Tak jsme zde zase měli dramatický týden plný vážných témat a ostrých diskusí, ať už se jednalo o euthanasii, Petra Spáleného, Šluknovsko či polemiku ohledně antiaktivismu. Je proto na čase celý týden pěkně bulvárně zakončit zvířátky na závěr – včetně opravdu roztomilých fotek!
Nejprve k Elišce. Předminulou středu se jí udělalo špatně, zvracela a vůbec vypadala na umření. Veterinářka ji vyšetřila, diagnostikovala zánět dělohy, jako nejlepší řešení navrhla operaci (kastraci), s čímž jsem souhlasil. Druhého dne operace proběhla, nyní již snad mohu říci, že úspěšně, Eliška se zotavuje dobře. Jediným problémem bylo venčení. Nebyl jsem schopen snést více než třicetikilovou pejsku čtyři patra dolů, Eliška zase nebyla ochotna se doma vyčůrat. Co s tím? Den po operaci se stavila Lucienne, aby mi Elišku pomohla snést dolů, ale Eliška sebou v dece, v níž jsme ji nesli, tak mlela, že jsme ji nakonec raději nechali ťapkat po schodech. Naštěstí tak nedošlo k žádnému zranění, Eliška je prostě nezmar!
A po více než čtrnácti dnech vám přinášíme nové zprávy o kotěti… Kotě se již plně aklimatizovalo, Čikita a nakonec i Zinuška si na vetřelce už zvykly a všechny kočky spolu vycházejí dobře. Márinka je neskutečně drzá, mnohem víc než Čikita a to už je co říct!; například je vyloučeno, abych v její přítomnosti jedl, doslova se v takovém případě pokouší vyrvat mi s bojovým pokřikem (“Kníííííííííííííííííííííííííííííííííííík!“) jídlo z úst. A to ji krmím dobře! Dobrou zprávou je, že už víceméně pochopila, že mi nemá skákat na nohy a zatínat do nich drápky, a desítky škrábanců se postupně hojí. A můžeme-li říci, že ze všeho nejraději jí, pak její druhá nejoblíbenější aktivita jsou pranice s mojí rukou:
Nu, teď bych měl asi pokračovat sportem, ale na ten moc nejsem, takže se zatím mějte. 