Marihuana

K napsání této úvahy mne inspiroval Mirun svým článkem O trávě a také Lucienne svým pohledem na věc v příspěvku Tráva z druhé strany .

O konopí bylo napsáno mnohé. Stoupenci drogy napsali svá pojednání, její odpůrci rovněž. Vyvážených a objektivních textů, které nahlížejí na drogu jako na lék i jed současně, je však pomálu (patrně nejlepší pojednání na toto téma napsal ve své nepřekonatelné Pharmako/poei Dale Pendell). Výše zmíněné příspěvky Miruna a Lucienne pokládám za velmi důležité a hodné přečtení. Mirunův proto, že ukazuje pohled zevnitř, Lucienne nabízí osobní zkušenost zkrušené pozorovatelky.

Já se pokusím na problematiku pohlédnout na základě svých znalostí a zkušeností. Není mým záměrem pojmout toto téma celostně, jde spíše o postřehy, které mne k tomu napadaly a o něž bych se rád podělil. Stane-li se někomu tento článek dílkem v mozaice, jíž si k tomuto tématu skládá, pak splnil svůj účel…

Vlastní zkušenost

Moje vlastní zkušenost s marihuanou není zvlášť zajímavá. Zkusil jsem ji, nějakou dobu mě to bavilo, zažil jsem s drogou několik opravdu pěkných chvil. Nikdy jsem ji neužíval pravidelně a často, spíše příležitostně, dle situace. Kouřil jsem ji od roku 1993 do roku 2000 se stále se snižující frekvencí; nakonec mě přestala zajímat úplně. Od roku 2000 jsem se nezhulil. Droga mi život nijak nezkomplikovala, ale ani mi do něj nevnesla něco výjimečně hodnotného. Několik zajímavých estetických prožitků (jedna opravdu nezapomenutelná procházka městem), dvě slušné básně a jedna nedokončená pohádka (a spousta textů, které nestály ani za ten papír, na kterém byly napsány). Tolik má kvalifikace coby konzumenta drogy. Samozřejmě jsem také poznal lidi, kteří drogu užívali častěji a intenzivněji než já a u některých jsem měl možnost sledovat, co to s nimi dělá. To mi dává jistou kvalifikaci pozorovatele.

 

Lék i jed

Jen stručně zmíním její potenciál jako léku. Bylo o tom napsáno hodně a je vpravdě trestuhodné, že lze lege artis předepisovat opiáty a nikoli produkty z konopí. Moje kamarádka trpí roztroušenou sklerózou a pomáhají jí malé dávky konopí. Porušuje tím zákon. Absurdní…

Nicméně konopí je užíváno především jako intoxikant. Nebudu se rozepisovat o jeho účincích, jsou notoricky známé. Stoupenci konopí je považují za bezpečnou a nevinnou drogu. Nemají pravdu. Žádná substance měnící vědomí není bezpečná a nevinná. Skutečnost, že marihuana je prokazatelně bezpečnější než legální alkohol, na tom nic nemění.

Dale Pendell poukazuje na záludnost konopí jako jedu. Píše, že uživatelé marihuany si mohou splést intoxikaci se základním stavem vědomí (tj. vědomím neovlivněným drogou). Je to okamžik, kdy vám kuřák marihuany, který bral i jiné drogy, řekne, že drogy už nebere. Konopí automaticky vynechá jakoby drogou nebylo. “Nikdo, kdo začíná den panákem, nemůže dlouho popírat, že má problém s alkoholem. Ale kolik z těch, kteří začínají den s jointem, si uvědomují, že jsou závislí na marihuaně?” píše Pendell a doporučuje všem, kteří se vydali na cestu jedů, aby se cvičili v základním stavu vědomí. Dobře také popisuje účinky dlouhodobého užívání konopí, které může vyústit v malomyslnost, zmatek a paranoiu. Popisuje ale i inspiraci a vhledy, které může konopí přinést. „Jeden rostlinný člověk, kterého jsem znal, pravil: Kouříš-li občas, staneš se moudrým. Kouříš-li hodně, stane se z tebe osel.” píše Pendell.

