Bible a Korán o vztahu mužů a žen (normativní výroky)

Je Korán „sexističtější“ než Bible či naopak? Udělal jsem k dalšímu studiu rešerši normativních výroků týkajících se vztahu mužů k ženám ve Starém zákoně, Novém zákoně a Koránu. 

Normativními výroky myslím ty, které obsahují nějaký konkrétní pokyn či předpis k chování. Klíčem k výběru byly předpisy týkající se vztahu mužů a žen. Pominul jsem předpisy týkající se náboženské čistoty (například zákazy pohlavního styku s menstruující ženou apod.), jak ve Starém zákoně tak i v Koránu je jim věnováno poměrně dost prostoru, souhrnně lze říci, že žena je v obou textech vnímána srovnatelně jako potenciální zdroj mužova znečištění.
Pracoval jsem s překlady (Ekumenický překlad Bible a Hrbkův překlad Koránu) a pomocí konkordantního vyhledávání; je možné, že jsem nějakou pasáž pominul, uvítám případné doplnění.
Zdržím se jakéhokoli hodnocení a interpretací, cílem článku je jen a pouze poskytnout na jednom místě všechny relevantní zdroje k danému tématu.

STARÝ ZÁKON

Tóra

Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
„Mluv k Izraelcům a řekni jim: Kdyby se žena některého muže dostala na scestí a zpronevěřila se mu
a někdo se s ní tělesně stýkal, třebaže to zůstane skryto jejímu muži a ona se neprozradí, poskvrnila se, i když proti sobě nemá svědka a nebyla přistižena.
Když se muže zmocní žárlivost a bude žárlit na svou ženu, která se poskvrnila, anebo se ho zmocní žárlivost a bude žárlit na svou ženu, která se neposkvrnila,
přivede svou ženu ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu éfy ječné mouky, ale nepoleje ji olejem ani na ni nedá kadidlo, neboť to je obětní dar žárlivosti, připomínkový obětní dar, který má připomenout vinu.
Kněz ženu přivede a postaví ji před Hospodina.
Pak vezme kněz do hliněné nádoby svatou vodu, nabere trochu prachu z podlahy v příbytku a dá jej do vody.
Potom kněz postaví ženu s rozpuštěnými vlasy před Hospodina a dá jí do rukou připomínkový obětní dar, to je obětní dar žárlivosti. Kněz bude mít v ruce hořkou vodu prokletí
a bude zapřísahat ženu slovy: ‚Jestliže se s tebou nikdo nestýkal a ty ses nedostala na scestí a neposkvrnila ses před svým mužem, buď nedotčena touto hořkou vodou prokletí.
Ale jestliže ses dostala na scestí a byla svému muži nevěrná a poskvrnila se tím, že se s tebou stýkal někdo jiný kromě tvého muže…,‘
tu kněz zapřisáhne ženu přísežnou kletbou a řekne jí: ‚Ať s tebou Hospodin naloží uprostřed tvého lidu podle přísežné kletby! Hospodin ať způsobí, aby tvůj klín potratil a břicho ti nadulo.
Ať tato voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby ti břicho nadulo a tvůj klín potratil.‘ Žena odpoví: ‚Amen, amen.‘
Kněz pak napíše tyto kletby na listinu a spláchne je do hořké vody
a dá ženě vypít tu hořkou vodu prokletí, takže ji voda prokletí naplní hořkostí.
Potom vezme kněz z ženiny ruky obětní dar žárlivosti, bude obětní dar nabízet podáváním Hospodinu a přinese jej k oltáři.
Vezme z obětního daru hrst na připomínku a obrátí ji na oltáři v obětní dým. Potom dá ženě napít té vody.
Když jí dal napít té vody, tedy v případě, že se poskvrnila zpronevěrou svému muži, naplní ji voda prokletí hořkostí, břicho jí naduje, její klín potratí a žena bude ve svém lidu kletbou.
Jestliže se však žena neposkvrnila, nýbrž je čistá, bude podezření zproštěna a bude mít potomky.
Toto je řád v případě žárlivosti, když se žena dostane na scestí, je nevěrná svému muži a poskvrní se.
Muž, jehož se zmocní žárlivost a jenž bude na svou ženu žárlit, postaví ji před Hospodina a kněz s ní vykoná vše podle tohoto řádu.
Muž bude prost viny, žena svou vinu ponese.“
Numeri 5, 11-31

Jestliže něco slíbila nebo se k něčemu přísežně zavázala žena v domě svého muže
a její muž to slyšel a mlčel k tomu a nezabránil jí, budou platit všechny její sliby, i každý závazek, který na sebe vzala, bude platný.
Jestliže je však její muž toho dne, kdy je slyšel, výslovně zrušil, tedy vše, co pronesla svými rty jako svůj slib nebo závazek, který na sebe vzala, pozbývá platnosti. Její muž je zrušil a Hospodin jí odpustí.
Numeri 29, 11-13 (celá numeri 29 se týká práva muže zrušit slib ženy v různých variantách, ale vždy v duchu tohoto citátu)

Když si muž vezme ženu a vejde k ní, ale pak ji bude nenávidět,
obviní ji ze špatnosti a bude o ní roznášet zlou pověst tím, že bude říkat: „Vzal jsem si tuto ženu, přiblížil jsem se k ní, ale zjistil jsem, že není panna,“
tedy otec té dívky a její matka přinesou důkaz dívčina panenství do brány ke starším města.
Otec té dívky řekne starším: „Tomu muži jsem dal za ženu svou dceru, ale on ji teď nenávidí.
Hle, obviňuje ji ze špatnosti a říká: Zjistil jsem, že tvoje dcera nebyla panna. Tady je důkaz panenství mé dcery.“ A rozprostřou roušku před staršími města.
I vezmou starší toho města onoho muže a ztrestají ho.
Dají mu pokutu sto šekelů stříbra a předají je otci té dívky, protože roznášel zlou pověst o izraelské panně. Ta zůstane jeho ženou. Po celý svůj život ji nesmí propustit.
Jestliže však byla ta řeč pravdivá a u té dívky nebylo shledáno, že je panna,
tedy vyvedou dívku ke vchodu do domu jejího otce, mužové jejího města ji ukamenují a zemře, neboť tím, že smilnila v domě svého otce, dopustila se v Izraeli hanebnosti. Tak odstraníš zlo ze svého středu.
(Deuternomium 22, 13-21)

Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu.
Ona vyjde z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže.
Ale ten druhý muž k ní také pojme nenávist, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Anebo ten druhý muž, který si ji vzal za ženu, zemře.
Tu její první manžel, který ji vykázal, si ji znovu za ženu vzít nemůže, když byla poskvrněna, neboť by to před Hospodinem byla ohavnost. Neuvalíš hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví.
Když se muž právě oženil, nebude vycházet do boje a nebude mu ukládán žádný úkol. Po jeden rok bude uvolněn pro svůj dům, aby se radoval se svou ženou, kterou si vzal.
(Deuteronomium 24, 1-5)

Když budou bydlet bratři spolu a jeden z nich zemře bez syna, nevdá se žena zemřelého jinam, za cizího muže. Vejde k ní její švagr a vezme si ji za ženu právem švagrovství.
Prvorozený syn , kterého porodí, ponese jméno jeho zemřelého bratra, aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno.
Avšak jestliže si ten muž nebude chtít vzít svou švagrovou, vystoupí jeho švagrová do brány ke starším a řekne: „Můj švagr se zdráhá zachovat svému bratrovi jméno v Izraeli, není svolný užít vůči mně práva švagrovství.“
Předvolají ho tedy starší jeho města a promluví s ním. Když bude stát na svém a řekne: „Nechci si ji vzít,“
přistoupí k němu před staršími jeho švagrová, zuje mu střevíc, plivne mu do tváře a prohlásí: „To si zaslouží muž, který nechce svému bratru zbudovat dům.“
I bude mít v Izraeli přezdívku: „Dům vyzutého“.
Když se muži budou spolu rvát jeden s druhým a přistoupí žena jednoho, aby vyrvala svého muže z rukou toho, který ho bije, a vztáhne ruku a uchopí ho za ohanbí,
bez slitování jí utneš ruku.
(Deuternomium 25, 5-12)

NOVÝ ZÁKON

Nový zákon - 1. Korintským (manuskript)

Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.
Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“
Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“
Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.
Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu;
proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce,
a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden.
A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.
I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;
a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“
(Marek 10, 2-12)

Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy.
Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.
Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži.
Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu.
Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout.
To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz.
Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.
Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já.
Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.
Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji – ne já, ale Pán – aby žena od muže neodcházela.
A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.
Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští.
A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.
Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!
Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji.
Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?
Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude.
(1. Korintským 7, 1-17)

Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.
Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou,
a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná.
Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje.
Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy.
Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže.
Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
Proto má žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům.
V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy,
vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu – všecko pak je z Boha.
Posuďte to sami: Sluší se, aby se žena k Bohu modlila s nezahalenou hlavou?
Cožpak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou,
kdežto pro ženu ctí? Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj.
Chce-li někdo umíněně na tom trvat, tomu říkám: Není to obyčejem ani u nás, ani v ostatních církvích Božích.
(1. Korintským 11, 2-16)

Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu,
ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.
Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.
(1. Korintským 14, 33-35)

V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:
ženy svým mužům jako Pánu,
protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil.
Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.
Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,
aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem;
tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.
Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev;
vždyť jsme údy jeho těla.
Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.‘
Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.
A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.
(Efezským 5, 21-33)

Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu.
Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně.
Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože se to líbí Pánu.
Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.
Otroci, poslouchejte ve všem své pozemské pány, nejen naoko, abyste se jim po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce, v bázni Páně.
(Koloským 3, 18-22)

Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty,
nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život.
Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností.
Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést.
Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva.
A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení.
Spasena bude jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti.
(1. Timoteovi 2, 9-15)

Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním,
když uvidí váš čistý život v bázni Boží.
Pro vás se nehodí vnější ozdoba – splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy –
nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.
Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům,
tak jako Sára poslouchala Abrahama a ‚nazvala jej pánem‘. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit.
Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.
(1. Petrův 3, 1-7)

