Diane Vera: Naše spirituální epistemologie
Naprostá většina satanistů odmítá křesťanskou teologii. Pojetí Satana se tudíž u téměř všech teistických satanistů od křesťanského pohledu liší.
Pokud však nepřijímáte křesťanskou teologii, na základě čeho se rozhodujete kdo nebo co Satan je? Nejen, že různí satanisté věří v Satana odlišnými způsoby, ale liší se i způsoby, jak ke své víře dospěli.
Náš přístup [tj. přístup Církve Azazelovy, pozn. Kojot] začíná pohledem na náboženské a kulturní trendy naší vlastní kultury a éry. Náboženské a kulturní trendy vnímáme jako manifestace bohů zajímajících se o lidské záležitosti, a věnujeme se současným trendům, nikoli tedy jakékoli dávné kultuře, neboť je pokládáme za nejdůležitější indikátor aktuální interakce bohů s lidmi. Studium starých kultur pokládáme za užitečné, ale pouze pokud nám umožňuje získat lepší náhled na současný svět. Naše kořeny jsou v přítomnosti, ne v minulosti.
Současně ale nevěříme ve vytváření univerzálních generalizací založených na naší vlastní kultuře a době. Nezaujatý pohled na šíři různých druhů náboženství po celém světě, ať už v minulosti nebo v současnosti, se zdá ukazovat, že vztah mezi lidmi a bohy se od jednoho období ke druhému i mezi jednotlivými kulturami výrazně měnil. Byly zde určité společné motivy, ale stejně tak i velká různorodost.
Vzhledem k tomu, že křesťanství je v současné době nejpopulárnějším světovým náboženstvím, a vzhledem ke skutečnosti, že nejrychleji rostoucím soupeřem křesťanství je další abrahámovské náboženství (islám), je smysluplné, že přikládáme křesťanské Bibli větší váhu než jiným starověkým mytologiím.
Univerzální a věčné nároky křesťanství jsou však pochopitelně zcela neslučitelné s naším fundamentálně časovým, relativistickým a polyteistickým přístupem. Navíc existuje nespočet dobrých historických, vědeckých a filosofických důvodů proč nevěřit v doslovnou pravdivost mnoha biblických tvrzení. Neakceptujeme tudíž křesťanskou mytologii jako doslovnou pravdu, ale interpretujeme ji symbolicky způsobem, který je slučitelný s polyteismem a našim přístupem zaměřeným na tady a teď.
V dnešním světě jsou nejaktivnější druhy abrahámovských náboženství spojovány s takovými morálními idejemi, které my a mnoho dalších obyvatel moderního Západu pokládáme za zastaralé a utlačující. Je proto jedině přirozené, že se v souboji mezi Jahvem a Satanem stavíme na Satanovu stranu.
Ve stejné době se zde, na moderním Západě, vynořuje nový a jedinečný kulturní vzorec, který máme mnohem raději, než ten tradiční abrahámovský, a jehož nejvýraznější rysy jsou spojeny s tím, co nazýváme povstávajícími bohy moderního Západu [článek o nich překládám, pozn. Kojot]. S jedinou výjimkou v postavě Prométhea jsou dnes všichni povstávající bohové uctíváni velkým a stále rostoucím množstvím lidí. Všichni tito povstávající bohové byli mnoha křesťany spojováni se Satanem, což je spojení, jež by většina uctívačů těchto bohů odmítla. Mnozí uctívači, zvláště Ištary a Pana, by řekli, že nevěří ani v abrahámovského boha ani v Satana.