Novoslovienskij Jazyk

“Nový jazyk na bázi staroslověnštiny se má stát nástrojem ke komunikaci v rámci Evropské unie. Projekt jazykovědce Vojtěcha Merunky a experta na vzdělávání Zdeňka Linharta dostal podporu vzdělávacího programu EU. (…) Projekt je součástí trendu tvorby umělých mezijazyků, které se na rozdíl od esperanta zabývají komunikací vymezených skupin.” (e15.cz) Je to či není dobrý nápad?
Předně je třeba poznamenat, že novoslověnština zjevně není “slovanské esperanto” (jak byla médii označena), leda v tom smyslu, že chápeme výraz “esperanto” v přeneseném významu jako jakýkoli umělý či pomocný jazyk. Esperanto je však jazyk, který je koncipován jinak (snadná naučitelnost, nižší obecná srozumitelnost pro neznalé) než novoslověnština, která na mě působí spíše jako slovanská interlingua (intuitivní jazyk srozumitelný všem, kdo jsou obeznámeni s románskými jazyky – já se ji nikdy neučil a čtu v ní se stejným porozuměním, jako v angličtině – zkuste si to!).
Nápad nesnažit se o univerzální pomocný jazyk, nýbrž o jazyk, který bude srozumitelný v rámci určitého jazykového areálu, je dle mého názoru ve své skromnosti velmi nosný. Takový jazyk je totiž, je-li správně navržen, srozumitelný pro každého mluvčího dané jazykové rodiny, například slovanské, i bez učení, a není složité zvládnout znalost aktivní. Novoslověnštinu Vojtěcha Merunky jsem sice zatím hlouběji nezkoumal, ale zdá se, že tyto požadavky splňuje. Může se tedy skutečně stát prostředkem porozumění mezi Slovany?
Zatím všechny projekty umělých či pomocných jazyků narazily na nedostatek zájmu a podpory, přičemž obecnou řečí se staly dominantní jazyky – v dnešní době v našem prostoru je to pochopitelně angličtina. Bez angličtiny se jistě neobejdeme ani v budoucnu, ale proč se vázat jen na ni, chceme-li komunikovat se Slovany? Zde by mohla sehrát pozitivní roli často tolik proklínaná Evropská unie. Pokud by podpořila vzdělávání v novoslověnštině ve slovanských členských zemích (především na základních školách), mohl by se takový pomocný jazyk ujmout. Mně by se to zamlouvalo. Stejně tak by měla být podpořena interlingua v zemích románských.
Co se angličtiny týče, jakkoli může sloužit k základnímu dorozumění (a to i ve své lámané podobě), je to velmi obtížný jazyk chceme-li v něm psát. Nedovedu si například představit, že bych si své povídky sám překládal do angličtiny, ale je pro mne představitelné překládat si je do interlinguy či novoslověnštiny – a jistě nejsem sám. Proto se tento typ jazyků může stát prostředkem pro snazší sdílení kulturních statků.
Budoucnost ukáže, zda v Evropě zvítězí jako univerzální komunikovadlo poze angličtina, nebo zda se přidají i další jazyky. Tak či onak držím novoslověnštině palce a pokud budu mít v budoucnu víc času, budu se jí zabývat podrobněji.