Jsou články o KLDR propaganda?

V českých mainstreamových médiích se nadprůměrně často setkáváme se články, jež komentují dění v jedné konkrétní totalitní zemi. V komentářích se v této souvislosti objevují i hlasy, že se jedná o propagandu. Je tomu tak či nikoli? A pokud ano, v jakém smyslu?

Lze říci, že články o KLDR lze rozdělit na dvě skupiny. V první skupině jsou ty články, jež informují o nějaké významné aktuální události týkající se KLDR (vypuštění rakety, jaderný test apod.), druhou skupinou jsou texty, které skutečně vzbuzují podezření ze zaujatosti – například prezentace několika fotografií coby „zobrazení otřesných poměrů v Severní Koreji“, přičemž by ve skutečnosti nebylo velkým problémem vyfotit podobnou kolekci i u nás. Někde na pomezí jsou články, jež nabízejí různé dramatické a tragické příběhy z této země.

Články v první skupině nelze považovat z hlediska tématu za propagandistické – jedná se o významné mediální události a je třeba o nich čtenáře informovat. Můžeme diskutovat o způsobu, jakým jsou podány, ale v zásadě s nimi nemám problém, samozřejmě až na neustálé zdůrazňování slova „komunistický“, který, jak uvidíme dále, pokládám v této souvislosti za dosti nepřípadný.

Co se druhé skupiny týče, je třeba položit otázku, zda různé pochmurné fotky či příběhy o utrpení apod., ač samy o sobě třeba i zajímavé, tématiku Severní Koreje výrazným způsobem neprotežují. Je spousta jiných zemí, kde jsou lidská práva porušována zcela srovnatelně, třeba v Demokratické republice Kongo. Představme si, že by média psala o mučeních, znásilňováních, mizení osob, verbování dětí do bezpečnostních složek, diskriminaci žen a minorit atd. (viz odkaz), a stále by opakovala, že to činí „tamní demokratický režim“ (je to konec konců „demokratická republika“, ne?).

To, co česká média dělají v případě KLDR, je opakované vytváření spojitosti s minulým režimem v tehdejším Československu, případně dokonce i se současnou KSČM. Nutno ovšem dodat, že tak činí poměrně obratně, totiž neexplicitně. Zbytek nechají na čtenářích, z nichž část jistě toto spojení v komentářích zformuluje, na to se lze stoprocentně spolehnout. Stačí jen zdůrazňovat slovo „komunismus“.

Nicméně přirovnávat KLDR k minulému režimu u nás, jak je některými komentátory pod takovými články činěno, a jak je čtenáři sugerováno, je zcela nepřípadné. Dokonce ani k první polovině padesátých let nelze tamní situaci přirovnat!

Proč tedy zprávy o „komunistické“ KLDR a nikoli o „demokratické“ Demokratické republice Kongo? Myslím, že je to celkem zjevné. V tomto smyslu se mohu podepsat pod tvrzení, že se jedná o propagandu (prováděnou záměrným výběrem a účelově zjednodušujícími konotacemi).

Nepochybuji o tom, že režim v KLDR vězní lidi v gulazích, živí armádu na úkor civilního obyvatelstva, které postihují hladomory, praktikuje absolutní cenzuru atp., navíc by si někteří, zvláště pak mladí, komunisté měli uvědomit, že kult osobnosti, který už v KLDR přešel do stádia ryzího náboženství (legendy o narození obou prvních Kimů, zprávy o zázracích atp.), je neslučitelný s marxismem a s Marxovým a Engelsovým komunistickým projektem, a stejně tak situace, kdy naprostá menšina lidí žije v nehorázném blahobytu a většina lidí v bídě, což prosím není propaganda, to je v případě KLDR opravdu celkem evidentní.