KORÁN

Korán

Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud chcete, však učiňte předtím něco pro duše své a bojte se Boha a vězte, že se s Ním setkáte! Oznam tuto zvěst radostnou věřícím!
A nečiňte Boha předmětem přísah svých, že budete zbožní a bohabojní a že se budete snažit o zlepšení vztahů mezi lidmi, neboť Bůh věru je slyšící, vševědoucí.
Bůh vás nepotrestá za nevážnost řeči vaší v přísahách, ale potrestá vás za to, co srdce vaše si vysloužila.Bůh věru je odpouštějící, laskavý.
Těm, kteří přísahají, že rozvedou se svými ženami, těm určena je lhůta čekací čtyř měsíců. Jestliže však odvolají přísahu svou, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.
Jestliže se však rozhodnou pro rozvod, vždyť Bůh je věru slyšící, vševědoucí.
A rozvedené ženy nechť samy čekají po tři periody a není jim dovoleno zatajovat to, co Bůh stvořil v lůnech jejich, věří-li v Boha a v den soudný. A je spravedlivější, jestliže manželé jejich si je vezmou nazpět v tomto stavu, pokud si přejí usmíření. A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži jsou o stupeň výše – a Bůh je mocný, moudrý.
Rozvod je možný dvakrát, potom lze podržet manželku podle správné zvyklosti nebo ji propustit v dobré vůli. Není vám dovoleno vzít nic z toho, co jste jí dali, leda že oba se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná. Jestliže se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná, tedy nebude pro žádného z obou vás hříchem, jestliže žena se vykoupí. Toto jsou omezení Bohem daná, nepřekračujte je! Ti, kdož překračují Boží omezení, ti jsou nespravedliví!
Jestliže zapudí muž ženu svou, není mu potom dovolena dříve, než byla vdána za jiného muže. A když tento se s ní rozvede, není pro žádného z obou hříchem, jestliže se k sobě vrátí, domnívají-li se, že budou dodržovat omezení Bohem daná. A toto jsou omezení Boží a On je činí jasnými pro lid vědoucí.
Když se rozvedete se svými ženami a přijde lhůta jejich, pak si je buď ponechejte podle zvyklosti, anebo je propusťte podle zvyklosti, avšak nezdržujte je násilím, překračujíce tak omezení Boží. Kdo tak činí, ten sám sobě škodí. A nepokládejte znamení Boží za žert, nýbrž pomněte dobrodiní Božího vůči vám a toho, co seslal vám z Písma a moudrosti, napomínaje vás tím! A bojte se Boha a vězte, že Bůh je všech věcí znalý.
Když se rozvedete se svými ženami a přijde lhůta jejich, nebraňte jim vstoupit v manželství s jejich novými manžely, jestliže se dohodli podle zvyklosti. A to je napomenutí tomu z vás, kdo v Boha i v den soudný uvěřil; a toto je pro vás jednání nejctnostnější a nejčistší. Bůh ví, avšak vy nevíte.
Matky kojí děti své plné dva roky, a to je pro toho, kdo chce, aby bylo dovršeno kojení. Na otci dítěte pak spočívá výživa i oblékání matek podle zvyklosti uznané. A není nikomu uloženo nad možnosti jeho; nechť matka žádná není zkrácena kvůli dítěti svému a nechť není otec žádný zkrácen kvůli dítěti svému. A dědici připadá stejná povinnost. Jestliže oba si přejí odstavení dítěte po vzájemné dohodě a poradě, pak to pro ně není hříchem. A jestliže chcete vzít pro dítě kojnou, není to pro vás hříchem pod podmínkou, že zaplatíte to, co dáváte podle zvyklosti. A bojte se Boha a vězte, že Bůh jasně vidí vše, co děláte.
Pro ty, kdož k Bohu byli povoláni a zanechali manželky, platí, že ony mají vyčkat samy o sobě čtyři měsíce a deset dní. A když dosáhnou lhůty své, nebude pro vás hříchem, jestliže si budou počínat samy se sebou podle zvyklosti uznané. A Bůh dobře ví, co děláte.
A není pro vás hříchem, jestliže se budete ucházet o tyto ženy či budete-li mít podobný skrytý úmysl v duších svých. Bůh ví dobře, že si na ně budete myslit, avšak nesmlouvejte se s nimi v tajnosti, leda promluvíte-li slova zvyklostí uznaná. A nečiňte rozhodnutí o svazku manželském (s vdovou), pokud neuplyne lhůta předepsaná, a vězte, že Bůh dobře zná, co skryto je ve vašich duších! Střezte se Ho a vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný!
Není pro vás hříchem, rozvedete-li se s ženami svými, dříve než jste se jich dotkli anebo dříve než jste jim určili obvěnění. Dejte jim však zaopatření – zámožný podle prostředků svých a chudý podle prostředků svých – podle zvyklosti uznaných. A to je povinností pro ty, kdož dobré konají.
Jestliže se s nimi rozvedete dříve, než jste se jich dotkli, ale již jste jim určili obvěnění – pak jim patří polovina toho, k čemu jste se zavázali, pokud se toho nevzdají nebo se toho nevzdá ten, v jehož rukou je uzavření manželské smlouvy. A vzdát se toho je blíže k bohabojnosti. A nezapomínejte si vzájemně prokazovat velkomyslnost, vždyť Bůh jasně vidí vše, co děláte!
Dodržujte modlitby a modlitbu prostřední a stůjte před Bohem, pokorně mu oddáni!
A máte-li strach, pak ji konejte stojíce na nohou anebo v sedle, jste-li však v bezpečí, tedy vzpomínejte Boha tak, jak vás tomu naučil – tomu, co dříve jste neznali!
Ti z vás, kteří budou ke Mně povoláni a zanechají manželky, nechť odkáží manželkám svým zaopatření na celý rok, aniž je nutí odejít z domu. Jestliže však odejdou, potom není pro vás hříchem to, co samy se sebou učiní podle zvyklostí uznaných. A Bůh věru je mocný, moudrý.
Rozvedeným ženám pak náleží zaopatření podle zvyklostí uznaných, a to povinností je pro bohabojné.
(Súra 2, Kráva, 223-241)

Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.
A dávejte sirotkům majetky jejich a nezaměňujte špatné za dobré! Nepohlcujte jejich jmění přidávajíce je k majetkům svým, vždyť to hřích je veliký!
Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům. . . berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.
A dávejte ženám obvěnění jako dar; jestliže vám z laskavosti dají něco z toho, tedy toho užijte ve zdraví a spokojenosti.
A nedávejte nerozumným jmění své, jež Bůh pro vás učinil podstatou obživy, ale dávejte jim z něho na jejich výživu a odívání a mluvte s nimi slovo vlídné.
A zkoušejte schopnosti sirotků, dokud nedospějí do věku sňatku; postřehnete-li pak u nich zralost úsudku, tedy jim předejte majetky jejich. A nepohlcujte z něho nadbytečně a chvatně, dokud oni nedospějí. Nechť ten, kdo je bohatý, se zdrží a nechť ten, kdo je chudý, jí z něho jen podle zvyklosti oprávněné. A když jim předáte majetky jejich, dejte si to potvrdit svědky – a Bůh postačí jako zúčtovatel.
Mužům náleží podíl z toho, co zůstavili rodiče a blízcí příbuzní, a ženám náleží podíl z toho, co zůstavili rodiče a blízcí příbuzní – ať již je toho málo, nebo mnoho – jako podíl určený.
A jsou-li přítomni při rozdělování příbuzní, sirotci a chudí, dejte jim něco z toho a promluvte s nimi slovo vlídné.
A nechť se střeží ti, kdož – v případě, že po sobě zanechají slabé potomstvo – se o ně budou také strachovat, utiskovat jiné! Nechť bojí se Boha a nechť hovoří slovo přímé!
Ti, kdož nespravedlivě pohlcuji majetky sirotků, věru pohlcují to, co v břichách jejich v oheň se promění, a spáleni budou jeho plameny.
A Bůh vám stanoví o dětech vašich toto: synovi podíl rovný podílu dvou dcer; a je-li dcer více než dvě, patří jim dvě třetiny toho, co zůstavil. A jestliže je dcera pouze sama, tedy jí patří polovina. A rodičům jeho: každému z nich jedna šestina toho, co zůstavil, jestliže měl mužského potomka. Jestliže neměl mužského potomka, pak po něm dědí jeho rodiče, přičemž matce jeho patří jedna třetina. A jestliže měl bratry, pak matce náleží jedna šestina toho, co zůstane po vyplacení odkazů a uhrazení dluhu“. A vy nevíte, kdo z rodičů či dětí vašich je vám užitečnější. A toto je ustanovení od Boha a věru Bůh je vševědoucí, moudrý.
Vám náleží polovina z toho , co zůstavily manželky vaše, jestliže neměly mužského potomka. A jestliže měly mužského potomka, patří vám z toho, co zůstavily, jedna čtvrtina poté, když byly vyplaceny odkazy a uhrazeny dluhy jejich. A manželkám patří jedna čtvrtina toho, co zůstavíte, jestliže nemáte mužského potomka. A jestliže máte mužského potomka, pak patří manželkám jedna osmina toho, co jste zůstavili po vyplacení odkazů a po uhrazení dluhů. Jestliže muž nebo žena zanechají dědictví po boční linii a mají bratra nebo sestru, pak každému z obou patří jedna šestina. A je-li jich více, pak jsou podílníky na jedné třetině po vyplacení odkazů a po uhrazení dluhů aniž se tím někomu uškodí. A toto je ustanovení od Boha a Bůh je vševědoucí, blahovolný.
A toto jsou omezení Boží, a kdokoliv poslouchá Boha a posla Jeho, tomu Bůh dá vstoupit do zahrad, pod nimiž řeky tekou, a v nich nesmrtelný bude – a to úspěch je nesmírný.
Kdo však neposlechne Boha a posla Jeho a překračuje omezení Jeho, tomu Bůh dá vstoupit do ohně a tam nesmrtelný bude – a pro něj určen je trest zahanbující.
Proti těm z vašich žen, jež dopustí se hanebnosti, vezměte jako svědky čtyři z vás. A jestliže tito to dosvědčí, podržte ženy v domech, dokud smrt je nezavolá anebo Bůh pro ně nepřipraví nějaké východisko.
Ty dva z vás, kteří se toho dopustí, potrestejte! A jestliže se pak kajícně obrátí a polepší, nechte je být! A Bůh věru je milostivý ke kajícníkům a slitovný.
A jedině Bohu patří rozhodnutí a pokání těch, kdož dopustili se špatného z nevědomosti a potom se kajícně obrátili v krátké době. Těm Bůh věru odpustí a Bůh je vševědoucí a moudrý.
Však odpuštění nebude dáno těm, kdož dopouštějí se špatností a teprve ve chvíli, když smrt se pro některého z nich dostaví, zvolají: „a já nyní se kaji!“ A nebude také pro ty, kdož zemřou jako nevěřící – pro ty jsme připravili trest bolestný.
Vy, kteří věříte! Není vám dovoleno získávat ženy jako dědictví proti vůli jejich; neutiskujte je jen proto, abyste si mohli odnést část toho, co jste jim dříve darovali, leda že by se dopustily zjevné hanebnosti. A zacházejte s nimi podle zvyklostí uznaných! Jestliže k nim cítíte odpor, je možné, že cítíte odpor k něčemu, do čeho Bůh vložil velké dobro.
A jestliže chcete vyměnit jednu manželku za jinou a dali jste jedné z nich qintár, pak od ní neberte při rozvodu nic. Což snad byste to chtěli vzít, dopouštějíce se tak nečestnosti a hříchu zjevného?
A jak byste jí to mohli vzít, když jste byli jeden s druhým úzce svázáni a ony od vás již přijaly závazek pevný?
A neberte si za manželky ženy, jež byly provdány za vaše otce, leda že se to stalo už v minulosti. A věru je to hanebnost zavrženíhodná a způsob hnusný!
A jsou vám zakázány jako manželky vaše matky, vaše dcery, vaše sestry, vaše tety z otcovy i matčiny strany, vaše neteře z bratrovy a sestřiny strany, vaše kojné a vaše soukojenky a matky vašich žen a vaše nevlastní dcery, jež jsou ve vaší péči a jež se narodily z žen, k nimž jste již vešli – však jestliže jste k nim nevešli, není to pro vás hříchem – a manželky vašich synů, narozených z vašeho ledví, a dále dvě sestry současně, ledaže se to stalo již v minulosti. A Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
A (jsou vám zakázány také) muhsany mezi ženami kromě těch, jichž zmocnily se vaše pravice a to je vám předepsáno Bohem! A vedle toho je vám dovoleno, abyste si hledali manželky pomocí jmění svého jako muži spořádaní, nikoliv prostopášní. A za to, co jste užívali s těmito ženami, dejte jim jejich odměnu podle ustanovení. A nebude pro vás hříchem, na čem se vzájemně dohodnete po stanovené době – a Bůh je vševědoucí, moudrý.
Kdo z vás se nemůže pro nedostatek prostředků oženit s věřícími muhsanami, nechť vezme si z těch, jimiž vládnou vaše pravice, věřící dívky; a Bůh zná dobře vaši víru, a že patříte jeden k druhému. Ožeňte se s nimi se svolením jejich lidí a dejte jim jejich odměnu podle uznaných zvyklostí jako muhsanám, a nikoliv jako prostopášnicím nebo jako těm, jež mají milence. A když se stanou muhsanami a dopustí se potom hanebnosti, nechť jejich trestem je poloviční trest příslušející muhsanám. A to je pro ty z vás, kdož obávají se, že dopustí se prohřešku, avšak budete-li trpěliví, bude to pro vás nejlepší. A Bůh je odpouštějící, slitovný.
A Bůh vás chce vést a chce vám objasnit obvyklý osud těch, kdož byli před vámi, a přijmout milostivě pokání vaše. A Bůh je vševědoucí, moudrý.
A Bůh chce přijmout pokání vaše, avšak ti, kdož následují vášně své, chtějí, abyste se uchýlili velkou úchylkou.
Bůh přeje si vám ulehčit, vždyť člověk byl věru stvořen slabým.
Vy, kteří věříte! Nepohlcujte si vzájemně majetky své podvodným způsobem; jiné je, jde-li o obchod na základě vzájemného souhlasu; a nepřivozujte si smrt! A věru Bůh je vůči vám slitovný.
A kdokoliv tak učiní jako přestupek a nespravedlivě, toho věru ohněm sežehneme – a to je pro Boha nadmíru snadné!
Jestliže se vystříháte těžkých hříchů, které jsou vám zakázány, věru vám vymažeme vaše špatné skutky a uvedeme vás do ráje uvedením čestným.
Nechovejte touhu po tom, čím Bůh vyznamenal některé z vás před jinými! Mužům dostane se části z toho, co si vysloužili, a ženám se také dostane části z toho, co si vysloužily. A proste Boha o část přízně Jeho, vždyť Bůh zná dobře všechny věci.
A každému jsme určili dědice, mající právo na to, co zůstavil: rodiče, blízké příbuzné a ty, s nimiž spojeni jste přísahou. Všem z nich dejte podíl jejich! Bůh věru je svědkem všeho.
Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.
A obáváte-li se rozvratu mezi oběma, povolejte rozhodčího z jeho rodiny a rozhodčího z její rodiny. A přejí-li si oba manželé usmíření, Bůh mezi nimi zařídí shodu, neboť Bůh je vševědoucí a dobře zpraven.
Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu, příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě Boží a těm, jimiž vládne vaše pravice! Bůh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a vychloubační,
ani ty, kdož jsou lakomí a lidem lakotu nařizují a skrývají to, co Bůh jim uštědřil ze Své přízně. A připravili jsme pro nevěřící trest ponižující.
(Súra 4, Ženy, 1-37)

