Jsou knihy, které o sobě tvrdí, že mohou změnit čtenářův život. Pak jsou knihy, které prohlašují, že mohou čtenáři, ocitne-li se v nějaké krizové situaci, život zachránit. Kniha Maxe Brookse, nesoucí podtitul Kompletní ochrana před živými mrtvými, patří k těm druhým a skutečnost, že oživlé mrtvoly jsou (pravděpodobně…) fikcí, na tom zase tolik nemění. Podívejme se však na tuto sympatickou knížku podrobněji.
Má sympatickou červenou obálku, více než 300 stran, obsahově je rozdělena na 7 částí, jež nesou jména Mrtví mezi živými: mýty a skutečnost, Výzbroj a techniky boje, Bráníme se, Utíkáme, Útočíme, Život ve světě nemrtvých a Doložené útoky. V úvodu se dozvídáme, jak to s oživlými mrtvolami ve skutečnosti je (jedná se o důsledek nákazy virem zvaným solanum), jaké mají tito nemrtví vlastnosti a čím se liší od vúdú zombiů (zde bych rád podotkl, že by bylo opravdu korektní používat výraz “zombie“ v souvislosti s vúdú a jinak mluvit o oživlých mrtvolách, jak o tom píši ZDE, ale co naplat, už se to takto ujalo…). Po teorii rychle nastupuje praxe. Čtenář se seznámí s výhodami i úskalími různých zbraní – střelných, chladných i jiných, dále pak je informován o důležitosti různých doplňků, o tom, jaké oblečení je pro případ boje se zombii nejvhodnější atd. Už zde je zřejmé, že autor věnoval své knize velikou péči, problematiku boje s oživlými mrtvolami domýšlel opravdu do důsledků a měl na paměti snad všechny představitelné situace. To se projevuje i v kapitolách následujících, v nichž se podrobně zabývá zabezpečením obydlí, výběrem vhodných úkrytů a jejich možných nevýhod, specifikou pohybu v různých typech terénu, dopravními prostředky, technikami aktivního boje s ghúly (tento výraz Brooks používá synonymně s výrazem “zombie“), a konečně vyhledání vhodného útočiště pro dlouhodobé přežití v případě vypuknutí zombie apokalypsy a přežití v situaci, kdy na světě zůstanou jen ostrůvky lidí v moři nemrtvých. Poslední část knihy je souborem zpráv o “dochovaných“ případech střetů ghúlů a lidí.
Tolik o obsahu. Mohlo by se zdát, že třísetstránková knížka zabývající se fiktivním ohrožením může být poněkud nezáživná a zbytečná četba. Není to pravda. Kniha není ani nezáživná a ani neužitečná. Nejprve ke stylu. Knížka je napsána velmi čtivě, je zábavná, autor používá nadsázku, ale přitom zůstává vážný. Na dokreslení autorova stylu vybírám citaci z kapitoly Utíkáme:
Kromě toho, že jste schovaní, musíte být schopni rozeznávat potenciální hrozbu. Nesmí vám ujít ani sebemenší pohyb. Všímejte si stínů a vzdálených, člověku podobných tvarů. Během přestávek i za pochodu stále vnímejte své okolí. Slyšíte kročeje nebo šoupavé zvuky? Je to snad kvílení nemrtvých nebo jen větříček? Člověka ovšem lehce ovládne paranoia a uvěří, že zombiové jsou za každým rohem. Je to chyba? V tomto případě nikoliv! Je velký rozdíl mezi stihomamem, že vám jde celý svět po krku, a stavem, kdy je to vlastně pravda. (s. 132)
Opravdu je radost Brookse číst a v duchu si představovat různé situace, o nichž píše. Knížka podněcuje představivost a čtenář spěchá k dalším kapitolám, aby se dozvěděl, jaké fígle na nemrtvé šouraly autor ještě vymyslí. Samozřejmě je to především oddechová literatura – a je to mimochodem knížka, která se skvěle hodí do dopravního prostředku či k posezení na záchodě, protože ji díky krátkým podkapitolám lze číst opravdu po kouscích a čtenář nemá problém s navázat tam, kde skončil. Na druhou stranu je to knížka i užitečná a to hned dvojím způsobem. Především čtivou formou pojednává nejen o oživlých mrtvolách, ale i o jiných, reálnějších, nebezpečích, jež mohou nastat – například pakliže autor popisuje specifiku obrany proti nemrtvému nepříteli, zmiňuje souběžně i obranu proti nepříteli živému a poukazuje na rozdíly. Dozvíte se též leccos o zbraních, druzích střeliva, charakterech terénu, chování lidí pod tlakem… To se opravdu může hodit bez ohledu na to, jak je reálné, že se do ulic našich měst vpotácejí oživlé mrtvoly.
Druhá oblast, v níž je tato kniha potenciálně užitečným nástrojem, je literární činnost či případně vymýšlení dobrodružství v rámci nějaké hry na hrdiny. Po pravdě řečeno jsem na základě četby této příručky dostal chuť napsat akční, drsné, zábavné a filosoficky spíše plytké dobrodružství ze světa, o němž Brooks pojednává. Všechny potřebné ingredience mi autor naservíroval až pod nos, tak proč je nevyužít? A stejně tak je možné s trochou fantazie vytvořit na základě tohoto světa skvělý svět pro RPG. Fiktivní dějiny, jimž je věnována poslední kapitola knihy, nabízejí navíc i skvělý historický kontext. Co víc si přát?
Zombie – příručka pro přežití je skvělá knížka a nádherná mystifikace. České vydání navíc doplňují úžasné minimalisticky-schematické obrázky Daniela Řeháka, jež jsou schopny pobavit i samy o sobě. Překlad je dobrý a čtivý, těch několik nedostatků (prosím, lidi, “civil war“ se fakt česky překládá jako “občanská válka“…) čtenář překladateli rád odpustí.
Pro milovníky zombie filmů a zombie žánru obecně je to prakticky povinná četba, ale věřím, že knížka je schopná oslovit i širší okruh čtenářů.
Ale dosti už chvály, nyní už určitě, milý čtenáři, tušíš, jestli se o tuto knížku máš zajímat či nikoli. Já se teď budu muset kouknout, co se to proboha děje na chodbě za dveřmi, to si s tím kraválem, řevem a kvílením snad dělají kozy nebo co? Vždyť je půlnoc! Ti noví sousedi jsou asi fakt pěkná sebranka. Teď mi dokonce kdosi mlátí do dveří! No nic, jdu tam. Tak zatím…