Pokládal jsem to za neuvěřitelné, ale setkal jsem se s člověkem, který – kvůli špatnému amatérskému překladu titulků k filmu Jesus Camp – pokládal evangelíky za evangelikály. Pak jsem si uvědomil, že víc lidí, kteří se neorientují, může podlehnout témuž omylu, a cítím akutní potřebu se evangelíků zastat.
Tedy, evangelikálové jsou ti běsní křesťané, kterým říkám „ježíšovci“ nebo také „doslovníci“ (protože věří v doslovnou pravdivost Bible a jsou schopni neuvěřitelných myšlenkových kotrmelců, pokud poukážete na zjevné rozpory, jichž je Bible plná). Je to fundamentalistická odrůda křesťanstva, která popírá evoluci, snaží se dokázat historicitu všesvětové potopy, věří v brzký druhý příchod Krista, tvrdí, že „Bůh nenávidí teplouše“, a také jsou skálopevně přesvědčeni, že ten, kdo neuvěří jejich způsobem, se bude po smrti na věky věků smažit v pekle, což patrně uspokojuje jejich sadistické libido. U nás se čas od času vyskytují na náměstích a ulicích, zpívají nechutné kýčovité odrhovačky o Ježíši, mluví jazyky (nesmyslné extatické blábolení) atd. Byli by spíše pozoruhodnou kuriozitou, kdyby netvořili ve Spojených státech cca 40% obyvatelstva s významným politickým vlivem. Mně osobně z nich běhá mráz po zádech a pokládám je za stejně nebezpečné, jako fundamentalisty islámské. U nás je reprezentuje množství různých církviček a sborů, největší jsou asi Apoštolská církev a Církev bratrská, jedná se však pouze o 0,3% populace.
Naproti tomu evangelíci patří, co se křesťanů týče, k těm nejcivilizovanějším odnožím; zvláště u nás (Českobratrská církev evangelická). Chovají se normálně, nevěří v doslovný výklad Bible, nedští síru na homosexuály (tuto problematiku lze považovat za dosti vypovídající ukazatel civilizovanosti té které církve) a neodsuzují do pekla všechny, kteří věří něčemu jinému, než oni. V Brně kdysi promítali v kostele na Pellicové Život Briana, což hovoří za vše. Jediný problém, který s nimi mám, spočívá v tom, nač upozorňují Dawkins, Harris i Hitchens v případě umírněných věřících – totiž v neochotě zřetelně odsoudit své nebezpečně fanatické souvěrce (kteří pochopitelně nemají naopak sebemenších zábran v odsuzování svých umírněných souvěrců…).
Přesto mají evangelíci a evangelikálové něco společného – jsou to protestanti s kořeny v učení Luthera a Kalvína. Jenže zatímco evangelíci se vyvíjeli a postupně se uklidnili, evangelikálové jakýkoli vývoj odmítají a vězí svou mentalitou kdesi ve středověku nebo v raném novověku.
Stručně shrnuto: Nemám problém jít na pivo s evangelíkem (není-li to osobnostně blbec – blbci jsou pochopitelně všude), protože vím, že se pravděpodobně budeme vzájemně respektovat a naše světonázorové rozdíly nebudou nepřekonatelnou překážkou. Totéž je však vyloučeno v případě evangelikála, protože ten je pro mě (navzdory všem změnám v přesvědčení, jimiž jsem od svých devatenácti let prošel) konstantně ztělesněním jednoho z neryzejších zel světa…
Naproti tomu evangelíci patří, co se křesťanů týče, k těm nejcivilizovanějším odnožím; zvláště u nás (Českobratrská církev evangelická). Chovají se normálně, nevěří v doslovný výklad Bible, nedští síru na homosexuály (tuto problematiku lze považovat za dosti vypovídající ukazatel civilizovanosti té které církve) a neodsuzují do pekla všechny, kteří věří něčemu jinému, než oni. V Brně kdysi promítali v kostele na Pellicové Život Briana, což hovoří za vše. Jediný problém, který s nimi mám, spočívá v tom, nač upozorňují Dawkins, Harris i Hitchens v případě umírněných věřících – totiž v neochotě zřetelně odsoudit své nebezpečně fanatické souvěrce (kteří pochopitelně nemají naopak sebemenších zábran v odsuzování svých umírněných souvěrců…).
Přesto mají evangelíci a evangelikálové něco společného – jsou to protestanti s kořeny v učení Luthera a Kalvína. Jenže zatímco evangelíci se vyvíjeli a postupně se uklidnili, evangelikálové jakýkoli vývoj odmítají a vězí svou mentalitou kdesi ve středověku nebo v raném novověku.
Stručně shrnuto: Nemám problém jít na pivo s evangelíkem (není-li to osobnostně blbec – blbci jsou pochopitelně všude), protože vím, že se pravděpodobně budeme vzájemně respektovat a naše světonázorové rozdíly nebudou nepřekonatelnou překážkou. Totéž je však vyloučeno v případě evangelikála, protože ten je pro mě (navzdory všem změnám v přesvědčení, jimiž jsem od svých devatenácti let prošel) konstantně ztělesněním jednoho z neryzejších zel světa…