A žádají tě o vysvětlení ohledně žen. Odpověz: „Bůh vám již dal o nich vysvětlení a je zde i to, co vám bylo přednášeno z Písma o sirotcích ženského pohlaví, kterým jste nedali to, co je pro ně předepsáno, a které si přejete vzít za manželky, a dále o dětech slabých a o spravedlivém jednání se sirotky. A o všem, co dobrého učiníte, Bůh dobře ví.“
Jestliže se žena obává od manžela svého hrubosti či lhostejnosti, není pro ně oba hříchem, dospějí-li mezi sebou ke vzájemné dohodě, neboť dohoda je to nejlepší. A v duších je stále přítomna lakota; budete-li však konat dobré a budete-li bohabojní – vždyť Bůh věru dobře je zpraven o všem, co činíte.
Nikdy vám nebude možno, abyste byli spravedliví mezi ženami, i kdybyste si to přáli. Neprojevujte však jedné z nich úplnou náklonnost a nenechávejte jinou jakoby visící ve vzduchu! Dosáhnete-li dohody a budete-li bohabojní – vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
Jestliže se oba manželé rozvedou, Bůh je oba obohatí ze Své hojnosti a Bůh je pln hojnosti, moudrý.
A Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi. A věru jsme přikázali těm, jimž dostalo se Písma před
(Súra 4, Ženy, 127-131)

Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví – a to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají.
A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení!
Umožňujte sňatek svobodným, žijícím mezi vámi, a rovněž bezúhonným z vašich otroků a otrokyň. A jsou-li potřební, Bůh je obohatí z laskavosti Své a Bůh je velkorysý, vševědoucí.
A nechť ti, kdož nenalézají možnost sňatku, jsou zdrženliví, pokud je Bůh neobohatí z laskavosti Své. -S těmi z otroků vašich, kteří usilují o písemnou dohodu o propuštění, uzavřete tuto dohodu, jestliže o nich víte, že je v nich dobré, a podarujte je z majetku Božího, který vám dal! – A nenuťte své mladé otrokyně, které chtějí žít jako muhsany, k nemravnosti, toužíce po statcích tohoto života pozemského. A ten, kdo je k tomu nutí, (bude potrestán); a Bůh bude potom, co k tomu byly donuceny, odpouštějící, slitovný.
(Súra 24, Světlo, 20-33)

Muslimové a muslimky, věřící muži a věřící ženy, poslušní a poslušné, pravdomluvní a pravdomluvné, trpěliví a trpělivé, pokorní a pokorné, dárci a dárkyně almužny, postící se muži a postící se ženy, cudní a cudné, muži a ženy hojně Boha vzpomínající – těm všem Bůh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou.
(Súra 33, Spojenci, 35)

Věru ty, kdož urážejí Boha a posla Jeho, Bůh prokleje na tomto i onom světě a připraví pro ně trest zahanbující.
A ti, kdož urážejí věřící muže a věřící ženy, aniž si to oni zasloužili, ti se obtížili pomluvou i hříchem zjevným.
Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. A Bůh je odpouštějící, slitovný.
Nepřestanou-li pokrytci a ti, v jejichž srdcích je choroba, a ti, kdož pomluvy šíří v Medíně, věru způsobíme, abys proti nim zakročil a pak již budou jen krátce sousedy tvými.
(Súra 33, Spojenci, 57-60)

Bůh již slyšel řeč oné, která se s tebou hádala ohledně manžela svého a stěžovala si u Boha. Bůh slyšel váš rozhovor, vždyť Bůh je věru slyšící, jasnozřivý.
Ti z vás, kteří nazývají manželky své zádami svých matek, vědí, že ony nejsou jejich matkami; matkami jejich jsou jedině ty, které je porodily. A říkají tím věru slova zavrženíhodná a falešná. A Bůh zajisté je promíjející, odpouštějící!
Ti, kdož říkají ženám svým „Jsi pro mne jak záda mé matky“ a potom chtějí odvolat to, co řekli, mohou se vykoupit propuštěním otroka, dříve než se opět vzájemně dotknou. A k tomu jste napomínáni a Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.
A nechť se ten, kdo nenalezne k tomu možnost, postí dva měsíce po sobě následující, dříve než se opět vzájemně dotknou. A nechť ten, kdo nebude toho schopen, nakrmí šedesát chudáků. A toto je stanoveno, abyste věřili v Boha a posla Jeho, a toto jsou omezení Boží. Nevěřícím se pak dostane trestu bolestného!
(Súra 58, Hádka, 1-4)

Proroku! Rozvádíte-li se se svými ženami, tedy se s nimi rozveďte v ustanovené pro ně lhůtě a počítejte přesně dny čekací lhůty a bojte se Boha, Pána svého! Nevyhánějte je z jejich domů a nechť z nich neodcházejí, leda kdyby se dopustily hanebnosti zjevné. A toto jsou omezení Boží a kdo přestupuje omezení Boží, ten sám sobě křivdí. Ty nevíš, ale možná že Bůh později způsobí nějakou věc jinou.
A když ženy dosáhnou lhůty své, pak je buď podržte podle zvyklosti vhodné, anebo se od nich odlučte také podle zvyklosti vhodné. A vyžádejte si svědectví dvou osob spravedlivých mezi vámi a přistupte k svědectví při Bohu. A toto je napomenutí tomu, kdo věří v Boha a v den soudný. A kdo je bohabojný, tomu On připraví východisko
a uštědří mu obživu z místa, odkud s tím ani nepočítal. A tomu, kdo spoléhá se na Boha, tomu On postačí, vždyť Bůh uskutečňuje rozkaz Svůj a Bůh ustanovil pro věc každou rozměr její.
Pro ty z vašich žen, jež již nemají naději na menstruaci, ale jste-li přesto na pochybách, nechť jsou čekací lhůtou tři měsíce; a stejně platí i pro ty, které ještě menstruaci neměly. Pro ty, jež jsou těhotné, skončí čekací lhůta tehdy, když porodí. A kdo je bohabojný, tomu Bůh věc jeho ulehčí.
Toto je nařízení Boží, které vám sesílá. A kdo je bohabojný, tomu Bůh vymaže špatné skutky jeho a rozmnoží mu odměnu.
Ubytujte ženy své po rozvodu tam, kde sami bydlíte, podle možností svých. Nečiňte jim žádnou újmu s úmyslem je utiskovat. Jsou-li těhotné, přispívejte jim, pokud neporodí! A jestliže kojí pro vás dítě vaše, dávejte jim jejich odměnu a dohodněte se vzájemně podle zvyklosti uznané, však narazíte-li na obtíže, dejte je kojit ženě jiné!
Nechť ten, kdo je blahobytný, dává úměrně k blahobytu svému a nechť ten, jehož obživa je odměřena, dává z toho, co Bůh mu uštědřil. A Bůh neukládá duši žádné více než to, co sám jí dal. A Bůh po těžkostech přinese ulehčení.
(Súra 65, Rozvod, 1-7)

