Kulíškočlánek (s fotkami na konci)

Od 27. 12. u mě přebýval Luciennin kocour Kulíšek, neboť Lucienne byla v nemocnici a kdo už se ho měl ujmout, když ne já. Včera jsem jej za poněkud dramatických okolností odvezl zpátky a musím říct, že, přesně, jak jsem očekával, se mi po něm stýská. Zlaté zvíře, tenhleten Kulíšek.

Kulíšek je pět a půl kilový britský kocourek s rodokmenem až za roh, jehož si Lucienne minulý rok pořídila jako společníka. I když jej získala za relativně rozumnou cenu, dlouho jsem nechápal, proč si nepořídila nějaké normální kotě, kterých je všude plno a hledají domov. Nyní už chápu, co je na něm tak zvláštního a co jej během těch čtyř dnů, co jej spolu s ostatními kočkami měla Lucienne na starorosti, učinilo neodolatelným – Kulíšek je opravdu výjimečný, i když není úplně jasné, čím přesně. Prostě ho jen vidíte a je vám dobře. Pohladíte ho a je vám líp. Přivinete ho k sobě a cítíte blaho. Fakt! Nechápu. Samozřejmě – má úžasnou srst a báječnou povahu. Je laskavý a neuvěřitelně pořádkumilovný – když jsem před pár dny zvrhl skleničku s vodou a ta se mi rozlila v kuchyni na zem, začal ji zahrabávat. 😉 K ostatním kočkám se choval hezky a to přesto, že jej měla ráda jen Márinka, Zinuška jej nemusela a Čikita – no, to byl zážitek. Představte si dvou a půl kilovou hubenou rtuťovitou kočku, jež sedí u okna v kuchyni, spatří, že do místnosti vchází NEPŘÍTEL (tj. Kulíšek), strašlivě zaječí jako démon z hlubin pekelných jako erínye vrhající se na matkovraha vystartuje překážky nepřekážky (shodila dva hrnky) na Kulíška, který, co se váhy týče více než dvojnásobný, zděšeně prchá. No, tak to se mi doma opakovalo den co den, i když ke konci už Čikita tolik navyšilovala.

Kulíšek si u mě však, Čikitě navzdory, zvykl, spával v koupelně v umyvadle (několikrát jsem si čistil zuby v kuchyni nad dřezem, protože jsem neměl to srdce jej vyhodit), nebo na skříňce nad postelí, chodil si pro pohlazení a tak. Jen se na mě posléze zlobil, když jsem mu dával do levého oka mastičku na chronický zánět. Koukal pak na mě vyčítavě a mně to rvalo srdce.

Jinak naplnil i svou pověst kousače tenkých drátů (Lucienne zrušil dvě nabíječky na mobil) – nabíječku jsem ochránil, ale překousal mi dráty ke sluchátkům od psychowalkmana. Žádnou další škodu ale nenatropil.

Včera jsem s plnou taškou v jedné ruce a s přenoskou s Kulichem v druhé vyrazil do Bílovic a nezvládlo to ucho, prasklo a přenoska s kocourem spadla na chodník. Pak jsem ji nesl střídavě pod pravou a pod levou paží (v druhé ruce tašku), a bylo to poprvé, co jsem slyšel Kulíška nešťastně zamňoukat. Ale vše dopadlo nakonec dobře, doma se rychle rozkoukal, prošmejdil celou garsonku a tak. No, a pak už jsem musel domů.