Dnes se mi na kontrole u lékaře stalo něco nepochopitelného, něco, co mi vrtá hlavou, protože to opravdu nedává smysl ani po dvou hodinách přemýšlení. Možná mám ovšem jen dlouhé vedení. Podělím se s vámi o svůj zážitek a ten z vás, kdo celou záhadu jako první objasní, ode mě dostane podepsaný výtisk knihy, jejímž jsem spoluautorem a která v těchto dnech vychází.
Začněme po pořádku, ať máte maximum informací. V neděli večer jsem smažil na pánvi kus flákoty a když jsem to hovězí obracel, sklouzlo mi z vidličky, dopadlo z výšky na pánev, olej vystříkl, opsal ukázkovou parabolu a přisál mi na pravé noze cca 15cm pod kolenem. Bylo mimochodem úžasné, jak se čas zpomalil, viděl jsem, jak se olej téměř pomalu blíží ke svému cíli, ale nebylo přitom možné ucuknout. Výsledkem byla popálenina druhého stupně a velký puchýř.
K tomu u mě v pondělí vypukla chřipka a v úterý jsem celou záležitost vyhodnotil jako něco, s čím by se mělo zajít k lékaři. Doktorka mě s puchýřem poslala na chirurgii, tam mi nohu k mé spokojenosti ošetřili – tak rychle, že jsem ani nestihl zvolat „Au!“ – a na kontrolu jsem měl přijít dnes mezi půl osmou a devátou, spíše dřív.
Jediný problém, který mezi oběma kontrolami nastal, spočíval v tom, že se mi obvaz na noze trošku svezl dolů, což bylo mírně nepříjemné, protože jsem se bál, že mi do rány vleze nějaká infekce, a protože to, že se obvaz hýbal, bylo chvílemi bolestivé.
Dnes jsem přišel na kontrolu o půl deváté, tedy spíše později, nicméně v normě. Předal jsem sestřičce papír, který lékař vystavil posledně, a začetl se. Když mě zavolala, nezareagoval jsem, byl jsem ponořený do úvah a trošku mimo. Napodruhé jsem zareagoval, řekl něco ve smyslu: „Promiňte, byl jsem zamyšlený.“ a vešel do ordinace. Sestřička odstranila obvazy, lékař to zhodnotil jako dobře se hojící záležitost, sestra se začala chystat, že ránu zase zaváže.
Řekl jsem jí (zhruba takto): „Prosím, posledně se mi to svezlo trochu dolů, mohla byste to upevnit o něco důkladněji?“ Rozhodně jsem to neřekl jakkoli ofenzivně. Sestra se ale viditelně „nafučela“, odešla do vedlejší místnosti a přinesla velký a široký kus takového čehosi na zalepení rány.
No, a teď přijde ta záhada!
Sestra se mě s odsuzujícím podtónem v hlase zeptala: „Byl jste někdy na poště?“
OOOK? WTF?
„Byl,“ odvětil jsem. „Ale nechápu, co tou otázkou sledujete. Proč se mě na to ptáte?“
„To je jedno,“ odvětila sestra a zafašovala mi ránu opravdu o dost důkladněji než posledně.
Doktor řekl, že mám přijít na kontrolu v pondělí, já se zeptal, jestli zase ráno.
Sestra na to mentorsky řekla: „Ano, o půl osmé. Jde o vaše zdraví!“
Rozloučil jsem se a šal na kontrolu k praktické lékařce, s níž se už dlouho znám. Řekl jsem jí o svém aktuálním zážitku, ale netušila, co tím podivným dotazem mohla sestra sledovat. Ulevilo se mi, že nemám obvyklý záchvat dlouhého vedení a nestalo se, že by mi nedocházelo něco ostatním zcela zjevného.
Nuže, mám-li to shrnout: Sestře mohlo vadit, že jsem nepřišel „spíš dřív“ ale „spíš později“. Mohlo jí vadit, že jsem nezareagoval, když mě zavolala jménem. Docela jistě jí vadilo, že jsem řekl, že mi obvaz dostatečně nedržel, i když jsem to neřekl kritickým tónem. Ale jak to probůh všechno souvisí s otázkou, zda jsem byl někdy na poště?!
Čtenáři, jenž jako první nabídne vysvětlení, které uznám jako trefné a pravděpodobně správné (vím, že je to dost subjektivní kritérium, ale jinak to nejde), zašlu jeden výtisk knihy Kurz praktické magie / Rámec magického myšlení a odznáček s Leninem. Tak co říkáte? Rozlouskneme to?