Advertisements

Komentáře: 28

Filed under Filosofie a religionistika

28 responses to “Bible a Korán o vztahu mužů a žen (normativní výroky)

  1. Thomas

    Jaký má význam srovnávat Bibli a korán? Bible je Boží slovo, korán je od satana. Ta filosofická marnost…

  2. rushwolf

    Jo, můžeme porovnávat Korán a Bibli donekonečna, když si uvědomíme, že obojí vzešlo z podobné kultury a mentality tamních lidí, která byla v určité míře k ženám nepříznivá dávno před islámem, křesťanstvím dokonce i judaismem, nepřekvapí nikoho podobné výroky v obouch knihách… jenže šedá je teorie, zelený je strom života… to že v naší kultuře i přez vliv křesťanství nevydržel tak striktní postoj k ženě jako k něčemu druhořadému možná ukazuje, že jádro konfliktu mezi Evropskou a Islámskou kulturou není zdaleka jen konflikt náboženství ale i konflikt v rozdílné mentalitě, která vychází z hlubších, než náboženských kořenů… čili, to že Bible možná vyznívá hůř než korán není zásadní… bible není původním produktem Evropské mentality a naturelu… to co je v ní obsaženo je jen dalším odrazem mentality lidí, kteří k nám dnes přinášejí islám… čili jakákoli snaha obhájit islám konfrontací s biblí jako představitelkou naší mentality je dle mého názoru zcestné…

    • Nezbývá mi, než citovat sám sebe z článku: „Zdržím se jakéhokoli hodnocení a interpretací, cílem článku je jen a pouze poskytnout na jednom místě všechny relevantní zdroje k danému tématu.“

      • rushwolf

        To sem samosebou četl a měl to i na paměti když sem reagoval, ale myslím, že by bylo neupřímné nám tu tvrdit, že si článem napsal jen tak z hecu, protože ti to najednou přišlo jako dobrý nápad a ne proto, že si měl potřebu nějak reagovat v kontextu předchozích debat a článků… hledě na tvůj článek v těchto souvyslostech, je vše tak trochu nasnadě a opravdu netřeba aby si přidával ještě nějaké další vlastní hodnocení… co tím básník chtěl sdělit a komu je celkem jasné alespoň se teda tak domnívám. No ale to je tvoje věc, já sem spíš zvědavej na tu debatu co se tu určitě zas rozhoří, nechám si to na zítra abych se zabavil v mezičase mezi úředními úkony, jihž při pátku nebývá hojně 😀

        • Skutečnost je taková, že mě už štvali na blogu (na tom iDnesovém) křesťani, kteří pořád operovali tím, jak hnusnej Korán hlásá nerovnost a je to proti přirozenosti a kdesi cosi. A protože jsem měl tu rešerši beztak hotovou (chci napsat článek na téma patriarchality abrahámovských náboženství a jak se z ní vymyká Ježíšovo učení (na rozdíl ovšem od toho, co tam vnesl zpět Pavel z Tarsu), ale teď se na to prostě necítím), tak jsem ji zveřejnil. Ono se to ostatně bude hodit, až ten článek napíšu, budu mít na co odkázat 😉
          Jinak pokud jde o textovou stránku, tak mi konkrétně Pavlovy listy (a listy jemu připisované) připadají sexističtější než Korán, ale samozřejmě je zde také celá další tradice, proměna křesťanství díky osvícenství apod. To teď neřeším, jen dávám k dispozici texty.

          • Albatros

            To by mě docela zajímalo, jak se proměnilo křesťanství díky osvícenství. To je pro mě naprostá novinka. Vždyť osvícenství je v podstatě antiteze ke křesťanství. Že by jako nějaká syntéza?

            • No, prostě bylo nuceno přijmout určité civilizační hodnoty, jež osvícenství přineslo. Mimochodem: Stále existují kupříkladu ultrakonzervativní katolíci, kteří tvrdí, že od roku 1789 to jde s naší civilizací zu grunt. Ale většina křesťanů už bere postosvícenské civilizační hodnoty za své.

              • Albatros

                Toto je ovšem novodobý zednářsko-iluminátský výklad historie. Klasická církevní škola by s tímto hrubě nesouhlasila.
                Materiálně se máme od té doby čím dál tím líp, ovšem po duchovní stránce bych s tím nesouhlasil. Mimojiné i hlubinná psychologie datuje moderní psychické problémy od doby, kdy se člověk odklonil od organizovaného náboženství s jeho všemi blahodárnými rituály.

                To mě vždycky dostává, když někdo s osvícenským vzděláním (brainwashingem) argumentuje blahodárností událostí ve francii roku 1789. Myslím, že ty haldy mrtvol prošlých gilotinou by hrubě nesouhlasily. I já osobně odmítám uznat prospěšnost ideologie, v jejíchž základech jsou potoky krve, což je tento příklad.

                • Aha, takže středověké křesťanství nemělo s potoky krve nic společného?

                  • Albatros

                    Tak teď nevím co máš na mysli. Já tam žádné potoky krve nevidím, pokud nepočítám války které vedli křesťanští panovníci a ne církev nebo někdo zaštiťující se křesťanskými idejemi.

    • lomikel

      Bingo!

      problem neni islam sam o sobe, problme neni imigrace sama o osbe, problem neni jakakoli kultura sama o sobe.

      Problme je 1. synergie militantiho islamu( mysleno jeho casti), 2. masivni imigrace lidi kteri jsou nositeli islamu
      ( a tedy i te militatni odnoze ktere ma , kojote, vedouci ulohu 😉 v evropskem jihhadu 3. prefernce jine kultury pred kulturou vlastni, misto hostu a spoluziti
      se jedna o vykoreneni mistnich kultur.

      MISTNICH ! ne nejake neexistujic celoevropske/zapadni kultury vuci ktere se kojote vymezuje a pouzivas k tomu jakekoli prostredky ( zde islam) nevidice
      ze jedina „kultura“ na kterou lze tve stiznosti napasovat je umela Euro-Globalni-Sracka. Kterou ty na druhe strane hodnotis pozotivne v ramci sve propagace
      EU. Tak nejak mi z toho plyne ze v tom mas gulas.

