V současné době ve světě převažují monogamní společnosti, ale vždy tomu tak nebylo. Podíváme-li se, jak jsou uspořádány společenské vztahy u našich blízkých příbuzných, lidoopů, nalezneme převážně polygamní model. Dodnes někteří muži hovoří o mužské duši jako o „duši rozsévače“. Který typ vztahů je přirozenější či evolučně výhodnější?
Zamyslíme-li se nejprve nad polygamií, tedy modelu, kdy své geny předává dominantní alfa samec, je zjevné, že je to velmi dobrá strategie pro přežití druhu, který obývá drsné a nepřátelské prostředí. Alfa samec se vyprofiluje v soutěži s ostatními samci a tím je zajištěno, že i v jeho potomstvu převládnou „kvality nejlepšího“. Jaké tyto kvality jsou? Z astrologického hlediska jde o vlastnosti marticko-jupiterské, tedy bojovnost a vůdcovské schopnosti. Přesto však v tomto typu společenství předají své geny i jiní samci – ti, kteří mají dostatek drzosti a odvahy, aby oplodnili některou ze samiček za zády alfa samce. Mnohdy tím riskují i život. Tímto způsobem jsou předávány, takříkajíc po vedlejší linii, vlastnosti merkuriální.
V této společnosti je přebytek neuspokojených samců, kteří mohou být úspěšně využiti v boji, především expanzivním. Vzhledem k předávaným vlastnostem mají rovněž marticko-jupiterské kvality, i když ne tak silné, jako vítězný samec, a jsou „nevybití“. Boj a agrese jim umožňuje seberealizaci a případně i sex s podrobenými samičkami.
Převedeme-li to do společenství lidských, uplatňoval se tento model především v nomádských, tedy pasteveckých, společenstvích, které musely přežít v krutém světě neustálých bojů o pastviny. V těchto společenstvích však již nefungovala polygamie v té podobě, v jaké existuje u tlup lidoopů. K ženám mělo vždy přístup více mužů než jen vůdce. Proto nebyly předávány marticko-jupiterské kvality jediným alfa mužem, ale byly předávány zvlášť kvality více martické (válečníci) a více jupiterské (vládci). Podotkněme, že jen málokdy existuje „čistý“ typ člověka. Také je třeba dodat, že zvláště u lidí byly předávány nejen úspěšné geny, ale i úspěšné memy, tedy kulturní informace zabezpečující přežití a expanzi dané společnosti. Tento model se v mírnější podobě uplatňuje u Arabů – islám povoluje muži až čtyři manželky. Reálně je však toto právo v dnešní době uplatňováno spíše jen u muslimů zámožných a především u šlechty. Přesto však je zjevné, že Arabové mají i dnes, byť ne v tak vyhraněné podobě, výše popsané marticko-jupiterské vlastnosti (bojovnost a současně grandióznost) nomádských bojovníků (a něco z chytrosti merkuriálních cizoložných drzounů).
Přestože jde o evolučně velmi úspěšný model, v současné podobě lidstva se neprosadil. Důvodem je podle mě menší míra kreativity takového společenství. Uplatňují se jen některé vlastnosti a muži jiných typů než martického, jupiterského, případně merkuriálního nemají možnost předat své geny a obohatit tak společenství schopnostmi, které sice nejsou primárně užitečné pro přežití skupiny, ale mohou zabezpečit její další rozvoj a dominanci v déledobější perspektivě. Podívejme se tedy nyní na evoluční výhody společenství monogamních.