Ale i kdybychom slovo „komunismus“ použili v dnes obvyklém, ač z mého pohledu značně nepřesném, označení autoritářských režimů vedených stranou komunistického typu, KLDR je daleko spíše než „komunistickým režimem“ orientální despocií s dědičně předávanou vládou Kimů. Jakékoli srovnávání s naším minulým autoritářským režimem (přestože ani ten rozhodně nebyl žádná výhra) pokládám za zcela absurdní. Pokuste se nad tím prosím rozumně zamyslet, případně se zeptejte pamětníků – většina lidí za minulého režimu žila docela normálně a perzekuce po většinu tohoto období měly podobu spíše šikany (zákazy studovat, vyhazovy z práce, opakované výslechy na StB apod.) než nějakého vyloženého státního teroru, i když i takové případy bychom zde našli (nyní hovořím o době po konci stalinského období do poloviny padesátých let), ale i v těch padesátých letech signifikantní většina populace rozhodně netrpěla.

Tím rozhodně nechci tvrdit, že minulý režim není zodpovědný za řadu zločinů; říkávám ostatně, že je správné zkoumat zločiny minulého režimu, ale že je také už opravdu na čase zabývat se zločiny režimu současného. Nemohl bych se kupříkladu s klidným svědomím připojit ke vzpomínkovým akcím pořádaným Martou Semelovou (ale vážím si jí za to, že se nebojí takto projevit svůj postoj), nicméně si z minulého režimu leccos pamatuji, leccos znám ze vzpomínek příbuzných a pokládám za evidentní, že to tu prostě nikdy nebylo jako v KLDR a ani to k něčemu takovému nespělo. Proto odmítám jakékoli spojování tohoto druhu za čirou demagogii. A spojování režimu v KLDR se současnou KSČM, tedy s jejím většinově uznávaným programem demokratického a pluralitního (politicky i majetkově) socialismu je už vysloveně bizarní!

Mám ostatně v úmyslu srovnat způsob a jazyk článků Rudého práva o disidentech a článků současných médií o komunistech. Tuším, že tam naleznu zajímavé paralely.

Mám jednu obavu – koncem osmdesátých let jsem byl coby (neobvykle klidný) puberťák přesvědčen, že v Jihoafrické republice ve skutečnosti žádný apartheid neexistuje (a pokud ano, že má nějaký smysl, který byl zamlčen), protože jsem z principu nevěřil ničemu, co nám tehdejší média sdělovala. Nyní se setkávám s tím, že už zase existují lidé, kteří z principu oficiálním médiím nevěří a to ani tehdy, když sdělují něco v zásadě pravdivého. Je to samozřejmě druhý extrém. Ještě se k tomu dostanu.

Neboli: Za minulého režimu u nás skutečně docházelo k perzekucím, a to i přesto, že nám to sdělují oficiální média (sic!), a v Severní Koreji většina populace trpí – a to i přesto, že nám to sdělují oficiální média (sic!).

Nicméně je také třeba brát v potaz, že se u nás za oněch „strašlivých 40 let komunismu“ mnohé vybudovalo (aby to pak bylo „demokraticky“ rozkradeno), významná většina lidí žila docela normálním životem a nežila ve strachu o práci, ve strachu z exekutorů, ve strachu pořídit si dítě apod. – a to navzdory tomu, že o tom současná média nepíší.

Stejně tak je třeba vzít v potaz, že KLDR byla po celou dobu své existence zemí, na jejímž počátku byla strašlivá válka, jejíž jihokorejský soused byl až do osmdesátých let autoritářským režimem a jež byla v permanentním ohrožení. A to navzdory tomu, že o tom média nepíší.

Každý propagandista by vám řekl, že lež je z propagandistického hlediska mnohem horší variantou, než polopravda. A tak jsme byli mediálně krmeni polopravdami za minulého režimu a jsme jimi krmeni i dnes!

Proto prosím ty čtenáře, kteří jsou pamětníky minulého režimu – včetně těch, kteří byli perzekvováni! – aby mladším lidem pravdivě zprostředkovávali vzpomínky na život v něm. Ty dobré i ty zlé. Jinak se dostaneme do stádia, kdy část mladých lidí, kteří minulý režim nezažili, bude věřit, že zde bylo peklo na zemi, a část se propagandě vzepře a vytvoří si mylnou představu založenou na opačném extrému. Setkal jsem se s mladými lidmi, kteří byli přesvědčeni jak o první, tak i o druhé mylné verzi naší historie, a bylo mi z toho vážně smutno.