Odvykání

Porovnejme nyní, jaké jsou šance toho, kdo se stal “oslem”. Nezná již svůj základní stav, žije v permanentní intoxikaci a jeho okolí se zdá, že se změnila jeho osobnost (ve skutečnosti se ale nezměnila osobnost – dotyčný žije ve stavu permanentně změněného vědomí; konopí podle mě nemá potenciál skutečně změnit osobnost jako takovou). Někteří v tomto stavu již zůstanou, někteří se rozhodnou s tím přestat. Jaký je poměr? Neznám statistiku, ale závisí to na skutečné osobnosti, třebas i skryté pod závojem intoxikace. Pokud je osobnost jako taková zdravá a prochází přirozenými etapami zrání, dotyčný drogu sám opustí. Někdy na to přijde sám, někdy jej k tomu ponoukne vnější vliv, prostě – jednoho dne s tím přestane. Na rozdíl od jiných drog to není zase tak obtížné a není k tomu obvykle třeba institucionální odvykací léčba. Stačí změna prostředí, životního stylu a především vědomá potřeba změny. Zpočátku může být odnětí drogy nepříjemné, ale nejde o trýznivou zkušenost. “Vyhulený mozek” se začne dávat poměrně rychle do pořádku. Postupně se zlepšují paměťové funkce, mizí malomyslnost, apatie a jiné symptomy. Za pár týdnů či měsíců je uživatel v pořádku. Když to srovnám s tím, čím musí projít alkoholik, když se rozhodne přestat, je to nesrovnatelné.

Duchovní aspekty

Z duchovního hlediska má podle mě konopí jen omezený význam. V rámci řádně vedené duchovní cesty může sloužit jako nástroj k uctění Šivy či podobného duchovního principu. Chcete-li darovat Bohu svou extázi, můžete to učinit skrze konopí (ale můžete to učinit spoustou dalších způsobů, například sexem, tancem…). Vize a vhledy, které konopí nabízí, jsou natolik promíchané s vlastními projekcemi, že by je s tímto záměrem mohl využít snad jedině člověk, který opravdu poznal sám sebe – pokud by takový člověk ovšem konopí vůbec k něčemu potřeboval.

Texty obhájců konopí zmiňují, že je užíval Buddha. Pominu skutečnost, že podle některých zdrojů se živil pouze semeny, a připustím možnost, že Buddha před svým osvícením skutečně konopí užíval. Je to možné. Jenže proč následně zahrnul do pěti etických pravidel, které jsou pro jeho stoupence minimálním základem mravního života, větu: “Zatemňování všímavosti omamnými látkami se chci zdržovat!”? Osobně se domnívám, že Buddha během svého hledání vyzkoušel účinky konopí a shledal je z duchovního hlediska neužitečnými a zavádějícími. Měl pravdu?

Myslím, že konopí uvádí člověka do iluzorních duchovních světů a světlo, které zprostředkovává, je matné bílé světlo bohů, o němž píši ve svém eseji O dvojím světle. Uživatelé konopí se také v mnohém podobají duchovní pýchou zaslepeným stoupencům různých prvoplánově “pozitivních” duchovních cest (a existuje pochopitelně i neopomenutelný průnik těchto dvou skupin). Pro mnohé lidi z obou těchto skupin je charakteristické, že přesvědčují ostatní, že to, co oni dělají, je naprosto bezpečné, pozitivní a „v pohodě” a snaží se druhé přesvědčit, aby dělali totéž, co oni.

Myslím, že pokud praktikujete duchovní cestu, měli byste se intoxikace konopím spíše zdržovat. To se týká i ostatních psychotropních látek. Ale i v případě, že pro vás spiritualita není na pořadu dne, je vhodné, abyste větší část bdělého života trávili v základním stavu a nikoli ve stavu intoxikace. Na druhou stranu nevaruji před občasným rekreačním užitím marihuany. Pokud to někoho baví, budiž mu přáno. Jen by z toho neměla být dělána bůhvíjaká ctnost či cokoli jiného, než to ve skutečnosti je – tedy záměrná intoxikace pro zábavu. Pokud přesto chcete začlenit intoxikaci do své duchovní cesty a vydat se tak po stezce jedů, vězte, že možné to je, ale vyžaduje to, abyste byli dospělí (fyzicky i duševně), měli pevnou vůli, jasný záměr, odvahu a velké předběžné znalosti. Čtěte Pendellovy knihy. Čtěte knihy, na které odkazuje. A čtěte je v základním stavu své mysli. Pokud si to nerozmyslíte, pak mi nezbývá, než popřát vám šťastnou cestu…

Resumé

Konopí je lék i jed, může vnést do života člověka kouzlo nových a nečekaných obrazů stejně jako roky promarněného času. V rozumné míře nijak zvlášť neškodí, ale obvykle ani nepomáhá. V oblasti spirituality má jen velmi omezené využití. Lidé, kteří marihuanu vyzkoušeli, ji ve většině případů bez obtíží posléze opustili nebo ji užívají způsobem, který jim téměř neškodí. Některým způsobila a působí vážné problémy v životě. Je prokazatelně bezpečnější než alkohol, její záludnost spočívá především v riziku nahrazení základního stavu mysli permanentní intoxikací.