Category Archives: Četba na pokračování

JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola poslední-POSLEDNÍ ELF

PŘEDCHOZÍ KAPITOLY

III. POSLEDNÍ ELF

Nad přístavem zapadalo slunce a měnilo šedivá mračna v malebné červánky. Moře bylo klidné a mírné. Elf hleděl na stromoví stovek stěžňů rybářských lodí i několika přepychových výletních jachet. Na povel počítače se rozsvítily lampy.

Čekal.

Desítky lidí proudily do hospůdek a barů, aby nalezly zábavu, kterou hledaly.

Nevelká jachta si hledala cestu přístavištěm.

Po chvíli vyskočil na břeh snědý Arab a přivázal loď k molu.

Kolem projel kabriolet a na chvíli odehnal ticho hlučnou hudbou z autorádia.

Z jachty vystoupil vysoký hubený muž, rozloučil se s námořníkem a vykročil k čekajícímu.

Nad Marseilles zapadlo slunce.

Celý příspěvek

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola poslední-POSLEDNÍ ELF

Filed under Četba na pokračování

JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola třináctá-HRANICE

PŘEDCHOZÍ KAPITOLY

ČAS PROBOUZENÍ I. – HRANICE

"Hvozd zpívá čím dál smutněji," povzdechl si elf. Jeho přátelé bezděčně vyhlédli z okna.

"Býval větší," zabručel bard. Přestože nepatřil ke Staré krvi, už se téměř necítil být člověkem. Žil příliš dlouho – na člověka.

Druhý elf mlčel.

Napili se.

"Na co myslíš, Eärendile?" zeptal se Nathorn.

Celý příspěvek

komentáře 2

Filed under Četba na pokračování

JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola dvanáctá-SOUMRAK

PŘEDCHOZÍ KAPITOLY

Po večerním nebi se honila temná mračna a chlad snadno pronikal kamennými zdmi starobylého kláštera. V neútulné kobce toho dne proti sobě seděli dva muži. Mladý a starý, rytíř a mnich, žák a učitel. Blátivou cestou pod úzkými oblouky oken projela s hlasitým lomozem dobytčaty tažená kára. Její zvuk vyrušil dvojici v tichém rozjímání.

"Zapuď tu myšlenku, můj synu. Nepokoušej osud na východě. Jsi dobrý křesťan a statečný rytíř, Maritaine, ale jsou zla, jimž nedokáží čelit ani andělé nebeští a my, my se můžeme pouze modlit," zašeptal mnich.

Celý příspěvek

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola dvanáctá-SOUMRAK

Filed under Četba na pokračování

JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola jedenáctá-PRINCIP BAZILIŠKA

PŘEDCHOZÍ KAPITOLY

I. PÍSEŇ

Jednoho smutného listopadového dne kráčel Hvozdem plavovlasý chlapec s loutnou. Zastavil se před zříceninou malého hradu, jež byla téměř pohlcena okolní přírodou. Na vrcholku jediné zachovalé věže stála elfka. Vítr si pohrával s hřívou tmavých vlasů a nic se nestaral o zoufalý výraz její tváře. Snad tisíckrát už hleděla do hlubiny pod sebou a sbírala odhodlání skočit. Tentokrát uvolněný kámen rozhodl za ni.

Celý příspěvek

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola jedenáctá-PRINCIP BAZILIŠKA

Filed under Četba na pokračování

JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola desátá-ELWING

PŘEDCHOZÍ KAPITOLY

Sebejistě kráčela lesem, jako už tolikrát. Její citlivé ruce se dotýkaly mladičkých stromků i prastarých lesních velikánů. Vdechovala vůni Hvozdu, naslouchala jeho zvukům.

Slepé oči prázdně hleděly do věčné tmy, jež ji obklopovala už od narození.

„Je čas se vrátit, Elwing, noc přijde již brzy," oslovila ji Nejstarší borovice, jež byla její přítelkyní.

Poslechla a šla domů. S její hustými černými vlasy si hrál podzimní vítr.

"Jestli budu muset zase vyčesávat větvičky, Větře, nebudu ti týden obětovat," pokárala rozverného boha, ale on jejího varování nedbal a dál se proháněl mezi stromy.