Je to mimochodem podobné, jako s informováním o drogách – záměrně selektivní informování o nich (jen o negativních účincích), případně dokonce záměrně zkreslené, prokazatelně vede k tomu, že část mladých lidí po první zkušenosti s marihuanou dospěje k závěru, že to všechno jsou kecy a drogy podcení. Účelové polopravdy nic dobrého nepřinášejí patrně v žádné oblasti života…

Pokusme se proto prosím hovořit o naší minulosti pravdivě a nezkreslovat ji tím či oním ideologickým prizmatem. V opačném případě totiž vyrábíme z části populace… fanatiky.

Advertisements

komentářů 39

Filed under Politika

39 responses to “Jsou články o KLDR propaganda?

  1. Achab Haidler

    Ale tady bylo peklo na zemi.
    -acb-

    • To je strašně laciné, Achabe. Nezlobte se, ale fakt nelze srovnávat minulý režim a a třeba KLDR. To je prostě šílená optika. Nechtěl bych návrat minulého režimu, ale rozhodně bych dal přednost životu v něm, než životu v KLDR či v článku zmíněné Demokratické republice Kongo. Realita je odstupňovaná, ne černo-bílá. Aspoň tedy tak, jak ji vnímám já…

  2. strojmir

    To je jasné, ještě zřetelnější je to u Kuby, která je oproti některým režimům, tiše respektovaným nebo dokonce podporovaným západními zeměmi, oázou „spravedlnosti a nenásilí“. Přesto je na pranýři každou chvíli. Na druhou stranu je to logické, je jasné že nežijeme v pohádkové zemi spravedlivých a když je některá země dlouhodobě trnem v oku USA, ti se o náležitý mediální výklad dokázali vždy postarat, ostatně stejně, jako více či méně obratně či úspěšně jiné země s mocenskými ambicemi. I tam strategické zájmy hájí PR řízená tajnými službami.

    Jedna věc Kojote. Byť je jasné, že teze Marxe a Engelse nebyly v minulém režimu uskutečňovány a mnohé bylo v přímém rozporu a u režimů, jako je ten v KLDR je to ještě zřejmější, nezmění to podle mého nic na tom, že je idea komunismu na dlouho těžce pošramocená a zdiskreditována. Nevidím obzvláštní důvod se ji snažit křísit. Podle mého je i historicky a filozoficky překonána a smysl mají jen některé části. To není konec ideí sociální spravedlnosti, ani Marxe jako filozofa, ale to že v současnosti se neobjevilo tak monumentální dílo, jaké jim věnoval Marx neznamená, že by tyto ideje neměly nové životaschopnější podoby. Tyto navazují na vývoj, ale přidávají také nové formy a poznatky a nemusejí se vláčet s koulí na noze v podobě strašidelných struktur minulých režimů. Byť se mnohé primitivní psychologické základy kapitalismu, respektive určité vrstvy společnosti za všech režimů příliš nezměnili, změnila se celá řada jiných podstatných věcí a také pochopení nástrojů, jak skutečných změn pomalu dosáhnout.

    • Strojmire, to všechno se děje a jen o tom nevíš. Marxismus je nově a kriticky zpracováván různými zajímavými filosofy a rozhodně není brán jako dogma. Ale to, o čem píši v článku, je neshoda takříkajíc principiální a bylo třeba ji zmínit.

      • strojmir

        Reaguji pozdě, ale přesto: Myslel jsem to prostě tak, že jaký smysl má angažovat se ve straně, která je bytostně svázána s překonanou filozofií K. Marxe a navíc je historicky zdiskreditovaná.

