Když jsem nedávno hovořil se známými na otevřené téma týkající se duchů, parapsychologických fenoménů a podobných záležitostí, uvědomil jsem si, že člověk, který se věnuje magii, se podobá zemřelému hříšníkovi, který v zoroastrijském mýtu kráčí do nebe po mostě tvořeném čepelí meče.
Musí totiž balancovat mezi vírou a skepsí, přičemž pokud přepadne na stranu víry, je pak schopen věřit prakticky čemukoli a ztrácí jakýkoli kontakt s běžnou realitou. Takové případy nejsou vzácností a leckdy na ně bývá smutný pohled. Na druhou stranu se musí mág bránit přílišné skepsi – pokud totiž vnese do svého života určité kritické množství pochybností a skepticismu, zákonitě oblast magie opouští, neboť ztrácí kontakt magickou realitou. I takové případy jsou známy a i když pohled na ně není tak žalostný jako na první skupinu, je to z hlediska magické praxe pád. A tak mág balancuje na ostří a kráčí vstříc nejisté budoucnosti, přičemž si musí dobře všímat, na kterou stranu jej to právě táhne. Na základě vlastní zkušenosti však mohu říci, že i po pádu je možné se na magickou cestu vrátit, přinejmenším z pádu na tu skeptickou stranu, nicméně to vyžaduje extrémní „leap of faith“.