Tento film jsem objevil ve filmografii režiséra Bernarda Rose, který v roce 1992 natočil vynikajícího Candymana. Nevěděl jsem o něm nic bližšího, jen že se rovněž jedná o horror a že je to Roseův první celovečerní film.. Pustil jsem si jej tedy, pozdě v noci, jak se na horror sluší a patří, a film mne okamžitě pohltil atmosférickou hudbou Nigela Hollanda plnou náznaků a temných příslibů…
Je to film britský a jeho magie čerpá z anglických tradic strašidelných domů a příběhů s tajemstvím. Tak bych ostatně film i zařadil – jako příběh s tajemstvím s horrorovými prvky. Představte si, že jste dítě, dívka na prahu puberty, a kreslíte dům. A teprve později začnete pomalu, ale jistě chápat, že to, co kreslíte, je skutečné, má to vlastní život, který můžete ovlivňovat, a který pomalu začíná ovlivňovat vás. Že tvoříte svět, do nějž vcházíte častěji a častěji, až nakonec zjistíte, že probudit se je stále těžší a těžší. Zvláště, když v tom domě na papíře, ve vaší mysli, v jiné realitě žije spřízněná a trpící duše. Nechápete tak docela, co se to děje a už vůbec nemůžete čekat, že to pochopí vaše máma…
Film je příběhem dvou dětí, které se setkávají ve světě, který není tak docela neskutečný a který se možná někde stýká se světem naším. Dívka, chlapec, dům…
Film je příběhem dvou dětí, které se setkávají ve světě, který není tak docela neskutečný a který se možná někde stýká se světem naším. Dívka, chlapec, dům…
Nebudu prozrazovat příběh. Je to dobrý příběh, líbil se mi, i když jsem se setkal i s lepšími. Podstatné je, jak je ten příběh vyprávěn. Jak je podbarven hudbou, jak je pracováno s obrazy, symboly, barvami… Výsledkem je překrásná filmová poesie, která vás vtáhne a nepustí. Bude vám běhat mráz po zádech, přesto – nebo snad právě proto – že se zde nesetkáte s prolévanou krví.
Velikou pochvalu zaslouží herecké výkony obou dětských hrdinů (Charlotte Burke a Elliot Spiers) – jsou přesvědčivé a autentické. Zapojení hudby a práce se zvukem je stejně excelentní jako u zmíněného Candymana. Kamera je rovněž výborná. Vše mistrně sladěno v působivý celek…
Velikou pochvalu zaslouží herecké výkony obou dětských hrdinů (Charlotte Burke a Elliot Spiers) – jsou přesvědčivé a autentické. Zapojení hudby a práce se zvukem je stejně excelentní jako u zmíněného Candymana. Kamera je rovněž výborná. Vše mistrně sladěno v působivý celek…
Mám vždy radost, když objevím nějakou málo známou filmovou perlu. A tato je prvotřídní kvality…