        • Strojmire, nějak mi to teď uniká. KSČM není bytostně svázaná s žádnou překonanou filosofií jednak proto, že kromě obecné levicovosti není bytostně svázaná s žádnou filosofií, jednak proto, že marxismus není překonaná filosofie (na rozdíl od marxismu-leninismu).
          KSČM pochopitelně není historicky zdiskreditovaná, za těch 23 let se jí to ještě nepovedlo 😉 Ale jasně, chápu – kontinuita s KSČ a tak: Inu, právě proto! My už jsme zažili tu trapnou situaci, když na nás dítě volalo „Císař je nahý!“. Což je historická zkušenost k nezaplacení a lze na ní stavět! 🙂

    • hans

      Hm, kdyby vaši optiku přijali křesťané, tak jejich víra skončila už ve 4. století.

      Je možné, že marxismus dopadne podobně.

  3. Souhlasím s velkou většinou Vašeho textu. Mám ale problém se dvěma Vašimi tvrzeními.
    1) Píšete, že u nás v padesátých letech „signifikantní většina populace rozhodně netrpěla“. Lze jistě souhlasit s tím, že popravena a uvězněna byla „menšina populace“. I s tím, že omezení některých svobod nelze vždy hned označit za „utrpení“, zejména při povědomí o poměrech třeba v KLDR. Domníván se ale, že k utrpení lze počítat v určitých případech i strach. Příčiny strachu se tehdy nabízely snadno: Stigmatizovaný předek, příbuzný či známý (buržoazní původ, pobyt v imperialistické cizině včetně protihitlerovského boje), neuvážený slovní projev (vlastní nebo někoho z rodiny), neochota k náboženským úkonům projevujícím servilitu komunistické ideologii a k právnickým či fyzickým osobám, které ji reprezentovali (opět nejen vlastní, ale kohokoli blízkého). Přidejme strach z toho, že udavači a disponenti mocí mohli pro perzekuci poměrně snadno použít nejen reálné, ale i smyšlené skutečnosti, a máte dobré důvody k tomu, aby „signifikantní většina populace“ strachem trpěla. Neumím dokázat, na jakou část populace strach opravdu doléhal. Ale zanedbatelný atribut tehdejší společnosti to nebyl.
    2) O dnešní KSČM píšete jako o straně s programem demokratického a pluralitního socialismu. (A minimálně implicitně hájíte to, že (možná i jak?) se uchází o zákony a volbami legalizovanou část politické moci.) Obecně nemám výrazných preferencí mezi levicovými a pravicovými politickými programy a dovedu si představit, že by mi nějaký „demokratický socialismus“ nemusel vadit o mnoho více než „klientelistický (mafiánský) kapitalismus“. Děsí mě ale skutečnost, že KSČM posílá na posty, jež získala v demokratických volbách, často lidi, kteří dříve pracovali v komunistických ozbrojených složkách jako zástupci velitelů pro politické věci. Například u pohraniční stráže to znamenalo, že mladým pohraničníkům vymývali mozky tak, aby tito lidé byli schopni střílet po svých bližních, kteří chtěli „tábor míru a socialismu“ opustit. Vím o konkrétním případu zabití malého dítěte v náručí jeho matky psem, když se snažila z NDR přes ČSSR dostat na „západ“, a o postoji toho, kdo psa pustil. Domnívám se, že příčina oné tragédie se nalézá více u politruka útvaru, než u toho pohraničníka, který byl v systému poměrně nízko. Domnívám se i na druhou stranu, že více u politruka než třeba u členů ÚVKSČ (paní Švorcová a spol.), kteří zase byli poměrně vysoko. Z politruků mám prostě dodnes strach a po jejich vyslání do vedení krajů mám strach i z dnešní KSČM. Demokratičnost programu to pro mne příliš nemění.
    Jsem si vědom, že se můj komentář netýká KLDR. Týká se ale propagandy a aplikace komunistické ideje, byť rozhodně není nezaujatý ani vyvážený.

