Přišlo to, co přijít muselo, ač jsem si to nepřipouštěl: Tak velký nával povinností a závazků, že přestávám stíhat a jsem z toho fakt vydřený. Možná se to projevuje i tím, že začínám být až příliš agresivní a vidět tunelově. Zřejmě nastal čas trochu přibrzdit a pozměnit některé své internetové zvyklosti a to bez ohledu na to, jak velká je má posedlost poznáním a touha po informacích.
Neboli méně je někdy více. Tou hlavní komplikací je návrat ke studiu filosofie na FF MU a musím říci, že studium vysoké školy tohoto typu významnou měrou omezuje svobodu četby. Nahrnulo se na mě tolik věcí, které musím prostudovat, že je mi z toho až nevolno, a kromě toho samozřejmě dělám práci, která mě živí, a která také vyžaduje průběžné studium, všelijaké analýzy dat, sepisování věcí atp. Nemůžu také zůstat úplně lhostejný vůči společenskému dění, protože není vhodná doba na pád do močálu politické netečnosti, nicméně musím lépe filtrovat, co je opravdu podstatné. Je rovněž třeba věnovat se ručním pracem – vymalovat dva pokoje, průběžně uklízet (což mi fakt nejde levou zadní), věnovat nějaký čas zvířatům… A samozřejmě musím taky odpočívat, protože už vážně nemám tu výdrž co kdysi (docela mi to vadí, musím říct, a lepší už to asi nebude, co nadělám…), a například po dvou hodinách studia náročného textu přestávám rozpoznávat nejen smysl čteného, ale někdy i samotná písmenka. V této souvislosti mne trochu trápí znepokojivá myšlenka, že nejspíš jednou opravdu umřu se štosem nepřečtených knih u postele, přičemž aspoň některé z nich budou tytéž, co tam mám už teď. Což samozřejmě vede k otázce, nakolik by nebylo dobré zkrotit samotnou touhu po zajímavých informacích takřka libovolného druhu. Ach ano, a taky by bylo fajn zajít občas na procházku do přírody, pokecat si s duchy… a nějaké to popovídání s přáteli taky nelze vypustit, i když coby introvert zase tolik společenského vyžití nepotřebuji.
Takže si tímto ukládám půst, jenž bude spočívat v tom, že se nebudu vyjadřovat ke kde jaké v danou chvíli důležitě se jevící záležitosti, omezím komentářové diskuse, číst budu jen podstatné věci, omezím počet článků a… tak. No, to jsem zvědav, jestli mi to předsevzetí vydrží, držte mi prosím palce. Pokud se na tomto blogu budou po nějakou dobu objevovat jen články související s přípravou do školy, krátké zprávy, občasné recenze a podobně, rozhodně se nemusíte bát, že Amor Vacui je v posledním blogovém tažení. Hned jak bude víc času a energie, přijdou i různorodé texty, na které jste zvyklí.
Mějte se krásně, čest práci, Pán Bůh s vámi, radost až na kost, na Ždár, na Svitavy, na prdel a tak vůbec 
PS: Na tomto blogu je přes tisíc článků, z nichž cca 20% stojí za přečtení (pro každého asi trochu jiných 20%). Byly napsány v různých obdobích a reflektují různá období mého života, různé světonázory, s mnohými bych nyní byl schopen vést vášnivou polemiku, v některých případech bych se při jejich četbě asi trochu styděl atd. Přesto je zde nechávám, odrážejí můj názorový vývoj, a je to tak v pořádku. Jsou vám tedy i nadále k dispozici.
Kromě toho, pokud ji ještě nemáte, si můžete pořídit mou nejnovější knížku – je plná vpravdě nadčasových pravd 