Monthly Archives: Červenec 2010

Hledání esence televizoru

Zpráva o tom, že provozovatelka bufetu musela zaplatit pokutu za to, že měla ve své provozovně prokazatelně nefunkční (a patrně nezfunkčnitelnou) 25 let starou televizi coby dekoraci, mne – troufám si říci, že právem, i když evidentně nikoli právem kodifikovaným v zákonících – rozběsnila. A také mi připomněla minulý semestr, kdy jsem se mimo jiné zabýval filosofií Pavla Tichého, neboť mne přivedla k dumání nad tím, co že je vlastně esencí televizoru.

Celý příspěvek

1 komentář

Filed under Úvahy a postřehy

Životní cykly duchovních směrů (nástin eseje)

Navzdory tomu, že se duchovní směry – ať už jde o náboženství nebo o různé formy magie – prezentují jako by znamenaly "něco víc", lze na ně pohlížet z hlediska teorie managementu jako na produkty. Z manažerského úhlu pohledu lze poukázat na fakt, že, stejně jako jiné produkty, i v případě duchovních směrů lze hovořit o jejich životních cyklech, tedy o zavedení, růstu, zralosti a úpadku.

Celý příspěvek

1 komentář

Filed under Úvahy a postřehy

Proč komáří štípnutí svědí?

Zamyslíme-li se nad tím z evolučního hlediska, je to patrně docela zajímavý problém. Na rozdíl od bodavého hmyzu, kde jed zcela evidentně slouží k obranným účelům, není tak úplně jasné, proč jedem disponuje krev sající hmyz. Nebylo by pro přežití výhodnější, kdyby oběť komára, moskyta, muchničky či jiného "krevíta" tolik netrpěla?

Celý příspěvek

Komentáře: 17

Filed under Úvahy a postřehy

O kulturních rozdílech v rámci manželského mikrokosmu

Mnoho toho bylo napsáno o rozdílech kultur a o nedorozuměních, jež z nich plynou. Antropologové neváhají cestovat přes půlku zeměkoule, aby studovali v tom či onom pralese tu či onu neobvyklou kulturu. A přitom ve skutečnosti ke zkoumání odlišné kultury nepotřebujete cestovat světa kraj…

Celý příspěvek

Komentáře: 15

Filed under Co život dal... a vzal.

Haruki Murakami: Konec světa & Hard-boiled Wonderland (recenze)

Dobré beletrie existuje spousta, vlastně jí existuje mnohem víc, než kolik toho člověk stihne za život přečíst. Pak ale existují knihy natolik výjimečné, že je záhodno dát jim před běžnou dobrou beletrií přednost, protože nepřečíst je by byla opravdu škoda. Psychologický sci-fi/fantasy/symbolistní román Konec světa & Hard-boiled Wonderland významného japonského spisovatele Haruki Murakamiho k těmto knihám patří.

Celý příspěvek

Komentáře: 5

Filed under Recenze

Andy Letcher: Magické houbičky (recenze)

Mám rád literaturu o drogách všeho druhu, mám svým způsobem rád dokonce i blouznění psychedelických „kněží“ a „teologů“, nicméně Letcherova kniha mne příjemně překvapila tím, že se nejedná o dílo více či méně nekritického nadšence, nýbrž o zcela seriózní pojednání.

Letcher své téma pojednává z vědeckého úhlu pohledu a nabízí velmi racionální a střízlivý pohled na tuto zajímavou problematiku – což ovšem knize rozhodně neubírá na čtivosti. Objektivní pohled na historii a současnost užívání houbiček je pak neodmyslitelně spojen s nutností odhalit a podrobit přísnému vědeckému náhledu množství rozšířených mýtů s magickými houbami spojených.

magicke-houbicky-letcher-andy-e145359-full.jpeg

Kniha je dostupná, nebudu tedy v rámci recenze zabíhat do podrobností, načrtnu jen nejdůležitější body. Autor zde vystupuje v pozici historika a sociologa, ptá se, kdy, jak a proč se užívání psychoaktivních hub rozšířilo, co to znamenalo pro společnost a kulturu apod. Chemická stránka věci jej zajímá méně, oblíbené popisy „tripů“ jsou v knize spíše ilustrační povahy, autor jim odmítá přiznat nějaký objektivní význam, nechápe je jako zjevení „vyšší pravdy“ jakéhokoli druhu (správně podotýká, že dokud houbičky nezjeví něco testovatelného, je třeba brát jejich účinky jako ryze subjektivní záležitost).

Velký důraz klade Letcher na odhalování populárních mýtů spojených s psychedelickou kulturou. Důkladně rozebírá teorie Roberta G. Wassona a Roberta Gravese o pravěkém užívání magických hub, které mělo způsobit vznik náboženství, stejně jako rozšířenou Wassonovu teorii o tom, že védská sóma se vyráběla z muchomůrky červené (jejímž skutečným dějinám věnuje celou jednu kapitolu). Jasně dokazuje, že toto jsou jen a pouze moderní mýty, nikoli však vědecké teorie, a poukazuje na skutečnost, že, narozdíl od kulturního povědomí, které je vstřebalo, akademická obec tyto teorie vesměs  nikdy nepřijala jako relevantní.

Stejně tak rozebírá hypotézy Terence McKenny a ukazuje, že se sice jedná o zajímavá vyprávění, která nepostrádají uměleckou hodnotu a vypravěčsou brilantnost, nicméně jde opět nikoli o vědu či filosofii, ale o poněkud zmatená a místy si protiřečící dogmata psychedelické víry. Podobně se věnuje i dalším autorům, včetně Castanedy, jehož dílo srovnává s nyní populárními příběhy Harryho Pottera – v obou případech jde o chytlavý příběh kouzelnického učeně a v obou případech je to literární fikce. Tak, jako ve skutečnosti neexistuje škola v Bradavicích, neexistoval nikdy žádný don Juan Matus, což bylo ostatně mnohokrát prověřeno.