Monogamních druhů je v přírodě méně, ale existují. Výhodou takového uspořádání je například společná péče páru o potomstvo. A také větší potenciál k evoluci, neboť šanci dostává více typů vlastností. U lidí vycházejí taková společenství z matrilineárních kořenů zemědělských kultur, v nichž hrála žena dominantnější roli než u pastevců. Vždy zde byla důležitá vyrovnanější dělba práce a bylo třeba, aby muž spíše, než dobýval, pracoval na poli a tam uplatnil svou fyzickou převahu. Taková společenství byla kreativnější, umožňovala lépe využívat potenciálu svého životního prostoru a umožňovala rozvoj široké palety vlastností a schopností. Skutečný matriarchát, tak jak si jej běžně představujeme, patrně nikdy v čisté formě neexistoval, ale ženy měly rozhodně lepší mocenské postavení než ve společnostech patriarchálních. Byly tedy předávány geny i memy zabezpečující především rozvoj dané kultury. Hodně se uplatňovaly vlastnosti venušinské. Na druhou stranu zde byl deficit v oblasti martické, tedy v oblasti obrany a expanze daného společenství. Důsledkem bylo jejich podrobení nomádskými nájezdníky (v našem kulturním okruhu především Indoevropany). Nikoli však naprosté zničení. Společnost, která postupně vznikla, byla syntézou obou přístupů. Pokud nájezdníci přešli na zemědělský typ hospodaření, nebyl původní polygamní model příliš efektivní. Pro zemědělskou společnost je výhodnější monogamní rodina. Zachovala se však patrilinearita a snížil se podíl žen na moci. Výrazně se začaly uplatňovat vlastnosti saturnské, tedy vlastnosti a schopnosti zaměřené na udržení řádu, které se projevily například v utváření komplexní společenské hierarchie. Vzniklý řád se stal současně skvělým hřištěm pro merkuriální obchodníky, koumáky a záletníky. Tito lidé se postupně stali nedílnou součástí společenského řádu. V malé míře se u výjimečných osobností objevovaly i typy uranské, neptunské a plutonské. Určitou nevýhodou bylo postupné snižování průbojnosti takové kultury, tendence ke strnulosti a celkové snížení její obranyschopnosti. Střet s martičtějšími kulturami pak mohl vést k pádu takové civilizace (klasickým případem je pád Říše římské).
Dnešní společnost se vyznačuje jevem, který dřívější socioekonomická situace v podstatě neumožňovala – vysokou mírou rozpadu uzavřených svazků, tedy rozvodovostí. Snižuje se míra posvátnosti manželství, narůstá počet nesezdaných párů. Není vzácností, když má muž děti s více ženami či žena s více muži. Takový stav bych označil jako multigamii-multiandrii. Je otázkou, zda společnost směřuje k nějaké nové formě soužití mužů a žen. Osobně se domnívám, že k nějaké revoluci nedojde, ale bude pokračovat trend dočasných monogamních vztahů. Spatřuji v tom vzrůstající vliv uranských vlastností v naší (euroamerické postindustriálně-informační) společnosti. Výhodou této situace je nesmírná variabilita předávaných genů i memů, nevýhodou je nestabilita, narůstající míra neuróz u dětí z neúplných rodin a chaos v předávaných rodinných tradicích. Taková společnost může produkovat jak nesmírně kreativní jedince, tak i jedince, kteří by v minulosti patrně ani nemohli přežít. V současné době se můžeme setkat se všemi výše zmíněnými vlastnostmi doplněnými o vlastnosti uranské, neptunské i plutonské v míře nevídané. Vzhledem k tomu, že současná euroamerická civilizace má vysokou asimilační schopnost, neobávám se příliš, že by mohla být podrobena vnějšími nájezdníky. Taková společnost však musí nalézt stabilitu ve své nestabilitě, zůstat v pohybu, neustrnout. Pokud by ustrnula, rozpadla by se. Jak dlouho vydržíme běžet, abychom zůstali na místě? Jak by společnost reagovala na případnou katastrofu, která by způsobila snížení počtu lidí a vedla by ke vzniku malých soupeřících skupin? Jsem přesvědčen, že by rychle nastoupil původní polygamní model.