      Prava mistnich kultur jsou umensovana spolecnou frontou 1. globalistu ( jejichz cilem je unifikovani substrat obyvatel zeme bez korenu a socialnich vazeb umoznujicich se
      alespon pokusit nenechat se s**** do prdele korporacema a 2. pomatencum kteri povazuji sebe, svuj narod, svoji komunitu za menecene, vadne, zlocinne, prvnotne hrisne etc.

      Z techto dvou tem globalistum aspon rozumim, jde jim o kontrolu zdroju a moc, o co jde pomatencum mi jasne neni.

      Rozlisovat je treba, ne kazdemu to jde, mozna proto ze to slovo ma vice vyznamu 😉

      discrimination – schopnost rozlišovat (podst.jm.) g
      discrimination – diskriminace
      discrimination – rozdílné zacházení
      discrimination – dělání rozdílu
      discrimination – rozlišování
      discrimination – rozlišovací schopnost
      discrimination – bystrý úsudek
      discrimination – nerovnoprávnost

      To ze globalisti (dnes predvsim USA, velke staty EU a Israel) produkuji bidu a rozklad po celem svete ( ted napr. Libie, Syrie, Afganistan) neni zadny argument pro adoraci islamu ( ci jineho nabozenstvi).

      Jak je mozne videt v Syrii ( Libii), globaliste se tam spoji s tim nejhorsim neumirnenymi islamskymi nabozenskymi proudy s cilem o prosazeni zmen vedoucich ke kontrole
      zdroju.

      Za seba jakozto prislunika MISTNI kultury rikam ze ma prava nebudou umensena v nicim zajmu, za sebe rikam STOP imigraci, za sebe rikam ze chci aby se rozvijela ma MISTNI kultura.

      Problme je 1. synergie militantiho islamu( mysleno jeho casti), 2. masivni imigrace lidi kteri jsou nositeli islamu
      ( a tedy i te militatni odnoze ktere ma , kojote, vedouci ulohu 😉 v evropskem jihhadu 3. prefernce jine kultury pred kulturou vlastni, misto hostu a spoluziti
      se jedna o vykoreneni mistnich kultur.

      MISTNICH ! ne nejake neexistujic celoevropske/zapadni kultury vuci ktere se kojote vymezuje a pouzivas k tomu jakekoli prostredky ( zde islam) nevidice
      ze jedina „kultura“ na kterou lze tve stiznosti napasovat je umela Euro-Globalni-Sracka. Kterou ty na druhe strane hodnotis pozotivne v ramci sve propagace
      EU. Tak nejak mi z toho plyne ze v tom mas gulas.

      Prava mistnich kultur jsou umensovana spolecnou frontou 1. globalistu ( jejichz cilem je unifikovani substrat obyvatel zeme bez korenu a socialnich vazeb umoznujicich se
      alespon pokusit nenechat se s**** do prdele korporacema a 2. pomatencum kteri povazuji sebe, svuj narod, svoji komunitu za menecene, vadne, zlocinne, prvnotne hrisne etc.

      Z techto dvou tem globalistum aspon rozumim, jde jim o kontrolu zdroju a moc, o co jde pomatencum mi jasne neni.

      Rozlisovat je treba, ne kazdemu to jde, mozna proto ze to slovo ma vice vyznamu 😉

      discrimination – schopnost rozlišovat (podst.jm.) g
      discrimination – diskriminace
      discrimination – rozdílné zacházení
      discrimination – dělání rozdílu
      discrimination – rozlišování
      discrimination – rozlišovací schopnost
      discrimination – bystrý úsudek
      discrimination – nerovnoprávnost

      To ze globalisti (dnes predvsim USA, velke staty EU a Israel) produkuji bidu a rozklad po celem svete ( ted napr. Libie, Syrie, Afganistan) neni zadny argument pro adoraci islamu ( ci jineho nabozenstvi).

      Jak je mozne videt v Syrii ( Libii), globaliste se tam spoji s tim nejhorsim neumirnenymi islamskymi nabozenskymi proudy s cilem o prosazeni zmen vedoucich ke kontrole
      zdroju.

      Za seba jakozto prislunika MISTNI kultury rikam ze ma prava nebudou umensena v nicim zajmu, za sebe rikam STOP imigraci, za sebe rikam ze chci aby se rozvijela ma MISTNI kultura.

      • lomikel

        bohuzel formular neni user frendly pro vkladani delsich prispevku, tak to kojote prosim smaz, dam to znovu a snad lepe.dik

        • Dej sem co chceš a jak chceš, já to stejně nebudu číst, protože to zcela zjevně bude off topic.

          • lomikel

            dik kojote uz to pastuju 🙂

            Bingo!

            problem neni islam sam o sobe, problme neni imigrace sama o osbe, problem neni jakakoli kultura sama o sobe.

            Problme je 1. synergie militantiho islamu ( mysleno jeho casti), 2. masivni imigrace lidi kteri jsou nositeli islamu
            ( a tedy i te militatni odnoze ktere ma , kojote, vedouci ulohu 😉 v evropskem jihhadu 3. prefernce jine kultury pred kulturou vlastni, misto hostu a spoluziti
            se jedna o vykoreneni mistnich kultur.

            MISTNICH ! ne nejake neexistujici celoevropske/zapadni kultury vuci ktere se kojote vymezuje a pouzivas k tomu jakekoli prostredky ( zde islam) nevidice
            ze jedina „kultura“ na kterou lze tve stiznosti napasovat je umela Euro-Globalni-Sracka. Kterou ty na druhe strane hodnotis pozitivne v ramci sve propagace
            EU. Tak nejak mi z toho plyne ze v tom mas gulas.

            Prava mistnich kultur jsou umensovana spolecnou frontou 1. globalistu ( jejichz cilem je unifikovani substrat obyvatel zeme bez korenu a socialnich vazeb umoznujicich se
            alespon pokusit nenechat se s**** do prdele korporacema) a 2. pomatencum kteri povazuji sebe, svuj narod, svoji komunitu za menecene, vadne, zlocinne, prvnotne hrisne etc. jak je libo.

            Z techto dvou tem globalistum aspon rozumim, jde jim o kontrolu zdroju a moc, o co jde pomatencum mi jasne neni.

            Rozlisovat je treba, ne kazdemu to jde, mozna proto ze to slovo ma vice vyznamu 😉

            discrimination – schopnost rozlišovat (podst.jm.) g
            discrimination – diskriminace
            discrimination – rozdílné zacházení
            discrimination – dělání rozdílu
            discrimination – rozlišování
            discrimination – rozlišovací schopnost
            discrimination – bystrý úsudek
            discrimination – nerovnoprávnost

            To ze globalisti (dnes predvsim USA, velke staty EU a Israel) produkuji bidu a rozklad po celem svete ( ted napr. Libie, Syrie, Afganistan) neni zadny argument pro adoraci islamu ( ci jineho nabozenstvi).

