Na jedné přednášce Linda Dragonari velmi trefně definovala psychický stav potřebný k seslání smrtící kletby. Rád bych se o její myšlenku podělil a doplnil ji krátkým komentářem.
Linda řekla, že mág, chystající se seslat kletbu, by si měl představit situaci, kdy stojí s pistolí v ruce nad svázaným terčem své kletby u svých nohou a má zaručenou beztrestnost. (Jedná se o myšlenkový experiment, takže taková jsou pravidla a nemá smysl o nich diskutovat…) Pokud by v takové situaci toho člověka zastřelil, může kletbu bez obav seslat…
Zde je dobré podotknout, že – jak si povšiml například Anton Szandor LaVey – takzvaný „zpětný odraz“ není nic jiného, než pochybnosti a výčitky svědomí, které dostihnou mága, jenž není dostatečně přesvědčen o svém záměru, nebo je ovlivněn odporujícími morálními kritérii. Je také nezbytné, aby si oběť trest skutečně zasloužila – pokud o tom máte pochybnosti, kletba v lepším případě nebude fungovat nebo se z výše uvedených důvodů obrátí proti vám. Zmiňme též, že kletby nemusejí být nutně smrtící – LaVey dával přednost kletbám zaměřeným na sociální diskvalifikaci oběti – v tom případě lze výše zmíněný myšlenkový experiment analogicky upravit. Dále je vhodné připomenout, že v mnoha případech mnohem lepší volbou než zničující kletba je magický obřad zaměřený pouze na zabránění dalším škodám, tedy nepřítele pouze odstavit – či jej dokonce přivést k rozumu – než přistoupit k čisté destrukci. Takový postup silně doporučuje například Pavel Brndiar.
Tento postup může být magicky náročnější než prostá destruktivní magie, ale je vhodný už proto, že takové opatření neklade na mága nároky, jež shrnuje výše uvedený myšlenkový experiment.
Nyní se však vrátím k problematice kletby, jejímž účelem je totální zničení nepřítele, a jí odpovídajícímu vnitřnímu rozpoložení. Zjistíme, že se zde celá situace poněkud komplikuje: Vy si totiž můžete představit, že střílíte do bezbranné oběti u svých nohou, můžete si myslet, že byste to skutečně dokázali, ale není to jen sebeklam? Není to je představa, které chcete věřit, protože chcete sami sebe přesvědčit, jak jste „drsní“? Ideální by ovšem bylo vyzkoušet si to v praxi, problém je, že vám – narozdíl od myšlenkového experimentu – nikdo nezaručí absolutní beztrestnost a vražda provedená klasickými metodami je – narozdíl od úspěšně provedené kletby – sankcionována. Co s tím?
A tak se dostáváme k jedné z nejdůležitějších vlastností, jimiž by měl disponovat mág, totiž k sebepoznání. Právě zde, tedy na příkladu kletby, se ukazuje, jak nebezpečný, ba přímo zničující, může sebeklam být. Není nic špatného či nízkého na tom, že byste nedokázali zabít bezbranného člověka bez ohledu na to, jak moc vám ublížil a že jej z celého srdce nenávidíte. Můžete koneckonců použít jiné metody, jak jej potrestat či jak mu zabránit v provozování škodlivé činnosti. Pokud však chcete použít rituál zničení, pak vám musí být opravdu jedno, co se vaší oběti stane. Nesmíte litovat. Osobně si proto dovoluji upozornit, že existují různé psychologické techniky, jako je například aktivní imaginace či focusing, které vám mohou pomoci zjistit, zda to, co si myslíte, že cítíte, je to, co cítíte doopravdy. Myslím, že každé kletbě by měla předcházet poctivá introspektivní práce zahrnující výše zmíněný myšlenkový experiment.
Na kletbách, stejně jako na každé jiné efektivní magii, je pozoruhodné to, že jsou po technické stránce v podstatě triviální, ale jen málokdo je dokáže úspěšně, to jest efektivně a bez následků, použít…
Zde je dobré podotknout, že – jak si povšiml například Anton Szandor LaVey – takzvaný „zpětný odraz“ není nic jiného, než pochybnosti a výčitky svědomí, které dostihnou mága, jenž není dostatečně přesvědčen o svém záměru, nebo je ovlivněn odporujícími morálními kritérii. Je také nezbytné, aby si oběť trest skutečně zasloužila – pokud o tom máte pochybnosti, kletba v lepším případě nebude fungovat nebo se z výše uvedených důvodů obrátí proti vám. Zmiňme též, že kletby nemusejí být nutně smrtící – LaVey dával přednost kletbám zaměřeným na sociální diskvalifikaci oběti – v tom případě lze výše zmíněný myšlenkový experiment analogicky upravit. Dále je vhodné připomenout, že v mnoha případech mnohem lepší volbou než zničující kletba je magický obřad zaměřený pouze na zabránění dalším škodám, tedy nepřítele pouze odstavit – či jej dokonce přivést k rozumu – než přistoupit k čisté destrukci. Takový postup silně doporučuje například Pavel Brndiar.
Tento postup může být magicky náročnější než prostá destruktivní magie, ale je vhodný už proto, že takové opatření neklade na mága nároky, jež shrnuje výše uvedený myšlenkový experiment.
Nyní se však vrátím k problematice kletby, jejímž účelem je totální zničení nepřítele, a jí odpovídajícímu vnitřnímu rozpoložení. Zjistíme, že se zde celá situace poněkud komplikuje: Vy si totiž můžete představit, že střílíte do bezbranné oběti u svých nohou, můžete si myslet, že byste to skutečně dokázali, ale není to jen sebeklam? Není to je představa, které chcete věřit, protože chcete sami sebe přesvědčit, jak jste „drsní“? Ideální by ovšem bylo vyzkoušet si to v praxi, problém je, že vám – narozdíl od myšlenkového experimentu – nikdo nezaručí absolutní beztrestnost a vražda provedená klasickými metodami je – narozdíl od úspěšně provedené kletby – sankcionována. Co s tím?
A tak se dostáváme k jedné z nejdůležitějších vlastností, jimiž by měl disponovat mág, totiž k sebepoznání. Právě zde, tedy na příkladu kletby, se ukazuje, jak nebezpečný, ba přímo zničující, může sebeklam být. Není nic špatného či nízkého na tom, že byste nedokázali zabít bezbranného člověka bez ohledu na to, jak moc vám ublížil a že jej z celého srdce nenávidíte. Můžete koneckonců použít jiné metody, jak jej potrestat či jak mu zabránit v provozování škodlivé činnosti. Pokud však chcete použít rituál zničení, pak vám musí být opravdu jedno, co se vaší oběti stane. Nesmíte litovat. Osobně si proto dovoluji upozornit, že existují různé psychologické techniky, jako je například aktivní imaginace či focusing, které vám mohou pomoci zjistit, zda to, co si myslíte, že cítíte, je to, co cítíte doopravdy. Myslím, že každé kletbě by měla předcházet poctivá introspektivní práce zahrnující výše zmíněný myšlenkový experiment.
Na kletbách, stejně jako na každé jiné efektivní magii, je pozoruhodné to, že jsou po technické stránce v podstatě triviální, ale jen málokdo je dokáže úspěšně, to jest efektivně a bez následků, použít…
