Haléře dnešním dnem definitivně nastupují cestu dematerializace…
Pravda, některé z nich se budou ještě chvíli toulat světem, dokud neskončí třeba v nějaké dobročinné kasičce v hypermarketu, aby pak byly přeměněny v čistou ideu sebe sama na účtu té které neziskovky, někteří lidé je doma poctivě posbírají a odnesou do banky. Mnohé z padesátihaléřů zvolna zahynou – po pěti letech se stanou bezcennými plíšky čas od času nalézanými v zapadlých koutech zásuvek…
Rozloučili jsme se, už dávno, ale já je ještě pamatuji, s pětníky, později s desetníky a dvacetníky a nyní odchází poslední hmatatelný zástupce haléřů, padesátník. Kdysi se za něj kupovaly noviny, později rohlík a nakonec nic. Pouze dotvářel cenu zboží, například právě těch rohlíků. Haléř. Co je to vlastně haléř? Nahlédněme do Etymologického slovníku:
„haléř, halíř, haléřový. Ze střhn. Haller, heller (dnes Heller) podle něm. města Schwäbisch-Hall, kde se razil. Původně (od 13. st.) drobná stříbrná mince v ceně jednoho feniku, platila v různých oblastech až do 19. st. (v Rakousku do r. 1924), dnes jen v Česku a na Slovensku.“
Haléř tedy přestává být mincí v České republice a nyní mu v materializované podobě zbývají jen čtyři měsíce a šestnáct dní, což je doba, po kterou bude ještě působit na Slovensku (16. ledna 2009 by měly být slovenské peníze staženy z oběhu a nahrazeny eury). 16. 1. 2009 tedy haléř definitivně přestane existovat v hmotné podobě (existence zatoulaných mincí na tom nic nezmění – jak jsem uvedl, půjde o duchapenězprosté mrtvolky) a jako duch na účtech bude přežívat již jen u nás, dokud také nepřijmeme evropskou měnu. Pak haléře (samozřejmě spolu s korunami) respiritují do eur a jako idea se haléř definitivně stane vzpomínkou (koruna patrně ještě dlouho přetrvá přinejmenším v Norsku a na Islandu a zřejmě i ve Švédsku).
Loučím se tedy s padesátníkem s vědomím, že koruna už nikdy nebude to, co bývala, protože jí už nebude její menší bráška dělat v peněženkách společnost a najednou bude, ve své základní podobě, mincí s nejmenší nominální hodnotou. Je to docela zvláštní pocit…