Jedenáctka aneb Dálkový výslech potřetí – odpovědi Petru Tomkovi

Petr Tomek pěkně a podnětně zpracoval mou výzvu a sám položil zajímavé otázky. Tak zajímavé, že jsem na ně odpověděl a protože je to odpověď delší než komentář, dávám je sem.

1. Je nějaké místo na Zemi (případně na jiné planetě) na kterém jsi nikdy v životě nebyl/a a které má pro vás osobně zvláštní význam?

– První, co mě napadne, je Haiti. A pak Pluto a jiné TNO. Sonda New Horizons patří k věcem, které mi už párkrát zabránily spáchat sebevraždu.

2. V technice je dnes mnohem těžší určit „co“ je třeba vynalézt, než „jak“ je to vyrobit. Jaké vynálezy podle bychom podle tebe budeme v nejbližší budoucnosti nejvíce potřebovat?

– První, co mě napadlo, je nějaká nová metoda léčby nebo prevence bakteriálních infekcí, tedy něco jiného než antibiotika. Obávám se, že vůči antibiotikům stále odolnější bakterie jsou „časovaná bomba“. Tohle mě nadchlo.

A pochopitelně nanotechnologie, kvantové počítače, supravodiče při pokojové teplotě a podobné věci, na něž si ale vzpomene v této souvislosti asi každý.

3. Cítíš nějaký morální konflikt v tom, že chováme pro maso (kůži, vejce) zvířata, i když jde o cítící a částečně i myslící bytosti? Pokud ano nebo ne, jak si to odůvodňuješ?

– Cítím, a nevím, jak se s tím smysluplně vypořádat. Člověk je všežravec a měl by jím zůstat, řekl bych. Ale netýrat při tom zvířata. Ale kde nakoupit masné výrobky z biofarem, když je nabídka tak omezená, jak je? Ale ne, tohle v sobě nemám vyřešené.

4. Kdybys měl/a sestavit soubor jednoduchých morálních pravidel (něco jako desatero) pro malou lidskou kolonii tak, aby se dala snadno zapamatovat – co by v nich bylo?

– Nad tím bych musel déle přemýšlet, ale asi by to bylo „zlaté pravidlo“ doplněné o odpovědnost i vůči jiným než lidským entitám (zvířata, příroda). Třeba se k tomu někdy vrátím,

5. Bude budoucnost podle tebe zářivá nebo temná a proč?

– „Pesimismus rozumu, optimismus vůle.“ Antonio Gramsci. Tím se snažím řídit. Slavoj Žižek napsal, že zpětně dokážeme objasnit, jak došlo k nějaké katastrofě, jež nás zaskočila. Měli bychom si tedy budoucí katastrofu představit, objasnit, jak k ní došlo, vrátit se v myšlenkách do současnosti a snažit se ten řetěz událostí změnit.

Osobně se vážně obávám nějaké autoritářské či fašistické diktatury. A snažím se dělat něco málo proto, abych takovému vývoji zabránil.

Píšu o tom třeba tady.

6. Měly podle tebe lety na Měsíc nějaký smysl?

– Rozhodně. Jeden z nejpozitivnějších důsledků studené války. Někdy se obávám, že bez velmocenského soupeření takové věci prostě ještě neumíme dělat a docela vítám současnou snahu Číny konkurovat v tomto směru USA.

7. Jak by sis představoval/a lepší svět? ( t.j. dobrý ale reálně dosažitelný) Co by v něm bylo jinak než v tom dnešním?

– Decentralizace moci a pluralita forem vlastnictví. V podstatě podobně, jak fo vidí Táňa Fischerová a jak je to v programových cílech KSČM. Demokratický socialismus. Byl bych také pro participativní rozpočty, kdy by lidé schvalovali v referendu návrhy lokálních, krajských i státního rozpočtu. Už to mají v několika zemích Latinské Ameriky a zdá se, že to funguje.

 8. Myslíš si, že se ještě současné umění může dostat z krize? Jaké umění má budoucnost?

– Nemyslím, že umění je v krizi. A budoucnost má podle mě to umění, které se bude pohybovat na hraně mezi „vysokým“ či „akademickým“ uměním a komercí. Umění, které bude schopno přetavit popkulturu v nějaké závažnější a přitom i běžným lidem srozumitelné sdělení.

9. Kdyby byla vyhlášena kolonizační mise na Mars, zúčastnil/a by se jí?

– Ano, ale po zdravotní prohlídce by mě odmítli 😉

10. Přesvědčily tě důkazy pro / proti globálnímu oteplování? Jaký důkaz bys považoval/a za dostatečný, abys své přesvědčení změnil/a?

– Nejsem kompetentní klimatolog a připadá mi rozumné důvěřovat vědeckému konsensu. Uvědomuji si, že i vědecký konsensus může být mylný, ale pokud si mám vybrat, zda věřit vědcům nebo blogerům, vyberu si vědce. Ale jisté pochybnosti mám ohledně praktických politických rozhodnutí s tím souvisejících – třeba co se slunečních elektráren týče apod.

11. Myslíš si, že má náboženství (obecně) v současnosti nějaký kladný přínos?

– Vezmeme-li to globálně, tak určitě ano. Uvědomme si, že jsou kultury, kde je náboženství zcela propleteno se vším ostatním, bez něj by ta kultura zanikla. Pak samozřejmě záleží na tom, zda přiznáme těmto kulturám kladný přínos či nikoli, ale já jsem obecně opatrný, co se posuzování odlišných kultur týče, a pakliže dojde k pokusu exportovat naši kulturu někam, kde nemá tradici, výsledky jsou tristní. Mluvím nyní o kulturách, jež jsou ve svém prostředí majoritní, je jasné, že musíme například řešit otázku imigrace.

Pokud jde o Evropu, vnímám zde náboženství spíše jako reakční faktor. Zvláště mám obavy z mocenské pyramidy římskokatolické hierarchie, i když se nebojím nějaké zásadní rekatolizace. Zde ale mám na mysli náboženství jako instituci v sociologickém smyslu, nikoli víru. Na druhou stranu i v Evropě shledávám i dnes kulturní přínos, náboženství je stále inspirujícím faktorem.

Hlavně si ale (z pozice marxismu) myslím, že bytí opravdu předchází vědomí, tedy že nemá smysl bojovat proti náboženství a pomíjet všechno ostatní. Nesčetněkrát se ukázalo, že to takto nefunguje. Rusko je, navzdory sedmdesátileté vládě programově ateistického režimu, stále velmi náboženské, ve skandinávských zemích, ačkoli tam nikdo s náboženstvím nebojoval, je většina lidí sekulárních a pokud se hlásí k nějaké církvi, je to pro ně obohacení života, které nepředstavuje žádný problém.   Proč asi?

Advertisements

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jedenáctka aneb Dálkový výslech potřetí – odpovědi Petru Tomkovi

Filed under Úvahy a postřehy

Komentáře nejsou povoleny.