Sluší se zmínit ještě o polyandrii, tedy o uspořádání, kdy má žena více manželů. Tento model se nikdy příliš neprosadil, snad jen u vládnoucích žen v matrilineární společnosti. Zprávy o něm podává indická Mahábhárata. Z evolučního hlediska nenese dle mého názoru u primátů v podstatě žádné výhody, ale prosadil se u hmyzích společenstev. Problém spočívá v tom, že žádná savčí samice nikdy nebude tak plodná, jako včelí královna…
Je tedy pro lidských druh výhodnější polygamie či monogamie? Na tuto otázku nelze odpovědět jednoznačně. Hodně záleží na životních podmínkách dané kultury. Z dějinného hlediska se však jako úspěšnější rozhodně jeví uspořádání monogamní.
V této společnosti je přebytek neuspokojených samců, kteří mohou být úspěšně využiti v boji, především expanzivním. Vzhledem k předávaným vlastnostem mají rovněž marticko-jupiterské kvality, i když ne tak silné, jako vítězný samec, a jsou „nevybití“. Boj a agrese jim umožňuje seberealizaci a případně i sex s podrobenými samičkami.
Převedeme-li to do společenství lidských, uplatňoval se tento model především v nomádských, tedy pasteveckých, společenstvích, které musely přežít v krutém světě neustálých bojů o pastviny. V těchto společenstvích však již nefungovala polygamie v té podobě, v jaké existuje u tlup lidoopů. K ženám mělo vždy přístup více mužů než jen vůdce. Proto nebyly předávány marticko-jupiterské kvality jediným alfa mužem, ale byly předávány zvlášť kvality více martické (válečníci) a více jupiterské (vládci). Podotkněme, že jen málokdy existuje „čistý“ typ člověka. Také je třeba dodat, že zvláště u lidí byly předávány nejen úspěšné geny, ale i úspěšné memy, tedy kulturní informace zabezpečující přežití a expanzi dané společnosti. Tento model se v mírnější podobě uplatňuje u Arabů – islám povoluje muži až čtyři manželky. Reálně je však toto právo v dnešní době uplatňováno spíše jen u muslimů zámožných a především u šlechty. Přesto však je zjevné, že Arabové mají i dnes, byť ne v tak vyhraněné podobě, výše popsané marticko-jupiterské vlastnosti (bojovnost a současně grandióznost) nomádských bojovníků (a něco z chytrosti merkuriálních cizoložných drzounů).
Přestože jde o evolučně velmi úspěšný model, v současné podobě lidstva se neprosadil. Důvodem je podle mě menší míra kreativity takového společenství. Uplatňují se jen některé vlastnosti a muži jiných typů než martického, jupiterského, případně merkuriálního nemají možnost předat své geny a obohatit tak společenství schopnostmi, které sice nejsou primárně užitečné pro přežití skupiny, ale mohou zabezpečit její další rozvoj a dominanci v déledobější perspektivě. Podívejme se tedy nyní na evoluční výhody společenství monogamních.
