teď se pochopitelně vynoří nevyhnutelný dotaz: „A je to bezpečné?“ či „A co je ten propylenglykol vlastně zač?“
Jedinou prokazatelně škodlivou látkou je zde nikotin, ale ten sám o sobě není ani zdaleka tak problematický, jako všechny ty ostatní sajrajty v běžném cigaretovém kouři. Propylenglykol je látka běžně užívaná v potravinářství a jeho páry pravidelně vdechují kupříkladu návštěvníci některých koncertů (a koncertující sami), protože se používá k vytváření kouřových efektů. Skeptik by mohl říci, že neexistují dlouhodobé studie, co se pravidelné inhalace propylenglykolových výparů týče, ale upřímně řečeno z hlediska pravděpodobnostního je zjevně mnohem bezpečnější inhalovat tuto látku, než čekat, jak ty studie dopadnou, a mezitím vdechovat tabákový kouř.
Další námitky? Toto zařízení zachovává kuřácké návyky a proto není vhodné k odvykání kouření. Jo, to je pravda. Ať si výrobce říká co chce, tohle je pomůcka pro nikotinového feťáka, který chce užívat svou drogu zdravěji a bezpečněji pro sebe i pro okolí, a nikoli vhodná pomůcka pro cestu k abstinenci. Odborně řečeno je to klasický případ harm reduction.
Další nevýhodou může být skutečnost, že e-cigaretu může používat kdekoli, aniž byste tím porušovali jakýkoli zákaz či někoho obtěžovali. Vypadá to jako výhoda, ale je to dvojznačné. Při psaní tohoto článku jsem, stylově, potahoval z e-cigarety, zatímco dříve jsem prostě napsal článek, a pak jsem si šel zakouřit do kuchyně. Ve výsledku si tak nikotinu možná šlehnete více a častěji, než pokud vás svazovala nějaká omezení. Naštěstí je provoz e-cigarety asi o polovinu levnější než náklady na běžné cigarety a, jak bylo uvedeno, nikotin sám o sobě zase tolik neškodí (pozor ale na těhotenství!) a nemyslím si, že by to někdo s e-cigaretou dopracoval až k regulérní otravě.
Také mne v této souvislosti napadá, že egregor nikotinu dospěl k závěru, že je třeba přejít do ofenzivy, znovu dobýt ztracené pozice a proto inspiroval vznik nové formy své vlastní aplikace…
Po pravdě řečeno lze očekávat, že se e-cigaretový byznys pokusí zpochybnit z jedné strany tabákové koncerny a z druhé strany zapřísáhlí protikuřáčtí aktivisté. Výrobci klasických cigaret můžou být naštvaní, že jim jejich e-cigaretová konkurence přetahuje zákazníky a navíc vydělává na jejich vysoké spotřební dani – může nikotinové náplně prodávat za poloviční cenu běžného kuřiva, ale protože se nejedná o tabákový výrobek, neplatí z toho spotřební daň. Upřímně řečeno to výrobcům e-cigaret přeji – dobrý nápad má být odměněn tučným ziskem, je to tak v pořádku. Navíc konkurence mezi e-cigaretovými výrobci už nyní vede k poklesu cen. Protikuřáčtí aktivisté budou zase namítat, že e-cigareta není účinným nástrojem boje s návykem. No, není. A co? Po pravdě řečeno to ukáže míru fanatismu takového protikuřáckého aktivisty: Pokud daný výrobek nedělá téměř nic z toho, co aktivista vytýká tabákovým výrobkům, pouze je nevhodný pro těhotné ženy a mladistvé, pak co je tedy oním zlem, jež chce aktivista tak vehementně potírat? Závislost jako taková? Požitek? Ale dosti filosofování…
Jaký je výsledek mého přechodu na e-cigaretu? Svého oblíbeného tmavého tabáku se zatím vzdávat nehodlám, ale z cca 25-30 vykouřených cigaret denně jsem se dostal během prvních tří dnů pod deset (z nichž jen cca pět vykouřím doma), aniž bych to pociťoval jako nějakou újmu. I nadále kouřím dýmku, obvykle jednu denně. Mé spojenectví s nikotinem trvá – v žádném případě si nepřipadám jako nějaký bojovník se závislostí, s ničím nebojuji, pouze svou drogu z jisté části užívám alternativně, čímž méně škodím sobě i okolí.
Nemohu zatím porovnat různé konkurenční výrobky, používám Super Smoke a jsem s ní spokojený. Věřím, že vývoj přinese i další inovace a zkvalitnění požitku, který e-cigareta přináší. Těším se.
Co říci závěrem? Elektronická cigareta je vynález, který mi umožnil žít o něco zdravěji a mít to bez boje, což mi v současné situaci naprosto vyhovuje…