Doma zatopila v krbu, ohřála si ruce a připravila si skromnou večeři. Pak ještě položila několik drobných kvítků na mohylu, v níž byli pohřbeni její rodiče, lesní elf a dryáda, obětovala bohům živlů a lesa, zkontrolovala ochranné kameny a amulety, rozmístěné po stěnách malého srubu, a šla spát.

Celý příspěvek

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola desátá-ELWING

Filed under Četba na pokračování

JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola devátá-NA CESTĚ

PŘEDCHOZÍ KAPITOLY

INTERMEZZO

Nathorn přerušil své vyprávění a s marnou nadějí pohlédl na své čtyři posluchače – skotského velmože, jeho dva dospělé syny a jeho půvabnou dospívající dceru. Přestože už bylo hodně pozdě, nikdo ani nezívl…

„Jak tě tehdy Eärendil a Morwen zachránili?" zeptal se hrabě Mac Meanus, místní vládce.

Povzdechl si.

„Celkem snadno. Iethor nedokázal dlouho vzdorovat Moci, kterou můj přítel vládne. To není příběh, který stojí za vyprávění."

Bard se napil vína ze stříbrného poháru.

"Co bylo potom?"zeptal se starší z Mac Meanových synů.

Celý příspěvek

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola devátá-NA CESTĚ

Filed under Četba na pokračování

JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola osmá-EÄRENDIL TCHOŘ

PŘEDCHOZÍ KAPITOLY

 

I. EÄRENDIL TCHOŘ

 

Pomalu, ale nezadržitelně klesalo slunce k obzoru a prodlužovalo tak stín chlapce běžícího vřesovištěm. Zatoulal se toho dne příliš daleko od rodné vesnice a v jeho desetiletém srdci začínala klíčit hrůza. Hrůza a panika. Snažil se nemyslet na píchání v boku, na únavu. Běžel.

A pak najednou pochopil, že to nestihne. Běžel dál, ale v duchu se už loučil se životem.

Slunce zapadlo a nad vřesoviště vzlétl jediný dlouhý výkřik bolesti. Pak krajinu zahalila tma a ticho.

Celý příspěvek

komentáře 4

Filed under Četba na pokračování

JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola sedmá-MORWEN-Pomsta

Zamyšleně si prohlížela svůj nový meč. Lesklé, třikrát kalené ostří bez jediného kazu a damaškovaný hřbet čepele svědčily o mistrovství kováře. Nad zálivem visela temná mračna, věštící bouři. Byla ráda, že dlouhé lodi přistály ještě před jejím vypuknutím…

Vzpomínky na ni v těchto místech doléhaly více, než si dokázala připustit. Vrátila se do Bretaně. Po patnácti letech byla opět… doma.

 

"Odpouštím ti, Pipine…"

Zkrvavená čepel a hasnoucí oči…

 

Bolelo to. Po zjizvené tváři mladé ženy stékaly slzy. Stále to bolelo.

"Odpustíš mi někdy?" oslovila vzpomínku.

Celý příspěvek

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola sedmá-MORWEN-Pomsta

Filed under Četba na pokračování

JEDNOU SE ROZEDNÍ-kapitola šestá-MORWEN-Rukojmí

PŘEDCHOZÍ KAPITOLY

Vedro zalévalo pláně, po kterých přijížděli k pevnosti. Skupina ozbrojenců, potících se ve zbrojích z tvrzené kůže, a malá dívenka sedící na otevřeném voze v jejich středu. Dlouhé černé vlasy lemovaly dětský obličej. Zvědavě se dívala na krajinu i doprovod, nebála se…

Pětiletá Morwen jela na dlouhou návštěvu ke králi Franků. Hodně dlouhou. Neznala ještě význam slova rukojmí.

Celý příspěvek

komentářů 13

Filed under Četba na pokračování

JEDNOU SE ROZEDNÍ–kapitola pátá–HRÁDEK U MRTVÉ CESTY

PŘEDCHOZÍ KAPITOLY

 

Vím, že zahynu, Maegline….

Nemohl jsem Ti to říci před rituálem – Tvá matka je mrtvá, Elanor se nakonec přece jen dopátrala. Je mi to líto…

Dávej na sebe pozor, můžeš-li. Nyní půjde po Tobě a je nebezpečnější než kdy dřív. Říká si Waxara.

Původně jsem přijel, abych Ti pomohl, osud mne však dostihl příliš brzy.

Bohové nechť provázejí Tvé kroky,

Corbras.

Celý příspěvek

komentáře 2

Filed under Četba na pokračování