Liščí deník: Prokecaná noc

DIGITAL CAMERA

„Když včera zapadlo slunce, spinkala jsem, ale když pak už byla úplně tma i v bytě a Kojot šel spát, probudila jsem se a začala jsem zpívat a povídat. Kojot se probudil a povídal mně a občas i zpíval. To se mi líbilo, tak jsem mu skočila na postel, olízla mu nos a nechala se pohladit. Povídala jsem a povídala a Kojot říkal něco o sousedech, ale tomu jsem nerozuměla.  Tak jsme si povídali a povídali, já se nechala hladit a pak zase chodila po pokoji. A Kojot vůbec nespal! Ani trochu! Pak, když za oknem už bylo docela světlo,  mě vzal Kojot do náruče a pevně mě držel a to se mi líbilo. Pak mě dal do té tašky, co mě v ní nosí a lehl si tak se mnou. Spala jsem s ním a pak jsem odešla pod topení, ale už jen docela na kraj, protože jsem se míň bála.  Ráno pak dělala nějaká věc na stole hluk, Kojot se vzbudil, sáhl na tu věc a hluk přestal. Pak vstal, nějakou dobu byl úplně pryč z bytu, pak se vrátil a dal mi najíst.  To se mi líbilo. Potom uklízel moje hovínko, vzal mě k sobě, seděl u nějaké věci, co mluví a hladil mě. Na puse mi objevil klíště a tahal je ven, to se mi moc nelíbilo, ale vydržela jsem to. Odpoledne Kojot spal v posteli a já jsem spala v rohu místnosti vedle topení. Myslím, že Kojot je hodný, ale stejně se mám pořád ještě na pozoru!“

Advertisements

Komentáře: 2

Filed under Liščí deník, Zvířata

2 responses to “Liščí deník: Prokecaná noc

  1. Vážený Kojote. Velmi bych uvítal, kdyby Liščí deník pokračoval nadále. Nejlépe asi přibližně tím způsobem, jak vypadají první tři části, i když je mi jasné, že to může časem kolidovat s jinými Vašimi prioritami. Osobně mám dlouhodobější zkušenosti pouze se soužitím se psy. (Letmý kontakt s hospodářskými zvířaty ani nepočítám, i když jsem kdysi byl nucen pomoci na svět jednomu jehněti a dopadlo to dobře.) Získal jsem poněkud kusé informace o lidech a od lidí, kteří sdíleli domov s vlkem nebo s opicí. Nabyl jsem dost určitého dojmu, že pes, vlk a opice interagují s člověkem rozdílně. A dále dost neurčitého dojmu, že vlk sice svého člověka může snadno nepochopit a může mu být nebezpečný, ale něco jako „vyložené podrazy“ nedělává, kdežto opice ano. Velmi by mě zajímalo, jak tomu může být s liškou.

    • Mám to v plánu pokud možno každý den v období jejího růstu a „integrace do společnosti“ 😉 Později pak přinejmenším pokaždé, když se stane něco zajímavého. Jinak také doporučuji web http://vixey.cz , jehož autor má taky lišku a píše o ní, má tam i fórum. Díky němu jsem začal o lišce takto vážně uvažovat. Rozdíl je v tom, že on si pořídil asi týdenní lišče z kožešinové farmy, které od malička rozkrmoval, sám jsem zvědav, jak se budou naše zkušenosti případně lišit.