            Jak je mozne videt v Syrii ( Libii), globaliste se tam spoji s tim nejhorsimi neumirnenymi islamskymi nabozenskymi proudy s cilem prosazeni zmen vedoucich ke kontrole
            zdroju.

            Za seba jakozto prislunika MISTNI kultury rikam ze ma prava nebudou umensena v nicim zajmu, za sebe rikam STOP imigraci, za sebe rikam ze chci aby se rozvijela ma MISTNI kultura.

            1. Jak pise rushwolf , srovnavas dve knihy vznikle v temze nabozenskem proudu. Srovnej to s tim jake ma postaveni zena v soucasne spolecnosti, ani jedna kniha s tim nesouzni.
            Rozdily obou nabozenstvi ( pac kniha neni nabozensvi ale jen jeden z jeho zdroju) v kontextu postaveni zeny jsou zalozene na 1. duchu (ve smyslu uzu) kazdeho z nich ( krestanstvi bylo kultivovan vice, diky sekularizaci), 2. radikalnim misionarskem potencialu obou – u islamu je na vzestupu, krestanstvi v evrope spise vyhasina) 3. vestsi imunite integralni evropske populace vuci extremnim projevum nabozenstvi nez u imigrantu.

  3. alan.3582

    Ten článek považuji za nedokonečný, očekával jsem, že z toho něco vyplyne. Podle mého názoru i samotná komparace měla někam směřovat, samotné kopírování zvládne každý. Samotné tvrzení: „Zdržím se jakéhokoli hodnocení a interpretací, cílem článku je jen a pouze poskytnout na jednom místě všechny relevantní zdroje k danému tématu.“ je ryze krátkozraké. Jaký má takový cíl vůbec smysl? Co se týče těch zdrojů, i ty jsou pojaty fragmentárně, vždyť i na začátku je to řečeno. Jak by mohl autor poskytnout všechny relevantní zdroje, když většinu z těchto relevantních zdrojů sám vyloučil?

    • Vždyť hned na začátku říkám, že je to tematická rešerše z textů, OMG! S smysl cíle ( 😀 To se vám fakt povedlo!) je poskytnout materiál každému, kdo se tím tématem chce zabývat, to dá přece rozum. Jaký jiný smysl rešerše má? Já se z vás fakt poseru… 😀

  4. Upřímně, Kojote, je sice vidět, že jste v tom nechal notný kus práce, ale podle mě zbytečné. Příliš dlouhé na to, že to může zajímat maximálně někoho, kdo má stejně apriori jasno.

    • Vlastně to zas tak notný kus práce nebyl. Pokud se člověk orientuje v problematice a má k dispozici Bibli i Korán online s konkordantním vyhledáváním, jde to celkem rychle. 😉
      Jinak jak jsem tu už psal: Mám v hlavě článek kvůli kterému jsem tu rešerši dělal, až to všechno „sepne dohromady“, jistě jej napíšu.

      • Konkrétně jsem použil:
        http://www.biblenet.cz/
        http://www.islamweb.cz/koran/
        V obou se hledá dobře a navíc vyhledávání umí brát v potaz tvarosloví.

      • Intelektuálně se na veřejnosti obnažuji nerad, ale dnes musím učinit výjimku: co je to konkordátní vyhledávání?

        • Myšleno „s použitím konkordance“, tedy původně knižně vydaného seznamu věcných nebo slovních podobností v různých částech knihy nebo různých knihách, dnes už klasické konkordance nahradily vyhledávače. Takže by se dalo říci, že tím myslím „vyhledávání věcných nebo slovních podobností v různých částech knihy nebo různých knihách“. Tak. 🙂

      • Viv

        Včera jsem dokázal jenom zírat na text a zběžně ho proletět a žádná reakce mě tedy nenapadala. A ani dnes se mi nechce ho číst podrobně, za to mě napadají aspoň nějaké otázky, když už ne tvrzení 🙂

        – stojí naše evropská civilizace na učení Bible nebo Bible sloužila jenom jako omluva pro jiné motivy vládců a dobyvatelů (třeba ryze egoistické) Třeba protože v ní lze najít protikladné odpovědi na stejné otázky? 🙂 Běžný Evropan byl asi ovlivněn církevní masáží o křesťanské pokoře, cti chudoby, skromnosti atd. , ale byla to hybná síla civilizace? V rozvoji a expanzi Evropy (koloniální, hospodářské) se mohl projevovat starozákonní pohled na nutnost nesmiřitelného boje s hříchem a šíření víry všemi prostředky, včetně zabíjení nepřátel (mužů, žen, dětí, nemluvňat i dobytka, jak tomu chtěl Hospodin po králi Saulovi).
        – pokud je odpovědí na první otázku ano, jaká by potom mohla být islámská civilizace postavena na uvedených pasážích z Koránu (o hodně laskavějších než biblické), když by dostala nezávislých dalších 600 let vývoje?
        – je naše civilizace křesťanská? Je humánní? Žije se tu díky tomu lépe než v jiných civilizačních uskupeních?
        – bylo nutné řešit otázku vztahů mezi mužem a ženou na úrovni nejvyšších svatých knih, jako je Bible či Korán? Připadá mi obdobné, jako kdyby se třeba otázky nevěry řešila paragrafy v evropských ústavách…
        Možná je to důkazem děsu mužů z žen a jejich bezradnosti tváří tvář sexualitě, nerozumovému fyzickému štěstí a představě, co kdyby jejich ženy souložily s jinými muži. A proč má panenství takovou hodnotu v Bibli i v Koránu?

        Asi jsou to témata na další samostatné knihy 🙂

  5. jiri

    Moc se mi líbí všechny příspěvky pod článkem, je pěkné vidět že toto téma se dotýká někoho i dnes a jsou tací kteří mají i svůj názor a nebojí se ho říct.
    Jen ke zvážení : s jakou mírou jistoty jste si jistí – a to kdokoliv, že chápete ve správných spojitostech ,,překlady,,textů jak bible, tak koránu,po xxx stoletích vývoje od počátečního mluveného textu, k prvotnímu zápisu a dalších – nutně v dané době tendenčních opisech.
    Na jednom bychom se asi shodli, že ? například že se dříve mluvilo,než psalo, a dál… a to je už otázka : kdo?, kdy? proč? pro koho? za co ? atd……
    Zdravím Kojota, zajímavé čtení.jiri