Monogamních druhů je v přírodě méně, ale existují. Výhodou takového uspořádání je například společná péče páru o potomstvo. A také větší potenciál k evoluci, neboť šanci dostává více typů vlastností. U lidí vycházejí taková společenství z matrilineárních kořenů zemědělských kultur, v nichž hrála žena dominantnější roli než u pastevců. Vždy zde byla důležitá vyrovnanější dělba práce a bylo třeba, aby muž spíše, než dobýval, pracoval na poli a tam uplatnil svou fyzickou převahu. Taková společenství byla kreativnější, umožňovala lépe využívat potenciálu svého životního prostoru a umožňovala rozvoj široké palety vlastností a schopností. Skutečný matriarchát, tak jak si jej běžně představujeme, patrně nikdy v čisté formě neexistoval, ale ženy měly rozhodně lepší mocenské postavení než ve společnostech patriarchálních. Byly tedy předávány geny i memy zabezpečující především rozvoj dané kultury. Hodně se uplatňovaly vlastnosti venušinské. Na druhou stranu zde byl deficit v oblasti martické, tedy v oblasti obrany a expanze daného společenství. Důsledkem bylo jejich podrobení nomádskými nájezdníky (v našem kulturním okruhu především Indoevropany). Nikoli však naprosté zničení. Společnost, která postupně vznikla, byla syntézou obou přístupů. Pokud nájezdníci přešli na zemědělský typ hospodaření, nebyl původní polygamní model příliš efektivní. Pro zemědělskou společnost je výhodnější monogamní rodina. Zachovala se však patrilinearita a snížil se podíl žen na moci. Výrazně se začaly uplatňovat vlastnosti saturnské, tedy vlastnosti a schopnosti zaměřené na udržení řádu, které se projevily například v utváření komplexní společenské hierarchie. Vzniklý řád se stal současně skvělým hřištěm pro merkuriální obchodníky, koumáky a záletníky. Tito lidé se postupně stali nedílnou součástí společenského řádu. V malé míře se u výjimečných osobností objevovaly i typy uranské, neptunské a plutonské. Určitou nevýhodou bylo postupné snižování průbojnosti takové kultury, tendence ke strnulosti a celkové snížení její obranyschopnosti. Střet s martičtějšími kulturami pak mohl vést k pádu takové civilizace (klasickým případem je pád Říše římské).
Dnešní společnost se vyznačuje jevem, který dřívější socioekonomická situace v podstatě neumožňovala – vysokou mírou rozpadu uzavřených svazků, tedy rozvodovostí. Snižuje se míra posvátnosti manželství, narůstá počet nesezdaných párů. Není vzácností, když má muž děti s více ženami či žena s více muži. Takový stav bych označil jako multigamii-multiandrii. Je otázkou, zda společnost směřuje k nějaké nové formě soužití mužů a žen. Osobně se domnívám, že k nějaké revoluci nedojde, ale bude pokračovat trend dočasných monogamních vztahů. Spatřuji v tom vzrůstající vliv uranských vlastností v naší (euroamerické postindustriálně-informační) společnosti. Výhodou této situace je nesmírná variabilita předávaných genů i memů, nevýhodou je nestabilita, narůstající míra neuróz u dětí z neúplných rodin a chaos v předávaných rodinných tradicích. Taková společnost může produkovat jak nesmírně kreativní jedince, tak i jedince, kteří by v minulosti patrně ani nemohli přežít. V současné době se můžeme setkat se všemi výše zmíněnými vlastnostmi doplněnými o vlastnosti uranské, neptunské i plutonské v míře nevídané. Vzhledem k tomu, že současná euroamerická civilizace má vysokou asimilační schopnost, neobávám se příliš, že by mohla být podrobena vnějšími nájezdníky. Taková společnost však musí nalézt stabilitu ve své nestabilitě, zůstat v pohybu, neustrnout. Pokud by ustrnula, rozpadla by se. Jak dlouho vydržíme běžet, abychom zůstali na místě? Jak by společnost reagovala na případnou katastrofu, která by způsobila snížení počtu lidí a vedla by ke vzniku malých soupeřících skupin? Jsem přesvědčen, že by rychle nastoupil původní polygamní model.
Sluší se zmínit ještě o polyandrii, tedy o uspořádání, kdy má žena více manželů. Tento model se nikdy příliš neprosadil, snad jen u vládnoucích žen v matrilineární společnosti. Zprávy o něm podává indická Mahábhárata. Z evolučního hlediska nenese dle mého názoru u primátů v podstatě žádné výhody, ale prosadil se u hmyzích společenstev. Problém spočívá v tom, že žádná savčí samice nikdy nebude tak plodná, jako včelí královna…
Je tedy pro lidských druh výhodnější polygamie či monogamie? Na tuto otázku nelze odpovědět jednoznačně. Hodně záleží na životních podmínkách dané kultury. Z dějinného hlediska se však jako úspěšnější rozhodně jeví uspořádání monogamní.
