Pulgasari (recenze severokorejského filmu)

Vzhledem k aktuálnímu dění kolem KLDR jsem se rozhodl napravit jeden z kulturních restů a shlédnout severokorejský fantasy film Pulgasari z roku 1985. Rozhodl jsem se správně – bylo to velmi poučné.

Nejprve je třeba říci, že už samo pozadí vzniku tohoto filmu je pozoruhodné. Jeho režisér Shin Sang-ok, který si v Jižní Koreji vydobyl velice dobré renomé, byl v roce 1978 unesen severokorejskými agenty do KLDR, kvůli pokusům o útěk tam strávil následujících pět let v krutých podmínkách ve vězení a poté byl povolán tehdy „korunním princem“ Kim Čong-ilem, který mu sdělil, proč jej nechal unést. Kim, který byl velký fanoušek filmu a sám se podílel na natáčení mnoha snímků jako producent, po něm požadoval, aby pro KLDR točil umělecky hodnotné filmy a poskytl mu neomezené finanční prostředky, nejnovější technologie i dostatek pracovníků a údajně i uměleckou svobodu. Shin Sang-og pak pro Kima natočil tři filmy, přičemž snímek Pulgasari je posledním z nich a je splněním snu Kim Čong-ila o severokorejském „monster movie“, přičemž, alespoň se to říká, nakonec nebyl v KLDR vůbec promítán.

Ještě než byl snímek Pulgasari dokončen, poslal Kim Čong-il Shina a jeho ženu Choi (jež byla rovněž unesena) propagovat Severní Koreu na několik filmových festivalů v Evropě, z nichž jeden byl i ve Vídni. Tam se jim podařilo setřást severokorejské agenty a taxíkem uprchnout na americkou ambasádu, kde okamžitě požádali o azyl. Ten dostali a následně odletěli do USA, kde žili několik let pod ochranou CIA.

Tak alespoň popisuje tyto peripetie Shin Sang-ok. Objevily se i hlasy, že ve skutečnosti odešel do KLDR dobrovolně (což byla samozřejmě i oficiální verze severokorejské strany), protože se mu v roce 1978 kvůli cenzuře jihokorejské autoritativní vlády zhroutila kariéra. Pak je ovšem namístě otázka, co v takovém případě dělal mezi lety 1978-1993.

Pulgasari_jako_minimo.jpg

Přistupme nyní k samotnému filmu. Jeho děj je poměrně prostý. Odehrává se někdy ve středověku, zemi vládne krutý vládce, hrozí hladomor kvůli jeho konfiskacím úrody a formuje se něco na způsob zbojnické gerily. Aby proti ní mohla vláda země bojovat, zabaví lidem zemědělské náčiní a přikazuje kováři, ať je překová na zbraně. Kovář ale lidem zabavené motyky vrátí, načež je zatčen a surově trestán. Když umírá hlady ve vězení, z poslední hrsti rýže vytvoří figurku Pulgasariho, jedlíka železa, a s posledním výdechem požádá bohy, aby ji oživili a aby bojovala proti bezpráví. Jeho duše pak do figurky vstoupí. Následně se figurka dostane ke kovářově dceři, která se poraní při šití a na figurku dopadnou kapky její krve. Pulgasari ožije, začne se krmit každým železem, které mu přijde do cesty a roste a roste…

Nebudu nyní popisovat různé peripetie filmu, podstatné je, že se Pulgasari stane zbraní v rukou povstalců a veškerá snaha vládcových generálů zničit netvora, nyní již zvícího třípatrového domu, končí neúspěšně. Nakonec povstalci vítězí, vládcův palác je v troskách, vládce sám je zašlápnut. Jenže i po tomto vítězství musí Pulgasari jíst. Dějový oblouk se uzavírá – rolníci musejí odevzdat své zemědělské náčiní, aby obludu nasytili. Hlavní hrdinka, kovářova dcera, se obává, že až Pulgasari sní všechno železo v zemi, vydá se do jiných zemí a uvrhne svět do zkázy. Rozhodne se proto přinést nejvyšší oběť, aby monstrum zničila.