    • 1) Strach jako zdroj utrpení je zcela reálný a je třeba s ním počítat. Nicméně z vyprávění těch, co tu dobu zažili, usuzuji, že hodně lidí strach nemělo – byli pod vlivem oficiální propagandy, které tehdy povětšinou věřili, neměli tedy důvod nadávat a bát se. Jinak tomu bylo u lidí, kteří byli možnými cíly státního teroru – nekomunističní politici (Horáková), jinak než oficiálně zaměření levicoví myslitelé (Kalandra), vysoké stranické kádry (Slánský) a samozřejmě lidé se „špatným původem“. Nechci tu dobu obhajovat, ale jsem si jist, že v ní bylo rozhodně méně strachu než za protektorátu.
      Pokud jde o další období, pak si myslím, že dnes žije ve strachu rozhodně více lidí, než třeba 80. letech (o šedesátých ani nemluvě).
      2) ad KSČM – prozradím malé tajemství: Nejsou lidi. Tedy lidi, kteří mají nějaké zkušenosti s řízením a organizováním, jsou schopní a nejsou nad hrobem. Co se ke mně dostalo, tak Sloup je schopný člověk a je na postu, kde nemá jak cokoli ideově ovlivňovat. S tou situací nejsem spokojený, ale je to tak.

      • 1) Souhlasím jak s tím, že (1a) situace za protektorátu byla horší než v padesátých letech, tak i s tím, že (1b) dnes se může bát existenčních problémů více lidí než v letech osmdersátých. Ani (1a) ani (1b) mě však nezbavuje strachu z faktu, že KSČM dává politickou moc lidem, kteří v minulosti aktivně prosazovali násilí.
        2a) Nedostatek lidí s morálním kreditem sice často vede k (nad)vládě lidí bez onoho kreditu a ne vždy tomu může jedinec zabránit. Nikdy bych se ale na takovém smutném procesu nechtěl jakkoli podílet. Z toho důvodu bych nikdy nechtěl být členem či voličem KSČM.
        A ze stejného důvodu nemohu být ani členem či voličem ODS. U ní jde sice o protěžování násilníků, kteří se často obejdou spíše bez střelby. Ale sebevražda v bezvýchodné ekonomické situaci nebude asi o moc příjemnější, než smrt při přechodu hranice. Škoda, že ČSSD v bývalých komunistických politrucích a donašečích nevidí problém, tím je pro mě nevolitelná také.
        2b) Dovoluji si nesouhlasit s Vaším názorem, že Václav Sloup nemůže cokoli ideově ovlivňovat a že je proto jeho angažmá v řízení krajského školství přijatelné. Ovládnutí školství a manipulace s míněním žáků a studentů je věc, o kterou se komunisté (a před nimi třeba jezuité) vždy snažili a často docela úspěšně. Proto se obávám vlivu KSČM nejen na školství v Karlovarském a v Jihočeském kraji.

        • Nebuďte paranoidní, nikdo školství manipulovat nebude. Dovedete si představit, jaký kravál by nastal, kdyby se o to KSČM byť i jen náznakem pokusila?
          A jinak ad členství v KSČM – přesně to je důvod, proč tam jsem 😉 Aby byl k dispozici i někdo věrohodnější, než bývalý politruk.

        • hans

          Ten druh násilí, který vám vadí, prosazuje každá vláda v každé společnosti. I ta dnešní. A nekomunistické strany celkem běžně kandidují na různá místa obhájce střílení, státního násilí a terorismu, leckdy i organizované v různých „člověkách v tisni“. Ojedinělé případy u komunistů, navíc desítky let staré, nejsou zdaleka tak nebezpečné.

