Rozhovor s bohem

Když jsem byl včera na kontrole v blázinci, musel jsem počkat, protože paní přede mnou moji psychiatričku zdržela déle, než je obvyklé. Usadil jsem se tedy do křesílka a protože jsem neměl nic ke čtení, kontemploval jsem při pohledu na pacienty vystřihující z lepenky malé králíčky. Už už jsem si říkal, že si také jednoho vystřihnu, ale pak jsem dostal lepší nápad – rozhodl jsem se, že si popovídám s bohem…
Můj bůh je slovanský Veles, rohatý pán Podsvětí, magie a stád – rozuměj majetku. Uctívám i jiné bohy, ale Veles je pro mne (spolu s matkou Mokoš) nejdůležitější. Alespoň v této době. Kdybych byl bojovník, upřednostňoval bych asi Peruna… Je vážně skvělé, že si člověk může vybrat boha, kterého ke svému životu opravdu potřebuje! A je smutné, že toho tak málo lidí využívá…
Ale zpět do křesílka na denním stacionáři. Zavřel jsem oči a vyzval Velese, aby přišel. Vynořil se ze země v podobě poněkud připomínající Puka (Ze Snu noci svatojánské). Byl tmavý, pohyblivý, samá ruka, samá noha, na hlavě rohy. Působil veselým až rozverným dojmem, evidentně byl v dobrém rozmaru, což bylo dobře.

“Ti lidé tady jsou příčetnější, než většina lidí, které jsem potkal tam venku,” prohlásil bůh.
Tázavě jsem na něj pohlédl.
“Jak oni, tak lidé venku, trpí bludy, ale lidé, co jsou tady, to vědí. Nebo alespoň tuší. Proto jsou tady. Vědí, že mají problém. Lidé venku nevědí nic. Honí se za penězi, úspěchem, podléhají náboženským a kdo ví jakým dalším bludům a přitom jsou přesvědčeni, že jsou v naprostém pořádku! Podívej – lidé tady pracují, ale nedělají to pro peníze ani pro úspěch. Dělají to pro sebe, protože věří, že je to cesta k uzdravení, a to je velice příčetné!”
“Ale Ty jsi přece bohem majetku…” pravil jsem nejistě.
“Ovšemže ano!” bůh poskočil a zašermoval rukama. “Ale majetek má z těch lidí málokdo. Mají spoustu věcí, ale nemají majetek. Majetek je jako stádo. Staráš se o ně, věnuješ mu svou práci, rozmnožuješ je. To je majetek. Ne to, co si koupíš a pak to spotřebuješ. Lidé pracují, aby měli věci, místo aby pracovali na svém majetku. Tvůj majetek je ve tvé hlavě. Když o něj budeš pečovat, neproděláš.”

V té chvíli Veles patrně usoudil, že to pro dnešek stačí, a zmizel.
Vytáhl jsem zápisník, co nejpřesněji zaznamenal jeho slova a pak jsem o nich, obklopen pacienty vystřihující lepenkové králíčky, tiše rozjímal…