Nemine měsíc či dva, aby se u dveří mého bytu nezjevil nějaký jurodivý obchodník s teplou vodou elektřinou a nesnažil se mě vmanipulovat do nějaké smlouvy, jejíž uzavření se mi určitě vyplatí… Naposledy dnes a tentokrát s upgradovanou fintou.
Eliška: “Haf! Haf! haf, haf! HAF!“
Zklidňuji zvíře a jen v trenkách, starém tričku a bačkorách vylézám z bytu. Tam stojí mladík působící lehce naspeedovaným dojmem, v ruce drží složku s lejstry a okamžitě začíná drmolit.
On: „Mohl bych mluvit s majitelem tohoto bytu?“
Já (otráveně z toho i v sedmatřiceti vypadám jako někdo, kdo rozhodně není majitelem bytu): “Mluvíte. O co jde?“ K tomu v duchu dodávám: “To se ani neumíš představit, kreténe?!“
On: “Jsem od E-Onu, dostali jsme zprávu, že u vás v domě chodí falešní obchodníci, tak tu pro vás zařizujeme slevu 10% Máte roční vyúčtování?“
Já (říkám si, že tohle je dobrá finta – vydávat se za bojovníka proti falešným obchodníkům, oceňuji to, ale nedám se zmást): “No, někde asi jo, ale mám tu takový bordel, že to hned tak nenajdu.“
On: “Nebo jakékoli staré vyúčtování? Vypočítám vám, pane, o kolik budete platit méně. Já zatím zajdu k sousedům a vy to vyúčtování najdete…“
Já: „Takže vy říkáte, že jste od E-Onu?“
On: „Pane, jsem od distribuční společnosti #@&$@ [nezachytil jsem] a pracujeme pro E-On.“
Já: „Tak to jo. Víte co, dejte mi vizitku nebo nějaký kontakt na sebe, já si to prověřím a pokud to bude v pořádku, ozvu se vám.“
On (vycouvává): „Tak to nic, na shledanou.“ (Jde zvonit k sousedům.)
Já: „Ale pokud je to opravdu v pořádku, určitě se vám ozvu.“
On: „Já nemám čas sem jenom kvůli vám lítat, zajděte si na Lidickou.“
Já (v duchu): “Nesmím zapomenout říci sousedům, které potkám, že tenhle druh smlouvy je možné do 14 dnů vypovědět.“ A zavírám dveře.
Víte, tohle mě fakt sere (s prominutím nebo bez). Je mi celkem jasné, že to má firma, která toho zmrda vyslala, po právní stránce pravděpodobně všechno vychytané, takže nejde o podvod v právním slova smyslu, pouze o využití nečistých obchodních triků, dodatků malým písmem ve smluvě a podobných věcí, přičemž to, co prodejce říkal či neříkal by se v případě soudu těžko prokazovalo. V domě, kde žiji, je navíc hodně starých lidí, kteří jsou na tom se sebeobrannými mechanismy v takových situacích možná hůř než já. Prostě a jasně: Tohle je přesně ten druh “svobodného“ podnikání, který bych, kdybych mohl, okamžitě zakázal, protože není založen na férovém vztahu obchodníka a zákazníka, ale na snaze těžit z kognitivních nedostatků na straně spotřebitele!
Jinak rada je pochopitelně stále stejná a univerzálně platná: Seriózní obchodník s jakoukoli službou či drahým produktem bude vždy respektovat, že si celou věc chcete promyslet, dá vám příslušné podklady (včetně smlouvy) k prostudování a kontakt na sebe. Pokud tak neučiní, bude tvrdit, že buď teď nebo nikdy a bla bla bla, pošlete jej do příslušných míst – obchod, o který přicházíte, je prakticky jistě nevýhodný.