          • Na jedné straně organizace Člověk v tísni, která se snaží dostat k potřebným lidem humanitární pomoc, jako potraviny nebo přikrývky. Na druhé straně političtí pracovníci ozbrojených složek předlistopadového Československa, kteří nabádali k zabíjení těch, kdo tu nechtěli být a šli přes hranici pryč. Podle vás je první strana horší než druhá? Chápal bych, kdyby někdo vytýkal Člověku v tísni, že je jeho činnost málo efektivní nebo ne optimálně cílená. Do jisté míry chápu i toho, kdo bývalého politruka nevidí jako velké nebezpečí pro naši současnost. Ale pokud považujete propagátory komunistického násilí za méně nebezpečné než organizaci Člověk v tísni, pak opravdu nejen nesouhlasím, ale ani nerozumím.
            Dnešní vláda nemá mé sympatie a vytýkám jí mnohé. Ale určitě ne to, že by prosazovala takový druh násilí, který do roku 1989 provozovala Vojska ministerstva vnitra (Pohraniční stráž) na státní hranici nebo STB v Bartolomějské ulici v Praze. To je násilí, jehož zlehčování mi vadí. Násilí takového typu tato vláda nedělá.

            • Za sebe: Politika je umění možného a nikdy nebude čistá. Beztak to ostatně vypadá, že Sloup bude odvolán. Za sebe mohu říci, že by bývalo bylo schůdnější, kdyby mu dali méně kontroverzní resort. Nevím, jestli mám komentovat Člověka v tísni, na tuto organizaci jsou různé názory, především je zajímavé, že si k pomoci vybírá jen politicky „košer“ oblasti, a vyhýbá se třeba Palestině. Také jsem se již z mnoha stran (včetně romské) setkal s kritikou ohledně projektů týkajících se Romů, ale objektivně to posoudit nemohu. Myslím si ale, že se zde srovnávají dvě hodně odlišné věci a netuším, co Hans myslel tím, co napsal, také by mě zajímalo nějaké vysvětlení.

  4. Antonín Pekárek

    Všechny články jsou propaganda. Každé sdělení je propaganda.

    • Dnes, tj. ve chvíli, kdy toto píši, je středa 27. února roku 2013, 16 hodin, 46 minut. V Brně je v této chvíli dle meteorologických stanic teplota 5 °C,
      oblačno. Vítr vane rychlostí 7.2 m/s ze severu/severovýchodu.

      • Antonín Pekárek

        Ano. A smyslem tohoto popisu počasí je prokázat, že ne vše je propaganda. Změnit mé myšlení a ukázat před ostatními „já mám pravdu“. Tedy – propaganda.

        • Ne každá snaha změnit myšlení je propaganda.

          • Antonín Pekárek

            A co je tedy propaganda? Komunikace vedená s cílem přinutit druhou stranu, aby udělala, co chceme. Ale to je veškerá (možná ne zcela, nechytat za slovíčka) komunikace. Pokud bychom chtěli odlišit propagandu v té klasické představě, jak se o ní obvykle mluví, od ostatní komunikace, asi bychom mohli použít jen rozlišení užitých prostředků. Ale bylo by to k něčemu? Myslím, že ne, bavili bychom se o nepodstatných technikáliích a princip by nám unikl. Komunikaci vedeme takřka vždy proto, abychom protistranu k něčemu donutili, co by jinak neudělala. Komunikace je hypnóza, manipulace, přeprogramování nebo třeba propaganda. Všechna ta slova označují v jádru totéž.

            • Dobře, samozřejmě můžete pracovat s pojmy takto volně. Osobně si myslím, že když se zvětší rozsah pojmu nad určitou mez, ztrácí vypovídací hodnotu, ale hádat se s vámi nebudu.

              • Antonín Pekárek

                Mně to naopak připadá, že ten užší výklad nemá praktický smysl. vede to na spor o slovíčka, na sofistiku. Diskutujete pak o nálepkách, ne o smyslu. Nebo se neptejte jestli jsou ty články propaganda, ale jestli jde o organizovanou, řízenou dezinformační akci. Rozhodně ano.

  5. Nehodný

    Souhlasím s Vámi a obdivuji Vaši odvahu se takhle veřejně vyjádřit. Když sleduji na ČT tu špínu, která se jmenuje zpravodaj Etzler a referuje o „komunistické“ Číně pouze v samých negativních konotacích, tak nevidím žádný rozdíl mezi ním a blahé paměti Jaroslavem Kojzarem z Rudého práva.
    PS 1. Dávejte na sebe pozor, metody tajné bezpečnosti se nijak nezměnily (mohlo by Vás na přechodu porazit auto).