Proč vlastně lidé těmto mýtům (a skutečně živý mýtus je ten, jemuž lidé věří a pokládají jej za bezproblémově pravdivý) věří navzdory skutečnosti, že byly tak spolehlivě vyvráceny, nebo jde o netestovatelná tvrzení? Letcher odpovídá velmi pregnantně: „Tyto mýty jsou přitažlivé pro část společnosti, která sestává z excentriků, pošuků, simulantů a povalečů, protože se s nimi mohou identifikovat.“ (s. 290).

Co nám však zůstane, když zbavíme psychedelika obecně a magické houbičky zvláště všech těchto mýtů? Máme se hub zbavit spolu s odmítnutými mýty jako něčeho zbytečného? Letcher se domnívá, že obliba psychedelik ve dvacátém století vyrůstá ze stejného kořene jako obliba fantasy literatury a zájem o rozmanité alternativní duchovní směry – jde o reakci na weberovské „odkouzlení“ světa, o snahu utišit žízeň po okouzlení. Letcher na tom v zásadě nevidí nic tragického, z textu je ostatně zjevné, že v mládí si touto životní etapou sám prošel. Poukazuje na prokazatelnou skutečnost, že prohibice prokazatelně páchá více škod než tolerance a domnívá se, že kouzelné houbičky své místo v západním světě mají.

V knize toho samozřejmě naleznete mnohem více. Kouzelné jsou lehce sarkastické pasáže trefně shrnující dějiny psychedelického hnutí (včetně Learyho psychedelického „velekněžství“), výborná je rovněž skvěle zpracovaná analýza nedávného houbičkového boomu ve Velké Británii atd.

Magické houbičky Andyho Letchera jsou po všech stránkách (pominu-li občasné terminologické nepřesnosti překladu) skvostná kniha, kterou doporučuji nejen zájemcům o psychedelické drogy, ale i těm, kdo se tak či onak zabývají dějinami devatenáctého a zvláště pak dvacátého století, protože Letcherova kniha přináší badateli důležitý a výborně zpracovaný střípek do mozaiky celkového obrazu moderních dějin. Stejně tak může být zajímavá pro historiky vědy, sociology, kulturní antropology atd.; kniha je navíc poměrně aktuální – ve Velké Británii vyšla v roce 2007.

Jak jsem již naznačil, kniha je napsaná velmi čtivě a mnohokrát mě rozesmála, což jí však nikterak neubírá na její odborné hodnotě.

LETCHER, A. Magické houbičky. Praha : Vovox Globator, 2008. 374 stran.

Komentáře: 7

Filed under Recenze

Tváří v tvář ztrátě a utrpení – Zamyšlení nad 3. – 6. kapitolou knihy Jób

Toto zamyšlení nad knihou Jób bylo napsáno už před lety pro jednoho studenta teologické fakulty, který potřeboval seminárku na biblické téma. Naštěstí to mohlo být napsáno i z laického, tj. ne-křesťanského, pohledu, i když bych se jako ghostwriter určitě dokázal vlomit i do křesťana… Esej tudíž neodráží věrně můj tehdejší (a ani současný) pohled na tuto problematiku, psát to tehdy sám za sebe, byl bych určitě ostřejší. Vlastně je tento text zajímavý tím, že neodráží mé pojetí této problematiky z úhlu žádného z mých filosofických přesvědčení, jimiž jsem si během života prošel. Přesto, a nebo možná právě proto, si myslím, že je celkem přínosný (navíc je mi dnes paradoxně bližší než když jsem jej psal) a nyní, když už její publikování zmíněného studenta neohrozí, jsem se jej rozhodl v nezměněné podobě zveřejnit.

(pozn. Doporučuji číst i poznámky za textem.)

Celý příspěvek

Komentáře: 8

Filed under Filosofie a religionistika

Salome

Před nedávnem jsem napsal povídku s rozhodnutím, že ji nabídnu literárním časopisům. Ovšem vzhledem k tomu, že u nás žádný takový časopis neplatí honoráře, těžko si pak může nárokovat exkluzivitu; tudíž jsem se rozhodl příběh zveřejnit i zde. Václav Cílek v Písni pro odcházející duši napsal o díle Carlose Castanedy, že je to „falešná stavba z pravých cihel“ a tato metafora se hodí i pro tuto povídku – navzdory množství autobiografických a jiných realistických momentů je to fikce. Tak to tak prosím berte.

Celý příspěvek

Komentáře: 13

Filed under Povídky a příběhy

Kouření v hospodách a otázka veřejného prostoru

Zúčastnil jsem se několika debat na téma, zda zakázat kouření v restauračních zařízeních či nikoli, a zdá se, že jsem – alespoň pro sebe – nalezl způsob, jak celou záležitost pojmově uchopit. Celá diskuse se totiž točí kolem toho, co je a co není veřejný prostor.

Celý příspěvek

Komentáře: 9

Filed under Úvahy a postřehy

Kuřárny místo barů?

Když se tak porůznu v Evropě i jinde zakazuje kouření v restauracích a barech, napadla mě určitá myšlenka a docela rád bych se o ní pobavil – především zda by byla v podmínkách naší (či jiné evropské) legislativy uskutečnitelná. Zakáže-li se kouření v hospodách, nebylo by možné zřídit pro kuřáky soukromými subjekty provozované kuřárny, tedy speciálně pro uživatele tabáku zřízené varianty "šleháren", kde by závislým tabakistům bylo, jako vedlejší služba, nabízeno… občerstvení? 😉

Celý příspěvek

Komentáře: 4

Filed under Úvahy a postřehy