Jak poznat kvalitního poradce v oblasti alternativních nauk

Existuje mnoho různých služeb, které si můžeme zaplatit a využívat je. Jednou z oblastí je i sféra takzvaných “alternativních” nauk, což je nejobecnější termín, který mne napadl pro služby věštců, mágů či léčitelů. Narozdíl od oborů zaštítěných nějakou oficiální licencí může v této oblasti pracovat prakticky kdokoli. Jak však poznat, že máme co do činění s člověkem, který je hoden naší důvěry (ovšem za předpokladu, že jsme ochotni důvěřovat oboru jeho činnosti jako takovému)?
V prvé řade se musím vypořádat s tvrzením, že služby tohoto druhou jsou apriori bezcenné a tudíž chtít za ně peníze je už samo o sobě známkou nedůvěryhodnosti. Jakákoli služba je záležitostí nabídky a poptávky. Existuje mnoho druhů služeb, které nikdy nevyužiji a pokládám je za zcela zbytečné. Nicméně respektuji, že je někdo jiný využívá, a nepovažuji za nemravné, když provozovatel služby dostane za svou práci a čas zaplaceno.
Pokud bych měl přemýšlet pouze v intencích nabídky a poptávky, pak by ovšem tento článek neměl vůbec žádný smysl – každý poradce, který si dokáže obstarat klientelu, jež je spokojená a vrací se mu, je v tomto smyslu kvalitní. Ovšem tento článek není napsán jako neutrální a obecné pojednání o tržních aspektech těch či oněch služeb, nýbrž se v něm chci podělit o praktické zkušenosti, jež vyplynuly ze styku s různými mágy, věštci či léčiteli. Nenabízím tedy svá vlastní kritéria, která by bylo možné na základě nějakých analýz možno prohlásit za obecně platná, přesto se však domnívám, že mohou ledaskomu poskytnout cenné vodítko.
Takže: Jak poznám, že služby člověka, od nějž očekávám věštbu, léčení či magickou operaci provedenou v můj prospěch, stojí za peníze, které si žádá?
Prvním kritériem, které ne napadlo, je neafektovanost. Pokud v normálním rozhovoru (nikoli během rituálu – tam je afektovanost na místě!) dotyčný mluví exaltovaně, používá zdrobněliny, přihlouple se usmívá a šíří kolem sebe to, čemu říkám “nasládlý pozitivně duchovní odér”, pak bych od něj dal ruce pryč. Mám s takovými lidmi špatnou zkušenost. Obvykle nejsou schopni pomoci ani sami sobě a mohou natropit víc škody než užitku. Prostě trvám na tom, aby se se mnou lidé bavili normálně. To samozřejmě neznamená, že by vhodný poradce měl být mrzout či hulvát. Prostě by měl působit přirozeně. Afektovanost, dramatičnost, přehrávání a podobné záležitosti patří do rituálu, nikoli do běžné mezilidské komunikace!
Druhým kritériem, na které jsme došli společně s Lindou Dragonari, je zdravé sebevědomí. Pokud má dotyčný sebevědomí nízké, pak je na místě otázka, proč nedělá raději něco, v čem si věří! “Falešná skromnost” rozhodně není dobrou vizitkou v této sféře služeb, navíc svědčí, že dotyčný je patrně opravdu nula. Stejně odrazující je nadměrné velikášství. Člověk, který mě bude přesvědčovat, že jeho metoda je ta jediná správná a tváří se, že sežral Šalamounovo hovno, u mě prohrál. V téhle oblasti neprovozují své služby lidé, kteří dosáhli osvícení či nějakého “dokonalého poznání”. Jednak proto, že dle mého názoru je osvícení beztak iluze, a i kdyby nebyla, pak by osvícený člověk patrně nenabízel placené služby tohoto druhu a už vůbec by se neprsil, jak je dobrý.
Třetím, pro někoho možná sporným, ale pro mě důležitým, kritériem je absence pseudovědeckosti. Pokud si chci zaplatit služby nějakého odborníka na magii, očekávám, že se vyzná v magii. Pokud si však začne hrát na experta v oblasti kvantové mechaniky a neukáže mi alespoň diplom z Matfyzu, zákonitě ve mně vzbudí pocit nedůvěry. Dobrý mág, věštec či léčitel podle mě nemá zapotřebí zvěrohodňovat svou činnost vědecky znějícími plky. Uvědomme si, že samozřejmě můžeme vytvářet různé podivné teorie, můžeme se o nich bavit v hospodě či diskutovat na internetu, ale pokud jde o praktickou službu v “alternativní” oblasti, neměla by být věda zneužívána k zatraktivnění služby. Ovšem pozor: Nechytejte v této věci potenciálního poradce do pasti. Pokud se jej zeptáte, jak by to či ono mohlo fungovat a on zabrousí do oblasti přírodních věd, je to v pořádku. Každý má nějakou představu o světě a ta může být ovlivněna i přírodovědnými objevy, třeba i nesprávně pochopenými. Důležité je, zda dotyčný přírodní vědy nezneužívá a nevykrádá, jako to činí kupříkladu “tachyonisté” či obchodníci s teplou (pí-)vodou…
Co se léčitelů týče, považuji za důležité kritérium ochotu léčitele spolupracovat s konvenční medicínou – tedy znalost hranic svých schopností. Pokud vám léčitel řekne, že vám vyléčí vážnou nemoc a už nemáte chodit k lékaři, slušně se rozlučte a už se nevracejte! Pokud vám nabídne způsob, jak posílit váš organismus v boji s nemocí, ale zdůrazní, že standardní lékařská péče je základ, můžete to s ním zkusit.
Na závěr se dostanu k problematice ceny služby. Osobně si myslím, že ta o kvalitě tolik nevypovídá. Někdo má pocit, že to, co dělá, je jeho poslání, a pracuje zdarma nebo se spokojí s tím, co mu hodíte do kasičky jako dar, jiný si účtuje za hodinu svého času astronomické ceny. Cena služby je především záležitostí nabídky a poptávky. Přesto bych měl sklon důvěřovat lidem, kteří řádně hodnotí cenu své práce.
Nejlepším způsobem, jak se dobrat kvalitního poradce (a také třeba psychologa) je pochopitelně především doporučení nějakého spokojeného klienta. Přesto však i v tom případě stojí za to brát v potaz mnou zmíněná kritéria. Naivní člověk může být nadšený z kde koho…