    PS 2. Můžete mi sdělit, proč ještě

    • Nehodný

      PS 2. Můžete mi sdělit, proč máte (komunisté) ještě mezi sebou Jaroslava Kojzara? Vám osobně to připadá korektní? Díky za odpověď.

      • Díky za komentář.
        Proč mezi sebou máme Kojzara: Samozřejmě proto, že nikoho nekádrujeme kvůli minulosti. Ale otázka zní spíše na to, proč je redaktorem v Haló novinách – patrně proto, že je v tomto ohledu kompetentní. Musím říci, že třeba v pondělních novinách bývají rozhovory s různými osobnostmi, dělá je právě Kojzar a jsem s nimi spokojen.

        • Nehodný

          Nejde o kádrování, ale o objektivitu. Již před listopadem 1989 se vyskytli hlasy komunistů, že jednostranný a neobjektivní styl psaní Kojzara v RP poškozuje KSČ a staví proti ní obyčejné lidi (což se nakonec potvrdilo). Svět přece není černo-bílý (a jak píšete výše, lidi nakonec v důsledku toho přestanou věřit i pravdivým informacím).
          BTW Mohl byste napsat článek, jak v březnu 2013 hodnotíte listopad 1989? Mezinárodní souvislosti jsou zřejmé, ale jaké chyby vedli KSČ k totální prohře? A byl to pokus frakce kolem gen. Lorence (potažmo L. Štrougala) o renesanci KSČ, který se však vymknul kontrole? Předem díky za reakci.

          • Fakt myslím, že to, co teď Jaroslav Kojzar dělá, je v pořádku. Co se minulosti týče, nemám pochyb. Ale furt lepší Kojzar v Haló novinách, než ti, kteří včas „překabátili“ na vlivných, zvláště ekonomických, postech.
            Ohledně druhého: To mě přeceňujete 😉 Docela zajímavé je, co o tom říká Štrougal, ale je třeba to brát jako pohled z jedné konkrétní perspektivy. Četl jsem příslušné pasáže z jeho pamětí a chci si je přečíst celé.
            Podle mě šlo o spolupůsobení mnoha vlivů, přičemž je dobře, že k tomu došlo, protože KSČ ztratila schopnost sebereflexe a kontaktu s realitou a dál to tak už rozhodně nešlo.

      • Bohouš

        Kojzar je jen jedním z mnoha. Už tu někdo dával vyjádření výkonnýho výboru k Únoru 48. Komunisti mají místo v demokratický společnosti – pokud ale budou netečný ke stalinismu, holt budou pro značnou část společnosti nepřijatelný (stejně jako se lidi tvrdě ozvali proti antisemitovi Bátorovi), protože obhajovat teror 50. let je zkrátka chucpe. Až si KSČM začne místo Gottwalda dávat za vzor třeba Kalandru nebo Michala Mareše, pak se snad začne něco měnit.

        • KSČM je hodně opatrná, co se týče dávání za vzor. Prakticky jmenuje pouze Marxe, „obchází“ i Lenina. Jiná věc je, co dělají ti i oni členové. KSČM se až úzkostlivě brání vytyčování nějaké závazné „stranické linie“ a nikdo se nemusí bát, že bude vyloučen za své názory, pokud tyto budou levicové. Je možné, že to v tomto směru přehání, je to jakási antiteze někdejší KSČ. Ale je to pořád asi lepší, než ten opak.
          Co se Kalandry týče, už nějakou dobu uvažuji o tom, že bych rozjel nějakou iniciativu, která by vedla k pojmenování nějaké ulice po něm. Má ulici ve Vsetíně, ale ne třeba v rodném Frenštátě. Myslím, že by KSČM takový počin slušel.

