Nejsem fanouškem motivačních příruček. Ne snad, že bych si myslel, že jsou principiálně bezcenné, i ta nejpitomější z nich může někomu, kdo právě potřebuje její typ dobré rady, účinně pomoci, ale v zásadě je to dosti brakový žánr založený na všemožných variacích donekonečna recyklovaných pouček. Navíc se většina z nich orientuje na peníze a společenský úspěch, jako by právě tyto dvě hodnoty byly zárukou štěstí. Ne snad, že bych pohrdal penězi, ale to, co mě opravdu zajímá, je odpověď na otázku: Jak naplnit svůj životní úděl? Peníze, vlivní známí, úspěch… to jsou jen nástroje, nikoli cíl sám o sobě. Kniha Spencera Johnsona Kam se poděl můj sýr? je výjimečná právě tím, že neradí, jak získat peníze a dosáhnout úspěchu, i když i v tomto směru bezpochyby dokáže pomoci, nýbrž ukazuje, jak naložit se životem ve chvíli, kdy člověk ustrne – a to v jakékoli myslitelné oblasti.
Já se k této knize dostal před necelými třemi lety, kdy jsem ji v brněnském antikvariátu Petra Boudy koupil za 5Kč ve slovenském překladu a rovnou řeknu, že to byla jedna z nejlepších investic v mém životě. Ještě téhož dne jsem ji přečetl u piva v jedné hospůdce, když jsem čekal, až žena skončí v práci. Ano, je to kniha, kterou přečtete za necelé dvě hodiny, ale už nikdy na ni nezapomenete a budete se k ní v myšlenkách často vracet.
Obraťme se nyní k obsahu knihy. Ta je rozdělena do tří částí. V první části hovoří bývalí spolužáci o tom, jak přistupují ke změnám, k nimž dochází v jejich životě. Druhou a hlavní částí je příběh „Kam se poděl můj Sýr?“ V třetí části se hovoří o tom, jak uplatnit principy příběhu v práci a v životě. Klíčová je samozřejmě ta prostřední část. Ne snad, že by její zarámování do diskuse bývalých spolužáků bylo úplně k ničemu, jistě se najdou čtenáři, kteří takové vodítko či „manuál“ k příběhu ocení, ale třeba pro mě to žádnou přidanou hodnotu nepředstavovalo, protože to, co na mě hluboce zapůsobilo, byla právě síla metafory obsažená v příběhu. Ten se odehrává v labyrintu, což je moc pěkná metafora lidského života, obývaném dvěma človíčky a dvěma myškami. Ti objevili „sýrovou stanici“ – místo plné Sýra, kam každý den chodí a jedí jej. Jenže jednoho dne zjistí, že Sýr je pryč. Pragmatické myšky vyrazí okamžitě do labyrintu hledat Nový Sýr, zato človíčkové se zachovají přesně jako lidé – popírají, že se to stalo, živí se nadějí, že se Sýr nějakým zázrakem vrátí, fňukají, že je to nespravedlivé a kladou si otázku, proč se to muselo stát právě jim… Nakonec se jeden z nich přeci jen odhodlá a vyrazí do bludiště hledat Nový Sýr. Musí překonávat strach, úzkost a nejistotu a postupně si uvědomuje spoustu důležitých věcí o tom, jak to v životě chodí, a dělí se se čtenářem o své postřehy. Nakonec, ano, dopadne to dobře, najde Nový Sýr. Taková pěkná a hluboce pravdivá pohádka.
Možná si říkáte, proč kolem toho nadělám tolik řečí. Jenže ono je to napsané fakt dobře a dokonale to ve své metaforické obecnosti vystihuje spoustu životních situací. Je totiž jedno, jestli příběh budete aplikovat na trápení se v neuspokojivém zaměstnání, na svoji stagnující firmu, na dlouhodobě nevyhovující vztah nebo třeba na ustrnutí na duchovní cestě. Je jedno, co přesně je tím „Sýrem“, který je najednou pryč. Ta kniha vám umožní uvědomit si podstatu událostí tohoto druhu a dá vám odvahu ke změně. Ostatně jednou z klíčových myšlenek knihy je otázka Co byste udělali, kdybyste se nebáli? Když jsem ochromen strachem a úzkostí, vzpomenu si na tuto větu (a na celou knihu) a udělám to, co bych udělal, kdybych se nebál. Tedy pochopitelně pokud můj strach není varováním před nějakým opravdu reálným ohrožením, například zdraví či života. Problém je v tom, že strach se vyvinul jako nástroj přežití pravěkého člověka a nestihl se přizpůsobit kulturní evoluci, takže v dnešním světě lidské bytosti svazuje v mnoha situacích, které ve skutečnosti reálné ohrožení nepředstavují. Je dobré umět rozlišit, kdy strachu naslouchat a kdy nikoli.
Nebudu dále prozrazovat různé myšlenky, které na těch pár stranách metaforického příběhu naleznete, protože by to bylo kontraproduktivní. Jejich působivost vyniká právě ve spojení s vyprávěním. Pokud máte pocit, že jste se v nějaké oblasti svého života „zasekli“, knihu si rozhodně přečtěte. A jestliže zrovna „zaseklí“ nejste, přečtěte si ji také – až se totiž v budoucnu „zaseknete“ (a buďte si jisti, že k tomu téměř jistě v nějaké oblasti života dojde), rozpoznáte to díky ní rychleji a neztratíte tolik času.