Ten opravdový satanismus

“No jo,” ozývají se hlasy, “to, o čem píšeš, je celkem v pořádku, ale co ten opravdový satanismus. Lidské a zvířecí oběti, upálené kočky, vraždy nemluvňat a tak…”
Taková otázka vůbec není nová a vyjádřili se k ní LaVey i jeho nástupce Gilmore. Odpověď je jednoduchá: “My jsme opravdoví satanisté. Žádný jiný opravdový satanismus neexistuje.” Tečka. Úchyl, který mučí a zabíjí a odívá to do satanistického rámce je asi tak satanista, jako je úchyl, který své mučení a zabíjení ospravedlňuje Biblí, křesťan.
Satanismus také není totéž co tzv. “černá magie”. Satanista má úplně jiný přístup než černý mág. Typický černý mág zaleze do magického kruhu, může i obětovat nějakého živého tvora, pokud mu to jeho grimoár přikazuje, vyvolává různé entity a komanduje je, často ve jménu božím. Toto my satanisté neděláme – k silám, s nimiž pracujeme, přistupujeme s úctou jako k sobě rovným. Pubertální “vyvolávání Satana” je pubertální “vyvolávání Satana”, nic víc. Je to pokleslá magie, která nemá nic společného s nějakým, jakýmkoli, myšlenkovým směrem, a proto ji nelze považovat dokonce ani za pokleslý či pokřivený satanismus či jakýkoli jiný světonázor. Setkal jsem se i s námitkou, že si nemohu dovolit říkat, že to, o čem píšu, je jediný pravý satanismus, protože někdo jiný, třeba ten, co vyvolává Satana a týrá přitom zvířata, má stejné právo označit se za satanistu. Takže: Ne, nemá žádné takové právo a to, o čem píšu, je v důležitých bodech jediný skutečný satanismus. Vysvětlím: Satanismus má nějakou prehistorii a moderní historii počínající rokem 1966. Jeho základní myšlenky jsou jasně vyjádřeny především v Satanské bibli. Jedná se, a to prosím zdůrazňuji, o myšlenkový směr. Proto je také složeninou ze “Satan” a “ismus”. Můžeme se bavit o tom, co pod tento pojem spadá a co už je na okraji, můžeme se bavit o tom, zda sem patří teistický satanismus nebo třeba Temple of Set, ale počínání úchyla či puberťáka, který se snaží “vyvolat Satana” skrze ubližování zvířatům nelze považovat myšlenkový směr ani náhodou! Ostatně ani pubertální “hrátky se Satanem”, byť by při nich žádné zvíře netrpělo, nelze za satanismus pokládat, prostě proto, že se nejedná o myšlenkový proud, o ucelenou životní filosofii. Nebo snad ano? Každý pochopitelně může prohlásit sama sebe za satanistu stejně, jako může každý prohlásit sama sebe třeba za pilota. Nastoupili byste do letadla, které by měl pilotovat člověk, který je vnitřně přesvědčen, že je pilotem, ale v životě neseděl ani v trenažéru? Pokládali byste takového člověka za pilota jenom proto, že se jím z jakéhosi podivného důvodu cítí být?
Nicméně s oběťmi je to přeci jen trochu složitější. Satanismus odmítá jakékoli zvířecí oběti, protože zvířata považuje za ryzí vtělení Satana coby životního principu. Rituální zabití zvířete je vlastně zabíjením Satana. Proto satanista zabíjí pouze pro potravu a v sebeobraně, protože takové akty jsou s životním principem slučitelné. Zabít či dokonce mučit zvíře jako oběť? Komu?! Vždyť sám satanista je vtělením Satana, proč by mrhal nějakým životem jen tak? A pokud chce pracovat s nějakou energií, má po ruce ten nejefektivnější zdroj síly, jaký existuje – sám sebe!
Zvířecí oběť je akceptovatelná jako součást nějakého pohanského rituálu a pro satanistu, který by se takového rituálu zúčastnil, je přijatelná v případě, že obětované zvíře je následně snědeno. Tradice satanismu neobsahuje ani tuto formu zvířecích obětí, nicméně coby satanista bych byl ochoten zúčastnit takového pohanského obřadu v případě, že bych věděl, že obětník umí zvíře usmrtit rychle a bez zbytečného utrpení, a že zvíře bude následně konzumováno. Satanista sám sebe považuje za zvíře – mučení zvířete je absurdním sebedestruktivním masochismem…
Poněkud jinak je to s oběťmi lidskými. Satanisté nejsou žádní Mirkové Dušínové: řídí se heslem, že bližší je košile než kabát (humanistická láska k lidstvu je jim cizí) a jsou schopni tvrdě hájit své zájmy. Rituál zničení, pakliže je uskutečněn dle pravidel (z nichž nejdůležitějším je fakt, že oběť si prokletí opravdu zaslouží), je svým způsobem formou lidské oběti. Satanista v té chvíli obětuje sám sobě – uvolňuje energii, kterou jeho nepřítel vázal, a jeho zničením získává více prostoru k životu. Můžete to pokládat za nemorální, ale tak to prostě je. A jsou známy případy, kdy oběť satanistovy zasloužené kletby skutečně zemřela.