Pulgasari_veliky.jpg

Kdybychom film nahlíželi zcela bez kontextu jako dobrodružnou fantasy, řekli bychom, že tam na svou dobu jsou docela slušné triky a kvalitní výprava, že některé bojové scény působí poněkud naivně, že povstalci postrádají jakoukoli vojenskou taktiku a občas se chovají dost hloupě, zadní projekce občas bijí do očí, zvukové efekty jsou poněkud divné, syntezátorová hudba je zvláštní, ale líbila se mi. Je ostatně docela zvláštní, že vzhledem k rozpočtu filmu a přítomnosti japonských specialistů není film kvalitnější. Může jít o autorský záměr? Tak či onak: Dá se na to dívat. Dvě až tři hvězdičky z pěti.

Nicméně v kontextu svého vzniku je film mnohem pozoruhodnější, protože lze poselství snímku číst hned v několika rovinách. První z nich je marxistická ve smyslu Marxovy interpretace dějin coby dějin třídních bojů: Pulgasariho osvobozujícího rolníky z feudálního područí lze chápat jako kapitalismus a příběh jako metaforu buržoasní revoluce. Myslím, že takto byl film také producentovi – samotnému Kim Čong-ilovi – interpretován a takový výklad je zcela legitimní a ani v této interpretaci nelze snímek chápat jako prvoplánovou režimní agitku.

Nicméně soudím, že snímek lze interpretovat mnohem šířeji jako výstižnou metaforou revoluce požírající své děti a tím i jako metaforou severokorejského režimu jako takového. Působivé je v této souvislosti sdělení, že ten, kdo Pulgasariho oživil, jej musí také zničit – a to za cenu oběti.

Pulgasari-destruction1.jpg

Současně to ale můžeme obrátit a chápat film jako metaforu případného svržení stávajícího severokorejského režimu. V tomto smyslu lze dobře rozumět překovávání motyk v meče, ohrožení obyvatelstva hladomorem; režisér navíc do filmu vložil například i scénu, kdy povstalci, obklíčení na hoře, jež jej jejich základnou, trpí hladem a jedí trávu a kůru stromů. To lze pokládat za obraz vpravě prorocký, a navíc jde zřejmě o režisérovu vlastní reflexi období, kdy byl uvězněn (ostatně lze v tomto smyslu interpretovat i kováře uvězněného bez jídla a vody). Rovněž technickou nedokonalost bychom mohli vnímat jako zprávu o režimu (ve smyslu stavění Potěmkinových vesnic), nicméně to již hodně spekuluji.

„Pulgasarim“ bychom v takovém případě rozuměli jednak Spojené státy, jednak – a především – nadnárodní korporace, jež by se, jak píši jinde, jistě nerozpakovaly patřičně využít disciplinovanou pracovní sílu v nejrůznějších „montovnách“. Tedy opět kapitalismus, ale z jiného úhlu pohledu.

Shin Sang-okovi se za severokorejské peníze podařilo natočit skutečně dobré podobenství dějin revolucí a myslím, že ač film zastaral pokud se týče triků a různých filmařských vychytávek, jeho sdělení je aktuální i dnes. A když mluvím o revolucích, nemyslím tím jen ty komunistické, zamysleme se nad tím, jak si „Pulgasari“ pochutnal, a dosud pochutnává, na bohatství naší země po „Vítězném listopadu“.

Je třeba se hlouběji zamýšlet nad dynamikou revolucí a politických převratů, nad silami, jež se mohou vymknout kontrole, a tedy i úvahami nad tím, jak se po revoluční změně „Pulgasariho“ účinně zbavit. Recenzovaný snímek nám v tomto směru nabízí velmi plodnou metaforu. Odpustíme-li mu technickou nedokonalost a průměrné herecké výkony, rozhodně stojí za shlédnutí.

PS: Film můžete úspěšně najít i na Piratebay.se a na Ulož.to. České titulky nejsou, jen anglické, ale vzhledem k charakteru snímku mu lze rozumět i při sledování přímo v korejštině. 😉

Advertisements

1 komentář

Filed under Filosofie a religionistika, Recenze

One response to “Pulgasari (recenze severokorejského filmu)

  1. jvf

    Velmi zajímavé. Ze severokorejské kinematografie jsem viděl jenom Mstitele s píšťalou, ale to už je strašně dávno. Každopádně si dovolím zkopírovat, co jsem na ono aktuální téma četl v jedné internetové diskusi: „KLDR je naopak splněný sen českého pravičáka: nulové daně pro občany, 10 % pro zahraničního investora, absolutně žádné zaplevelení sociálními, politickými, občanskými a environmentálními právy, nulová občanská společnost, stát řízený ryze manažersky.“