Předvolební průzkumy a mediokracie aneb Jak jsem „přemluvil bábu“

I když na toto téma obvykle nic nepíši, protože mi připadá, že už vše bylo řečeno, musím se podělit o jednu čerstvou zkušenost s tím, co s lidmi dělají předvolební průzkumy a média. Před chvílí jsem telefonoval své babičce a nabídl jí doprovod k volbám…

Mé babičce je 88 let, stále je docela čiperná, nemá žádné významné vzdělání a neumí si dávat do souvislosti věci, jež kupříkladu mně připadají samozřejmé. Nedivím se tomu, má na to ve svém věku právo.

Několikrát jsme se bavili o politice, cítí stejné rozčarování jako většina občanů, dřív volívala (aniž by ji někdo přemlouval!) ODS („Kvůli vám, mladým.“), dnes už k volbám nechodí, vzpomíná na komunisty, což glosuje asi celkem typickými slovy „Já už se toho nedožiju, ale co vás mladé ještě čeká…“

Když jsme se před časem bavili o prezidentských volbách v kontextu s tím, jak nadávala na Kalouska, překvapilo mě, že jí Schwarzenberg připadá „takový slušný“. Vysvětlil jsem jí, že on je šéfem TOP09 a z této pozice legitimizuje právě toho Kalouska. To babičku nenapadlo. Tolik k těm souvislostem.

Babička striktně odmítla Zemana, nelíbí se jí jeho vystupování, na Fischera neměla názor, tetovaného Franze asi není v této souvislosti třeba řešit, další kandidáty už pominu. Když jsem se jí zeptal na Dienstbiera, řekla, že je jí sympatický, že měla ráda i jeho otce a že jeho by volila. Řekl jsem, že ho chci také volit, ale nutno dodat, že jsem babičku opravdu k ničemu nepřemlouval (stejně tak jsem v krajských volbách respektoval její přání nevolit), připadlo by mi to pod úroveň.

Nu, a před chvílí jsem tedy své babičce zavolal s tím, že ji zítra doprovodím k volbám – je to konec konců půl kilometru cesty, počasí není nic moc a navíc se před pár lety přestěhovala a neví, kde to vlastně je. Řekla mi, že nikam nepůjde, protože v televizi říkali, že se rozhoduje mezi Fischerem a Zemanem a ona ani jednoho z nich volit nechce. Musel jsem jí opravdu trpělivě vysvětlit, že tomu tak není, že máme teprve první kolo a nic ještě není rozhodnuto a že její hlas může mít přeci jen na něco vliv. Nakonec jsem ji přemluvil a zítra ji k volbám doprovodím. Nutno dodat, že za toto „přemluvení báby“ mi stydno není, protože jsem jen vyjasnil situaci.

Stát jsme my, jeho občané, a máme právo se podílet na jeho fungování a to bez ohledu na míru své inteligence, bystrosti a analytických schopností. Média by ve skutečné demokracii měla sloužit k tomu, aby srozumitelně zprostředkovala dění ve společnosti, nikoli aby lidem vytvářela realitu, jakou si ty či ony kruhy objednají. Předvolební průzkumy pak, spolu s jejich mediální prezentací, zjevně jdou proti duchu demokracie a je jen otázkou, v jak velkou frašku „demokratické“ volby vlastně proměňují.

Advertisements

Komentáře: 6

Filed under Co život dal... a vzal., Politika

6 responses to “Předvolební průzkumy a mediokracie aneb Jak jsem „přemluvil bábu“

  1. Viv

    Přemýšlel jsem, jestli by přímou volbu mohla udělat reprezentativnější tříkolová verze, kdy by v prvním kole postupovali všichni kandidáti a jenom by se vidělo, jak jsou na tom v oblíbenosti. Toto první kolo (nebo předkolo) by eliminovalo vliv médií, průzkumů veřejného mínění a ukázalo by voličům, jestli mají riskovat ztrátu hlasu a hlasovat pro svého oblíbeného politika, kdy v případě mála hlasů se jejich hlas se ztratí a umožní tím postup někomu, koho by nechtěli vůbec. Anebo jestli mají volit někoho, kdo se jim moc nelíbí, ale protože vědí, že má šanci postoupit a porazit třetího, kterého nechtějí v žádném případě, tak z rozumu volí takto. Pomocí výsledků předkola by viděli, jestli má smysl volit srdcem a neovlivnila by je mediální masáž…

  2. libor

    mám jasno volím Karla

    • Vol koho chceš, Libore. Ale v případě, že se tam Karel nastěhuje, nestěžuj si, že pokračuje tradice římskokatolického Hradu.

  3. Jiří Snášel, Bruntál

    Nejsem stará bába, ale také mi to tak připadalo, že se volí mezi Fischerem a Zemanem! Už jsem se lekl, že jsem první kolo zaspal. Ale pak mi došlo, že všemocní novináři si to první kolo nedemokraticky udělali sami, zvolili si vítěze, a teď nám předkládají demokratickou možnost volby mezi těmi svými favority. A národ jak stádo ovcí bude u voleb automaticky vhazovat do urny jen jednoho z těch dvou.
    Jak proti této zlovůli novinářské bojovat?
    Jít k volbám i v prvním kole, zvolit kandidáta (kandidátku) dle nápovědy svého srdce, byť by měl (měla) velmi nízké procento preferencí.
    A kdyby toto udělali všichni, jistě by to kartami zamíchalo tak, že by příště už nebyl vítěz (aspoň pro novináře) tak jasný.

  4. Dienstbier byl jeden z mých dvou žhavých kandidátů, ale po včerejším debaklu v prezidentské debatě, které se projevovalo jeho až patetickou agresivitou vůči Zemanovi, se vracím k Táni Fischerové.
    Naopak musím pochválit Jana Fischera, který se zřejmě poučil z debaty s Milošem Zemanem na Primě a už nepůsobil tak ublíženě. Schwarzenberg by jako vždy skvělý, ale k čemu to je, když je jeho politikou „Nevidím zlo, neslyším zlo“. Také Roithová je sympatická, škoda jejího nekritického přístupu k církvím. Franz se ukázal jako velice omezený, protože jeho svět je jen svět kultury.

  5. Neuvěřitelné, jak je to snadné.