Co je ovšem pro satanistu absurdní, je představa dětské oběti. Satanisté dosti misantropicky rozdělují lidi na minoritu těch výjimečných, kreativních a sebe-vědomých a na masu prostředních lidí, jenž jsou vzájemně do značné míry zaměnitelní a pro satanistu významní především jako pozadí, jako nezbytné plátno, na němž jsou namalováni vynikající jedinci. Co však satanisté uznávají, je potenciál. A dítě je ztělesněním potenciálu: Satanisté nedupají po výhoncích, protože nikdo neví, z kterého výhonku vyroste obdivuhodná květina a který dospěje pouze v plevel…
La Voisin… Ano, La Voisin je významnou historickou postavou, která k nám nepatří a patří. Bezpochyby to byla pozoruhodná osobnost, ale zřejmě vzývala Satana jako externí entitu a v moderním smyslu slova satanistkou nebyla. Na druhou stranu vytvořila fascinující blasfemický koncept černé mše, který dodnes skvěle funguje jako očistný rituál zbavující křesťanských nánosů. Obětování nemluvňat je pochopitelně z hlediska moderního satanismu nepřijatelné. Nicméně převzetí konceptu černé mše ukazuje, že satanisté bez výčitek svědomí přebírají nosné ideje bez ohledu na to, čím se jejich autor provinil. Je to praktické a proč se ušklíbat nad skvělým pokrmem jen proto, že recept na něj vymyslel masový vrah?
Existují satanistické skupiny propojené s ultrapravicí a nacismem. Vycházejí z myšlenek moderního satanismu, ale v mnoha směrech jsou extrémistické. Order of Nine Angles má koncept lidské oběti, jíž představuje člověk, který je pokládán za zbytečného a který si to podle nich zaslouží. Tyto skupiny jsou okrajové, nicméně je za satanisty považovat lze stejně, jako lze považovat členy extrémních křesťanských sekt za křesťany. Jde však o marginální fenomén (je otázkou, zda například O. N. A. vůbec ještě existuje – jejich zakladatel Anton Long údajně přestoupil k islámu – a zda tento řád opravdu nějakou lidskou oběť uskutečnil, nebo zda šlo jen o velká slova).
Specifický je norský satanismus spojený s novopohanstvím a vyznačující se občasným pálením kostelů. O tomto fenoménu toho moc nevím, až se dozvím, napíši. Jen podotýkám, že LaVey odmítá jakoukoli formu útoku na cizí majetek jako nepřípustnou.
Co však dělat s blbečky a úchyly, kteří pod hlavičkou satanismu ubližují zvířatům (nebo dokonce vraždí)? Lze snad mezi nimi páchat nějakou osvětu, vysvětlovat jim, že toto není satanismus a vést je ke správnému satanskému chování? Předně, jak řekl LaVey, satanismus není pro blbce. Proto ani nemůže k blbcům promlouvat, nemá na to takříkajíc metodiku. Napadá mne jediný možný způsob osvěty, jenž by se dal na takové lidi použít – chytit je při činu, zmlátit je tak, že je vlastní matky nepoznají, ustřihnout jim vlasy a pohrozit jim smrtící kletbou v případě, že se to bude opakovat (burani týrající zvířata by mohli věřit, že ty vlasy jsou důležité…). Problémem je patrně jen ono přichycení při činu – satanisté nejsou detektivové a nedovedu si představit, že by měli dostatek času a lidí, aby provozovali nějaké “hlídky” a pídili se po tom či onom zvrhlíkovi či hlupákovi. Takové věci by měla dělat policie, týrání zvířat je trestný čin. Jenže… víme, jak to chodí, policistů je málo atd…
Naštěstí pokládám takové jevy za okrajové, pouze občas hodně viditelné, a nebýt jednoho mého čtenáře, ani bych o žádném takovém konkrétním jevu v naší české současnosti nevěděl. Takže tolik k problematice opravdového satanismu. Mám-li to shrnout, pak pokud budete přemýšlet, zda nějaký fenomén může spadat do oblasti satanismu, vždy si položte kontrolní otázku: “Je to, co vidím, založeno na nějaké filosofii? Na nějakém myšlenkovém směru?” Pakliže zní odpověď ne, o satanismu nemůže být řeč. Pakliže ano, je třeba jev podrobit další důkladné analýze. Doufám, že příště postačí jen odkazovat na tento článek…