          • Bohouš

            Různý názory jsou fajn, ale vedení strany by se mohlo distancovat od extremistů.
            S Kalandrou držím palce, ale obávám se, že pro hodně komunistů by byly jeho názory pořád nepřijatelný, protože jako jeden z mála už ve 2. pol. 30. let přesně popsal hrůzy stalinismu a za třetí republiky marně burcoval a varoval před komunistickým převratem.

  6. rjh

    Nejsou mi jasné dvě věci:
    a) Co jsou současná média a co ne. Tenhle blog je přece taky médium. Stejně třeba Haló noviny. Kdo chce, může číst média, která informují o KLDR způsobem, jenž mu vyhovuje.
    b) Pokud by tenhle blog do současných médií, o nichž se v textu hovoří, nespadal, proč do nich něco nepíšeš, aby se stav změnil.

  7. Nehodný

    Dovoluji si upozornit Kojota i ctěnou čtenářskou obec zde na dnešní článek v Britských listech (http://www.blisty.cz/art/67712.html). Doporučil bych také Kojotovi, aby svůj článek nad touto diskuzí uveřejnil v uvedených Britských listech. Přeji všem čtenářům hezký den.

  8. jvf

    Jednoduše – o severní Koreji se tolik píše proto, že je to jediný stát na světě, s nímž se může Nečasova vláda vážně srovnávat. To i ta Kuba si dokázala navzdory ekonomickému propadu uchovat celkem fungující sociální a zdravotní systém.

  9. ABC

    Socialismus měl zatím problém s lidskou podstatou – vždy zbyrokratizoval a znesvobodněl a zkostnatěl, protože v lidech je zakořeněn dravčí instinkt, zvířecí dědictví. Kapitalismus je svým způsobem bližší instinktům lidí . souboj o moc, požitky, egoismus, konzumace. Ale nakonec se zjistí, že že slouží k ovládání, manipulaci těch těch neúspěšných úspěšnými. A část neúspěšných se dá chytře manipulovat dlouho. Socialismus je společnost, která se snaží dát všem lidem práva, vzdělání, ušlechtilé cíle; nenechat lidi na ulici; nezneužívat je – ale zatím skončil vždy u byrokratizace, nesvobody a neefektivity.Třeba nová informační revoluce může něco změnit. Nebo nějaká syntéza, kde budou garantovány i práva lidí na důstojný život ruku v ruce s konkurenčním bojem. Ale to by asi muselo být globální, protože ekonomika je propojená. A dneska je celý svět v podstatě kořistnicky kapitalistický.

  10. kaktusák

    A odkud vlastně víte, jaké jsou v KLDR skutečné poměry? Zdejší i zahraniční prokapitalistická média lžou, to je jasné. Proč by měla zrovna v případě KLDR hlásat pravdu?

    • To už jsem kdesi psal: I kdyby život v KLDR vypadal tak, jak jej sami prezentují, rozhodně bych o něj nestál. Navíc se domnívám, že umím opravdu dobře vyhodnocovat informace, včetně satelitních snímků. Snímky, které přinesli cestovatelé, taky nejsou důkazem nějak zvlášť utěšených poměrů. Pokud se Severokorejci usmívají, je poznat, že to není přirozený úsměv. Neexistují žádné fotky či filmy zobrazující radosti a starosti běžného života. Rodina Kimů je bizarně zbožštěna včetně zpráv o zázracích (toho nedosáhl ani Stalin).
      Je to prostě mnoho střípků, které skládají mozaiku. Vezměme si kupříkladu Irán – ten je také démonizován, ale existují mraky dokladů o tom, že tam lidi docela normálně žijí, pokud na to seženu peníze, nebude problém tam zajet a popovídat si s nimi , nikdo mi nebude plánovat trasu – budu moci jít v podstatě kamkoli, samozřejmě kromě vojenských objektů atp. Totéž Kuba, Vietnam, Laos, Myanmar…
      Neboli: Až mi současný Kim umožní tam jet, navštěvovat města a vesnice a mluvit s lidmi, které náhodně potkám, tak možná svůj názor přehodnotím. Zatím k tomu nemám důvod.